ECLI:CZ:US:2005:1.US.662.04
sp. zn. I. ÚS 662/04
Usnesení
I. ÚS 662/04
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů, soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti J.K., zast. advokátkou JUDr. L.K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.5.2004, čj. 13 Co 210/2004-129, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2.3.2004, čj. 18 C 81/2003-114, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel napadl ústavní stížností v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud"). Stížnost byla podána včas (s ohledem na den jejího odevzdání k poštovní přepravě) a po formální i obsahové stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Původní nedostatek povinného zastoupení byl odstraněn, neboť stěžovateli byla určena k poskytnutí právní pomoci advokátka JUDr. L.K.
Právní zástupkyně v dopise ze dne 16.12.2004 vadně změnila petit ústavní stížnosti, a to v představě, že stěžovatel se nemůže domáhal vydání nálezu, ale usnesení. K návrhu na formu rozhodnutí Ústavní soud nepřihlédl, neboť je v rozporu s §54 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Stěžovatel ve svém podání uvedl, že žalobou ze dne 26.6.2003, podanou u obvodního soudu, a následně doplněnou, se domáhá na žalovaném zaplacení částky 566 848,10 EUR s příslušenstvím. Společně s touto žalobou podal žádost o osvobození od soudních poplatků s tím, že je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, že je pro vážné zdravotní obtíže nucen pobývat prakticky takřka pouze na lůžku, že jeho jediným příjmem je hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti a že jeho manželka je na rodičovské dovolené a pobírá toliko dávky státní sociální podpory. Obvodní soud mu osvobození nepřiznal, po odvolání stěžovatele bylo jeho usnesení potvrzeno. Následně vyzval obvodní soud stěžovatele, aby zaplatil soudní poplatek, jinak bude řízení zastaveno. Napadeným usnesením obvodního soudu bylo rozhodnuto o zastavení řízení, stěžovatel se odvolal, městský soud druhým z napadených rozhodnutí zastavení řízení potvrdil. Stěžovatel namítá, že obě napadená rozhodnutí porušují jeho ústavně zaručená základní práva, zejména právo na soudní ochranu, resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina), konkrétně právo na přístup k soudu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolu č. 11 (dále jen "Úmluva"), a to tím, že lhůta pro zaplacení soudního poplatku byla nepřiměřeně krátká, že oba soudy nevzaly v úvahu, že v rozhodné době byl žalobce pro vážné zdravotní obtíže nucen pobývat na lůžku, a že obě napadená rozhodnutí jsou v přímém rozporu se základním právem stěžovatele, kdy každý (nikoliv jen každý majetný, každý bohatý) má právo na to, aby jeho záležitost byla projednána nezávislým a nestranným soudem (stěžovatel je tak diskriminován a je porušeno jeho právo zakotvené v čl. 14 Úmluvy).
Relevantní znění příslušných článků Listiny a Úmluvy, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující:
Čl. 36 odst. 1 Listiny:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Čl. 6 odst. 1 Úmluvy:
Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.
Čl. 14 Úmluvy:
Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatel v ústavní stížnosti uplatněných námitek a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Z listinných důkazů Ústavní soud zjistil, že obvodní soud napadeným usnesením ze dne 2.3.2004, čj. 18 C 81/2003-114, zastavil řízení o stěžovatelově žalobě. V odůvodnění popsal průběh rozhodování o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. V této souvislosti zejména uvedl, že rozhodnutí o nepřiznání osvobození nabylo právní moci dne 30.1.2004 a téhož dne mu bylo doručeno usnesení soudu, v němž byl vyzván, aby ve lhůtě 3 dnů od jeho doručení zaplatil soudní poplatek. Současně byl poučen, že řízení bude zastaveno, nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen. Stěžovatel opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků, a to v zásadě ze stejných důvodů jako v předchozí žádosti, a obvodnímu soudu sdělil, že usnesení o nepřiznání osvobození hodlá napadnout ústavní stížností, a proto ho požádal, aby posečkal s případným rozhodnutím o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Obvodní soud vyšel ze zjištění, že poplatek ve stanovené lhůtě stěžovatel nezaplatil, a tudíž rozhodl o zastavení řízení. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení odvolání, v němž vytýkal stanovení krátké lhůty (3 dny), porušení pravidel pro doručování (usnesení převzala jeho manželka), nerozhodnutí o nové žádosti o osvobození, současně vznesl námitku podjatosti soudkyně a požádal o přikázání věci jinému soudu. Městský soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil; přitom se v odůvodnění usnesení vypořádal se všemi stěžovatelovými odvolacími námitkami.
Ústavní soud poukazuje na svoji již konstantní judikaturu (např. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 271/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 28, str. 275), podle níž rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 odst. 1 obč. soudního řádu, není otázkou v rovině ústavnosti. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že stěžovatelova ústavní stížnost brojící proti usnesením o nepřiznání osvobození od soudních poplatků byla usnesením ze dne 13.5.2004, sp.zn. III. ÚS 192/04, jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, tudíž se stěžovatel v následující ústavní stížnosti již nemůže dovolávat porušení čl. 14 Úmluvy. Pokud stěžovatel brojí proti krátkosti lhůty k zaplacení soudního poplatku, nutno připomenout, že jde o lhůtu pořádkovou, o lhůtu, s jejímž nedodržením spojuje zákon (viz §9 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb.) procesní důsledky, na něž byl stěžovatel přiměřeným a obvyklým způsobem upozorněn, když jinak v zásadě platí, že poplatkovou povinnost je povinen účastník řízení před obecnými soudy splnit při podání návrhu (žaloby). Platební nekázeň účastníka řízení již sama o sobě je očividně nežádoucí, mimo jiné proto, že obecné soudy v jejich agendě zbytečně zatěžuje, a jestliže účastník řízení v této nekázni přes výzvu a upozornění na procesní důsledky s opomenutím výzvy spojené v této nekázni pokračuje, jde o chování, za které musí nést procesní odpovědnost. Jakkoli se postup obvodního soudu může jevit jako přísný, jde o postup zcela odpovídající zákonu, a proto mu ani z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic podstatného vytknout, neboť určení lhůty je věcí soudcovské pravomoci a její nedodržení pak věcí aplikace zákona. Z tohoto důvodu jsou výtky stěžovatele na adresu obecných soudu, stejně jako jeho tvrzení ohledně porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, nepřípadné.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2005
JUDr. Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu