ECLI:CZ:US:2003:3.US.668.02
sp. zn. III. ÚS 668/02
Usnesení
III. ÚS 668/02
Ústavní soud rozhodl dne 30. ledna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele Ing. J. S., zastoupeného JUDr. F. Š., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. září 2002, sp. zn. 3 Tdo 546/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení usnesení ze dne 3. září 2002, sp. zn. 3 Tdo 546/2002, jímž Nejvyšší soud ČR odmítl jeho dovolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 8. února 2002, sp. zn. 7 To 483/2001. Vyslovil přesvědčení, že splnil podmínky stanovené trestním řádem pro obsah dovolání a také řádně uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g). Poněvadž však bylo dovolání odmítnuto, cítí se tímto rozhodnutím dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 39 Listiny základních práv a svobod, v čl. 7 bod 1) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 8. února 2002, sp. zn.
7 To 483/2001, v trestní věci vedené proti němu u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 2 T 283/99, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud ČR opodstatněně konstatoval, že dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu stěžovatel v dovolání neuplatnil, ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu je proto odmítl a toto rozhodnutí přiléhavým a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Na odůvodnění usnesení proto lze v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2003