ECLI:CZ:US:2005:1.US.379.05
sp. zn. I. ÚS 379/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. L., zastoupeného JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamele, Ph.D., advokátem se sídlem 738 02 Frýdek Místek, Malý Koloredov 811, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, ze dne 31. 3. 2005, čj. 40 Co 250/2005 - 14, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2004, čj. 15 Nc 53/2004 - 3, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ve včasné ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 1. 7. 2005, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví specifikovaných usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud").
Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Ze spisu sp. zn. 15 Nc 53/2004 Okresního soudu v Olomouci Ústavní soud zjistil, že stěžovatel navrhl vydání předběžného opatření, kterým měla být obci Velký Újezd uložena povinnost zdržet se nedodávání pitné vody stěžovateli z veřejného vodovodu. Okresní soud jeho návrh zamítl usnesením ze dne 17. 12. 2004, čj. 15 Nc 53/2004 - 3.
Krajský soud usnesením ze dne 31. 3. 2005, čj. 40 Co 250/2005 - 14, potvrdil usnesení okresního soudu. V odůvodnění mj. uvedl, že stěžovatel pouze konstatoval, že je nutné prozatímně řešit vztahy mezi účastníky, nespecifikoval ale, jakým způsobem nadále hodlá řešit jejich vzájemné vztahy. Ze skutkových tvrzení v návrhu nevyplývají rozhodné okolnosti k určení nároku, o kterém by mělo být rozhodnuto ve věci samé. Za těchto okolností soud nemohl stěžovateli, při nařízení předběžného opatření, určit, aby podal ve stanovené lhůtě návrh na zahájení řízení. Stěžovatel navíc neosvědčil, že obec Velký Újezd neplnila svou povinnost z dvoustranného právního úkonu. Teprve ohrožení právního poměru nebo nároku dovoluje nařídit předběžné opatření, nikoli pouhé osvědčení jejich existence.
Ústavní soud posoudil všechny okolnosti případu a dospěl k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR).
Stěžovatel ve stížnosti pouze obecně konstatuje, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a tvrdí, že důkazy a tvrzení, která soudu předložil, byly zcela dostatečné pro nařízení předběžného opatření. To vše však stěžovatel činí bez bližší ústavně právní argumentace.
Ústavní soud se problematikou předběžných opatření již zabýval v několika svých rozhodnutích (viz např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 in Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 16, str. 171, případně nález sp. zn. I. ÚS 375/2000 in Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 27, str. 33). S přihlédnutím k uvedené judikatuře Ústavního soudu nelze konstatovat, že by došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
Ústavní soud pak z širšího obecného hlediska připomíná, že k zásahu do ústavně zaručených základních práv může dojít i ústavně nesouladnou interpretací a následnou aplikací předpisu podústavního práva, kterou stěžovatel ve své stížnosti naznačuje. Ústavní soud v daném případě znaky ústavně nekonformního výkladu v napadených rozhodnutích a v postupu obecných soudů neshledal. Napadená usnesení byla srozumitelným způsobem odůvodněna, soudy dostatečně vysvětlily, za jakých okolností je možné nařídit předběžné opatření a z jakých důvodů jej v daném případě nenařídily. V tom, že obecné soudy nepřistoupily k nařízení předběžného opatření pouze na základě jediného předloženého důkazu - smlouvy o dodávce vody, nelze spatřovat zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle §43 odst. 2 písm. a) ZÚS jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2005
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu