ECLI:CZ:US:2005:3.US.291.05
sp. zn. III. ÚS 291/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. července 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. L., zastoupeného JUDr. Tatianou Babovákovou, advokátkou v Mostu, B. Vrbenského 1081, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2005, sp. zn. 14 To 251/2005, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005, sp. zn. 14 To 332/2005, usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. března 2005, sp. zn. 3 Nt 261/2005, a usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. března 2005, sp. zn. KZv 148/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňovala formální náležitosti dle zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), napadl stěžovatel rozhodnutí orgánů veřejné moci [usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2005 (14 To 251/2005), usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005 (14 To 332/2005-73), usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. března 2005 (3 Nt 261/2005-40) a usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. března 2005 (KZv 148/2004-312)] a tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu (čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod) a právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Z ústavní stížnosti a z ní připojených příloh je zřejmé, že stěžovatel je stíhán pro skutek, v němž je spatřováno naplnění skutkové podstaty zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby [§148 odst. 1, odst. 3 písm. a), b), odst. 4 tr. zák.]. Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2005 (14 To 251/2005) byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. mimo jiné zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. března 2005 (KZv 148/2004-312), jímž bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř.
Dalším napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005 (14 To 332/2005-73) byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. března 2005 (3 Nt 261/2005-40), kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby.
V ústavní stížnosti stěžovatel - stručně shrnuto - zrekapituloval průběh dosavadního řízení a uvádí, že napadená rozhodnutí jsou povšechným způsobem odůvodněna, což zakládá jejich nepřezkoumatelnost a omezení osobní svobody v rozporu se zákonem. V případě aplikace důvodů pro omezení osobní svobody formou vazby nelze vzájemně zaměňovat to, aby pro určitý druh vazby byly použity důvody vazby jiné, tj. pro odůvodnění trvání vazby předstižné byly použity důvody vazby koluzní. Na podporu své argumentace odkázal stěžovatel na nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 138/93, III. ÚS 18/96, III. ÚS 271/96 a III. ÚS 188/99. Stěžovatel proto navrhl zrušit napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci, jak jsou vpředu označena.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Meze přezkumu vazebních rozhodnutí byly Ústavním soudem vymezeny např. v jeho usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 290/05, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že není zpravidla oprávněn zasahovat do rozhodování orgánů veřejné moci. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv (čl. 83 Ústavy ČR), k čemuž dojde v případě vazebních rozhodnutí zejména tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 18/96 publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 6, č. 88, Praha 1997).
Ústavní soud přezkoumal pod těmito aspekty napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci (Krajského soudu v Praze, Okresního soudu v Příbrami a Krajského státního zastupitelství v Praze) a porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, a to již proto, že napadená rozhodnutí (zejména pak rozhodnutí stížnostního soudu - Krajského soudu v Praze) jsou ve vztahu k příslušnému vazebnímu důvodu uvedenému v §67 písm. c) tr. ř. (tedy ve vztahu k tzv. předstižné vazbě) ústavně konformním způsobem odůvodněna; pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nelze proto ve věci rozhodujícím orgánům veřejné moci nic vytknout.
Obdobně tak nedůvodný je poukaz stěžovatele na vpředu označené nálezy Ústavního soudu, neboť tyto byly přijaty na základě jiných skutkových okolností.
Z těchto důvodů byla proto ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná, a jako takovou ji Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 2005
Jiří Mucha
předseda senátu