ECLI:CZ:US:2004:3.US.304.03
sp. zn. III. ÚS 304/03
Usnesení
III. ÚS 304/03
Ústavní soud rozhodl dne 29. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci ústavní stížnosti politické strany P. b., zastoupené JUDr. J. B., advokátkou, o vyslovení zákazu Ministerstvu financí pokračovat v porušování práva politické strany P. b. na výplatu příspěvku na úhradu volebních nákladů dle §85 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účast této strany ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2002, podané spolu s návrhem na zrušení části ustanovení §85 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění ", která ve volbách získala nejméně 1,5 procenta z celkového počtu platných hlasů", takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem podaným faxem dne 13. června 2003 a písemně doplněným podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 16. června 2003 se stěžovatelka domáhá vyslovení zákazu Ministerstvu financí pokračovat v porušování práva politické strany P. b. na výplatu příspěvku na úhradu volebních nákladů dle §85 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účast této strany ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2002. Spolu s předmětnou ústavní stížnosti dle §74 zák. č. 182/1993 Sb. stěžovatelka podává návrh na zrušení části ustanovení §85 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění, ", která ve volbách získala nejméně 1,5 procenta z celkového počtu platných hlasů". Uvedeným zásahem orgánu veřejné moci cítí se být dotčena v základních právech plynoucích z čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z pohledu okolností skutkových Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, že stěžovatelka dopisem ze dne 25. února 2003 vyzvala Ministerstvo financí k úhradě příspěvku na úhradu volebních nákladů za volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, konané v červnu 2002, v celkové výši 2.816.300,-Kč, přičemž Ministerstvo financí přípisem ze dne 11. dubna 2003 politické straně P. b. sdělilo, že je při výplatě příspěvku na úhradu volebních nákladů vázáno ustanovením §85 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého bude politické straně, politickému hnutí nebo koalici, která ve volbách do Poslanecké sněmovny získala nejméně 1,5 procenta z celkového počtu platných hlasů, za každý odevzdaný hlas ze státního rozpočtu uhrazeno 100,-Kč. Jelikož politická strana P. b. získala ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu v červnu 2002 0,59 procenta z celkového počtu platných hlasů, Ministerstvo financí v předmětném sdělení konstatuje, že v daném případě nebyla splněna podmínka pro výplatu příspěvku na úhradu volebních nákladů, pročež ministerstvo nemůže vyplatit stěžovatelce jí požadovanou částku ze státního rozpočtu jako příspěvek na úhradu volebních nákladů za výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v červnu 2002.
Tenor ústavní stížnosti, jakož i s ní spojeného návrhu na zrušení části ustanovení §85 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pak spočívá ve tvrzeném rozporu uvedeného zákonného ustanovení s čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny z toho hlediska, jak byla tato ustanovení ústavního pořádku v rozhodovaném kontextu vyložena Ústavním soudem v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 30/98 a Pl. ÚS 42/2000.
Dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Nepřípustnost v řízení o ústavních stížnostech je pak dána deficitem naplnění podmínek plynoucích ze zásady subsidiarity (§75 odst. 1), a to není-li dán důvod pro výjimku z uvedené zásady (§75 odst. 2).
Právní povahou sdělení Ministerstva financí, vydaného dle §85 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jakož i procesních prostředků k ochraně práva, které jím může být dotčeno, se Ústavní soud zabýval v nálezu sp. zn. I. ÚS 438/98. Konstatoval v něm, že v daném případě ústavní stížností "nebylo napadeno rozhodnutí, nýbrž jiný zásah orgánu veřejné moci", pročež v případě důvodnosti ústavní stížnosti "v takovém případě Ústavní soud dle §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakáže orgánu veřejné moci, aby v porušování práva a svobody pokračoval". Předmětný nález byl Ústavním soudem vydán dne 15. prosince 1999, tj. před nabytím účinnosti zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, za situace, kdy český právní řád neumožňoval brojit správní žalobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu, jakož i za odlišné úpravy institutu správní žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (srovnej ustanovení §244 odst. 1 a §247 odst. 1 o. s. ř., ve znění platném do 31. prosince 2002, a §65 odst. 1 soudního řádu správního).
Změnou jednoduchého práva, danou přijetím soudního řádu správního, pozbyl právní názor Ústavního soudu obsažený v uvedeném nálezu, jenž byl vázán na předchozí právní úpravu správního soudnictví, relevanci. Právní úprava nová již v předmětné věci otevírá procesní prostředky k ochraně práva i na úrovni jednoduchého práva, přičemž je věcí správních soudů judikaturou vymezit odlišení zákonných pojmů rozhodnutí (úkonu správního orgánu) ve smyslu §65 odst. 1 soudního řádu správního a nezákonného zásahu správního orgánu dle §82 a násl. soudního řádu správního a tím i vymezit podmínky odlišující institut žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a žaloby o ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu.
Na základě daného závěru nezbylo, než předmětnou ústavní stížnost z důvodu nepřípustnosti dle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Dle ustálené judikatury Ústavního soudu (usnesení sp. zn. III ÚS 101/95 a další) návrh na zrušení právního předpisu, podaný dle §74 zák. č. 183/1993 Sb., sdílí osud ústavní stížnosti, je-li tato z procesních důvodů odmítnuta dle §43 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pro uvedené Ústavní soud dle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh na zrušení ustanovení §85 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítl. Pro uvedené toliko jako obiter dictum Ústavní soud konstatuje, že po derogačním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 30/98 zákonodárcem přijatá dikce §85 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění zák. č. 37/2002 Sb., odpovídá i obecným podmínkám její ústavnosti, jež v uvedeném nálezu Ústavní soud nastínil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2004