ECLI:CZ:US:2004:2.US.93.04
sp. zn. II. ÚS 93/04
Nález
Nález Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 27. května 2004 sp. zn. II. ÚS 93/04 ve věci ústavní stížnosti R. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, z 11. 12. 2003 sp. zn. 28 To 68/2003 a proti usnesení Okresního soudu v České Lípě z 26. 11. 2003 sp. zn. Nt 1177/2003, jímž byl stěžovatel vzat do vazby.
Unesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 11. 12. 2003 sp. zn. 28 To 68/2003 a usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 11. 2003 sp. zn. Nt 1177/2003 se zrušují.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 11. 2003 sp. zn. Nt 1177/2003, kterým byl vzat do vazby, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 11. 12. 2003 sp. zn. 28 To 68/2003, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti tomuto usnesení. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do jeho práva podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Vzhledem k povaze věci Ústavní soud posoudil nejprve případnou naléhavost věci a po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon"). Věc je naléhavá, neboť je nežádoucí, aby projednání ústavní stížnosti vedlo k podstatnějšímu prodlužování vazby stěžovatele (a tím k prodlužování omezení jeho osobní svobody), ať už by samotné rozhodnutí o ústavní stížnosti bylo jakékoliv. Proto byla tato věc projednána přednostně.
Stěžovatel namítá, že pokud má být někdo stíhán pro úmyslný trestný čin, musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání obsažena i subjektivní stránka. Pokud tomu tak není, nemůže dojít k řádnému zahájení trestního stíhání a nemůže tak existovat podklad k rozhodování o vazbě. V daném případě popis skutku vytýkaný v usnesení o zahájení trestního stíhání pouze rekapituluje obchodní vztah a nelze z něj pro neuvedení relevantního úmyslu vyvodit spáchání úmyslného trestného činu. Toho si byl vědom soud prvního stupně, neboť v odůvodnění svého usnesení, kterým rozhodl o vzetí stěžovatele do vazby, chybějící popis subjektivní stránky doplnil.
Z usnesení policejního rady Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky z 24. 11. 2003 ČTS: ORCL-1503/OHK-82-2003 a z usnesení napadených ústavní stížností Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:
Proti stěžovateli bylo usnesením policejního orgánu z 24. 11. 2003 zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "tr. z."), kterého se měl dopustit tím, že dne 30. 6. 2003 na základě plné moci jménem společnosti J., spol. s r. o., uzavřel kupní smlouvu s firmou V. M. KM-P. Po uzavření této smlouvy převzal dvě bezhotovostní platební karty firmy KM-P. k odběru pohonných hmot a doplňkového sortimentu u benzinových čerpacích stanic firmy KM-P. S jejich využitím odebral v období od 1. 7. 2003 do 16. 7. 2003 u benzinových čerpacích stanic této firmy pohonné hmoty a jiné zboží v celkové hodnotě Kč 502 877,60. Za odebrané zboží neprovedl žádnou platbu a pro dodavatele se stal nekontaktním. V tomto trestním řízení byl stěžovatel usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 11. 2003 sp. zn. Nt 1177/2003 vzat z důvodu podle §67 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "tr. ř.") do vazby, poněvadž soud v odůvodnění uvedl, že stěžovatel zboží vyzvedl v úmyslu je neuhradit. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel bezprostředně po vyhlášení stížnost, kterou odůvodnil podáním z 1. 12. 2003, ve kterém namítal absenci popisu úmyslu spáchání trestného činu ve výrokové části shora uvedeného usnesení o zahájení trestního stíhání. Odvolací soud usnesením ze dne 11. 12. 2003 sp. zn. 28 To 68/2003, aniž měl k dispozici odůvodnění stížnosti z 1. 12. 2003, stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, a Okresní soud v České Lípě jako účastníci řízení ve vyjádřeních k ústavní stížnosti odkázali na odůvodnění svých usnesení. Okresní státní zastupitelství v České Lípě jako vedlejší účastník řízení shledalo usnesení napadená ústavní stížností správnými. Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo.
