ECLI:CZ:US:2005:1.US.578.04
sp. zn. I. ÚS 578/04
Usnesení
I.ÚS 578/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů, soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti Mgr. J. P., zast. JUDr. Petrem Knoblochem, advokátem, sídlem Husova 17, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12.7.2004, sp.zn. 14 Co 329/2004, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a R. P. a E. P., zast. JUDr. Jaroslavem Kozlerem, advokátem, sídlem Mánesova 272, Domažlice, jako vedlejších účastníků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud"). Stížnost po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Stěžovatel ve svém podání uvedl, že vede s vedlejšími účastníky soudní spor o vlastnictví pozemkové parcely č. 726/3 v katastrálním území Horšovský Týn. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastníci činili vůči němu kroky, ze kterých vyplývalo nebezpečí majetkové újmy, podal stěžovatel návrh na vydání předběžného opatření. Soud I. stupně jeho návrhu vyhověl a uložil vedlejším účastníkům povinnost zdržet se jakéhokoli zcizování nebo zatěžování či oplocení uvedeného pozemku a povinnost zdržet se vyklizení movitých i nemovitých věcí nalézajících se v době podání návrhu na tomto pozemku. Vedlejší účastníci podali odvolání a krajský soud napadeným usnesením návrh na vydání předběžného opatření zamítl. Stěžovatel tvrdí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení čl. 11 odst. 1 a 4 a současně i čl. 36 odst. 1 s tím, že v konečném důsledku dojde k naplnění jeho práv podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), protože návrhem na vydání předběžného opatření sledoval zabránění vzniku škod a případně dalšího stavu, který by byl následně těžko odstranitelný, přičemž jeho obava se jeví jako zcela opodstatněná, když po vydání napadeného usnesení bylo z podnětu vedlejších účastníků pokračováno ve stavebním řízení a stavební úřad vydal stavební povolení, které se týká i sporného pozemku.
Relevantní znění příslušných článků Listiny, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující:
Čl.11 odst. 1:
Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
Čl. 11 odst. 4:
Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
Čl. 36 odst. 1:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu je nutno v rámci dokazování, které Ústavní soud provádí, vyžádat i vyjádření účastníků, případně vedlejších účastníků, k ústavní stížnosti.
Krajský soud odkázal na odůvodnění svého napadeného usnesení a vyjádřil stanovisko, že jeho postupem nebylo zasaženo do základních lidských práv stěžovatele; navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.
Vedlejší účastníci ve společném vyjádření konstatovali, že popírají stěžovatelovo vlastnické právo ke spornému pozemku a popsali relevantní právní skutečnosti, na jejichž základě se jeho vlastníkem měl stát stěžovatelův strýc, nikoliv jeho otec, a považují za vyloučené, aby mohl stěžovatel nabýt vlastnické právo vydržením. K návrhu na předběžné opatření podotýkají, že tvrzení a argumentace stěžovatele byla nedostatečná a kusá, takže neumožňovala vyhovění návrhu, proto - podle jejich názoru - rozhodl krajský soud správně a stěžovatel tím nemohl být dotčen na ústavních právech. Vedlejší účastníci dále sdělili, že rozhodnutí o stavebním povolení bylo odvolacím orgánem zrušeno, s vyslovením právního názoru o potřebě přerušení řízení do doby rozhodnutí soudu o určení vlastnictví. Ohledně ústavní stížnosti navrhli její zamítnutí.
Po seznámení s obsahem stížnosti, s přiloženými podklady a s přihlédnutím k obsahu vyjádření účastníků Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.
Z listinných důkazů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal žalobu na určení vlastnictví k pozemku parc. č. 725/3 v kat. úz. Horšovský Týn a zároveň podal návrh na vydání předběžného opatření. Pro nedostatek náležitostí byl tento návrh odmítnut, stěžovatel podal nový návrh, kterému Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 26.5.2004, č.j. 6 C 89/2004-39, vyhověl, když shledal, že je namístě zatímní úprava poměrů účastníků, a to zejména z toho důvodu, že je třeba zamezit jakémukoli nakládání s pozemkem do doby, než bude žaloba o určení vlastnictví pravomocně rozhodnuta. Na základě odvolání vedlejších účastníků krajský soud usnesení soudu I. stupně změnil tak, že návrh zamítl. V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud zdůraznil výjimečnost použití institutu předběžného opatření a že při jeho nařízení musí soud zkoumat, zda je předběžného opatření třeba a zda je tvrzený nárok osvědčen; v době rozhodování soudu zde musí být stav, z něhož je možno dovodit, že bezprostředně hrozí nebezpečí újmy nebo ohrožení zájmu či práv žalobce, jeho dovolenému jednání chráněnému zákonem. K návrhu na vydání předběžného opatření v posuzované věci soud uvedl, že stěžovatel se domáhá omezení dispozičních práv vedlejších účastníků za situace, kdy sám neosvědčil, že je nositelem uplatněného práva, neboť v řízení jde teprve o určení vlastnictví k předmětnému pozemku.
Je zřejmé, že podstatu stěžovatelova návrhu tvoří námitky proti postupu krajského soudu při nevydání předběžného opatření, čímž bylo údajně zasaženo do jeho základních práv a svobod. Přitom je notorietou, že účelem předběžného opatření v civilním řízení je úprava právních (nikoli faktických) poměrů účastníků do doby, než bude věc soudem rozhodnuta. Předběžné opatření lze vydat ze dvou důvodů, a to je-li potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků, nebo existuje-li důvodná obava z ohrožení výkonu budoucího soudního rozhodnutí (§74 odst. 1 a §102 odst. 1 obč. soudního řádu). Ústavní soud se povahou předběžného opatření opakovaně zabýval a hodnotil především jeho případný vliv na ústavně zaručená práva nebo svobody (např. nález ve věci sp. zn. II. ÚS 546/99). Při té příležitosti dodal, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, přičemž k přezkumu jejich reálné existence není Ústavní soud oprávněn, neboť není součástí soustavy obecných soudů (viz čl. 91 ve spojení s čl. 90 Ústavy). Tento závěr je determinován funkcí ústavní stížnosti: Ústavní stížnost nelze považovat za řádný (mimořádný) opravný prostředek proti jakémukoli (byť i nesprávnému) pravomocnému rozhodnutí obecného soudu; ústavní stížnost má své opodstatnění pouze tam, kde pravomocným rozhodnutím obecného soudu bylo konkrétním způsobem porušeno konkrétní ústavně zaručené právo stěžovatelovo, především pak to, které vyplývá z Listiny. To znamená, že Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není-li vrcholem jejich soustavy, není ani pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovatelem namítaných porušení jeho základních práv.
K tvrzenému porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny Ústavní soud dodává, že v návaznosti na jeho dosavadní judikaturu lze konstatovat, že k porušení tohoto práva dojde teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný), event. by mu bylo upřeno právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy. Taková situace však v posuzovaném případě nenastala; postupem obecných soudů nebylo vyloučeno ani omezeno stěžovatelovo právo domáhat se určení vlastnického práva ke spornému pozemku. Zamítnutí jeho návrhu na vydání předběžného opatření, neshledal-li soud naplnění podmínek, nemůže být zásahem do práva na soudní ochranu. Stěžovatel se v současné situaci nemůže ani dovolávat porušení čl. 11 odst. 1 Listiny, protože není dosud najisto postaveno, že mu svědčí vlastnické právo k pozemku, za tohoto stavu nemůže být nevydáním předběžného opatření jeho vlastnické právo omezeno ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2005
JUDr. Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu