ECLI:CZ:US:2004:3.US.324.04
sp. zn. III. ÚS 324/04
Usnesení
III. ÚS 324/04
Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci Mgr. D. T. zastoupeného Mgr. F. N. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. března 2004 sp. zn. 8 To 183/2004 a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17. února 2004 č. j. Nt 12/2004-11, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí po odstranění vad návrhu formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byl dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, plynoucím z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Označeným usnesením Krajský soud v Plzni zamítl jako nedůvodnou stížnost směřující do shora citovaného usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, jímž byl stěžovatel podle §68 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. řádu vzat do vazby, přičemž jím nebyl současně přijat stěžovatelem nabídnutý písemný slib dle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Ve svém návrhu stěžovatel obecným soudům zejména vytkl, že překročily co do odůvodnění rozhodnutí o vzetí do vazby návrh státní zástupkyně a nezohlednily jemu v omezeném rozsahu poskytnutou možnost prostudovat spis, v důsledku čehož nemohl přiměřeně argumentovat před soudem. Usnesení soudu prvého stupně dle názoru stěžovatele není dostatečně skutkově odůvodněno a stěžovatel se rovněž domnívá, že tuto vadu stížnostní soud ve svém rozhodnutí nemohl zhojit. S poukazem na tyto a další výhrady se proto domáhal kasace napadených rozhodnutí.
Ústavní stížnost vykazuje znaky zjevné neopodstatněnosti.
Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky, což v souzené věci Ústavní soud neshledal (srov. kupř. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 18/96, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 6, č. 88, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997). Řečené lze vztáhnout i k výtce ohledně odůvodnění existence podmínek dle dikce §68 odst. 1 věty druhé tr. řádu, stejně jako i finálního odstavce §67 tr. řádu. Pokud potom orgány činné v trestním řízení s ohledem na charakter projednávané věci využily možnosti dané jim ustanovením §65 odst. 2 tr. řádu, když své rozhodnutí současně řádně odůvodnily a soudy rozhodující o vazbě daný postup akceptovaly, stěží jim lze v tomto kontextu cokoliv zásadního vytknout (k tomuto blíže ohledně seznámení s vlastním obsahem návrhu na vzetí do vazby srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 239/04 ze dne 17. června 2004).
Především rozhodnutí Krajského soudu v Plzni je v intencích námitek stěžovatele přezkoumatelným způsobem řádně odůvodněno a z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto usnesení uvedených v §134 odst. 2 tr. řádu obstojí. Zákonné podmínky pro vzetí stěžovatele do vazby jsou v něm oproti prvostupňovému rozhodnutí blíže precizovány a soud se vypořádal adekvátně i s výhradami předkládanými opětovně v ústavní stížnosti. Proto postačí na obsah odůvodnění usnesení stížnostního soudu pro stručnost odkázat se zdůrazněním toho, že k uvalení vazby stěžovatele ve smyslu §67 písm. a) tr. řádu je důvodem dostatečným již poukaz na konkrétní a individualizovanou hrozbu vysokého trestu, a to v rámci rozpětí trestní sazby stanovené trestním zákonem, když Krajský soud v Plzni mimo jiné s odkazem na §250 odst. 4 ve spojení s §44 odst. 1 tr. zák. uvedl, že stěžovateli v případě uznání viny hrozí s ohledem na organizovaný charakter projednávané trestné činnosti, okolnosti případu, zavinění stěžovatele, pokud se toto procesně použitelnými důkazy potvrdí, a způsob spáchání vysoký trest v sazbě 10 až 15 let odnětí svobody (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 566/03 ze dne 1. dubna 2004).
Jelikož porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud neshledal, ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2004