Ústavní soud opakovaně konstatoval ve svých nálezech [sp. zn. I. ÚS 46/96, sp. zn. IV. ÚS 582/99, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 5, nález č. 43; svazek 17, nález č. 30], že pokud jde o úmyslný trestný čin, musí být v úkonu, kterým se zahajuje trestní stíhání, uvedena i subjektivní stránka trestného činu, tedy zavinění, popřípadě i pohnutka. Pokud v úkonu zahajujícím trestní stíhání chybí tato či jiná podstatná náležitost, nelze trestní stíhání považovat za řádně zahájené, neboť právě zahájením trestního stíhání podle §160 tr. ř. je realizována zásada řádného zákonného procesu uvedená v čl. 8 Listiny. Důsledky z toho plynoucí se musí projevit v závěru, že obviněný nebude vzat do vazby, resp. bude propuštěn z vazby na svobodu (sp. zn. II. ÚS 347/96, Sbírka rozhodnutí, svazek 9, nález č. 155).
V posuzovaném případě je v usnesení o zahájení trestního stíhání konstatováno stěžovatelovo odebírání určitého zboží, v určité hodnotě a v určitém období od firmy KM-P. na základě jím uzavřené smlouvy s tím, že po odběru zboží se stěžovatel stal pro firmu KM-P. nekontaktním. Nelze tedy vyvodit z jakého důvodu (v jakém úmyslu stěžovatele) byla uzavírána smlouva, na jejímž základě bylo zboží stěžovatelem odebíráno, v jakém úmyslu bylo zboží odebíráno, ani proč nebylo odebrané zboží zaplaceno, a jaké prostředky firma KM-P. dosud použila k vymožení svého soukromoprávního nároku na zaplacení sjednané ceny dodaného zboží. Z takto vymezeného skutku přitom nelze vyloučit, že se jedná o soukromoprávními předpisy předvídané porušení smluvního vztahu, a nikoliv o jednání postižitelné trestněprávně. Nelze než souhlasit se stěžovatelem v tom, že si tohoto nedostatku byl zjevně vědom soud prvního stupně, neboť při rozhodování o vzetí stěžovatele do vazby popis skutku, pro který je stěžovatel stíhán, doplnil o uvedení subjektivní stránky. Odvolací soud na tuto skutečnost nijak nereagoval.
Postup soudu prvního stupně v posuzovaném případě však Ústavní soud neshledává ústavně konformním. Soud při rozhodování o vzetí obviněného do vazby není oprávněn jakkoliv upravovat popis skutku, pro nějž je obviněný stíhán. Soud je v takovém případě, stejně jako státní zástupce při podávání návrhu na vzetí obviněného do vazby, povinen vycházet z popisu skutku, tak jak je uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání. Jiný postup by byl v rozporu se základními zásadami trestního řízení, tak jak jsou vyjádřeny v §1 odst. 1 větě druhé a §2 odst. 4 tr. ř., tedy že orgány činné v trestním řízení musí projednávat trestní věci co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána tak, aby trestní řízení přispívalo k upevňování zákonnosti a k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti. Státní zástupce jako orgán veřejné žaloby v trestním řízení je přitom povinen přispívat k důvodnosti trestního stíhání, a tedy vést policejní orgán k nápravě nesprávných či neúplných usnesení o zahájení trestního stíhání. Tedy státní zástupce, a nikoliv soud rozhodující o návrhu na vzetí obviněného do vazby, má k tomu prostředky vyplývající z §157 a 160 odst. 2 tr. ř. Pokud soud vezme obviněného do vazby a upraví přitom popis skutku, tak, jak je uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání, porušuje tím čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy České republiky, a čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny.
Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a podle §82 odst. 3 písm. a) zákona napadená usnesení zrušil.