ECLI:CZ:US:2005:3.US.353.02
sp. zn. III. ÚS 353/02
Usnesení
III.ÚS 353/02
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 353/02
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 3. března 2005 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele M. M., zastoupeného JUDr. Z. P., o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 2. 2002 sp. zn. 18 Co 532/2001 a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 6. 2001 sp. zn. 4 C 41/97, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 4 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.10. 2004 č. j. 33 Odo 813/2002-521 (proti němuž ústavní stížnost nesměřuje) bylo zjištěno, že jmenovaný soud odmítl dovolání proti té části výroku pod bodem I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterou byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně v rozhodnutí o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému stěžovateli částku 180.000,- Kč a dále o zamítnutí žaloby žalovaného (tj. stěžovatele) na zaplacení částky 281.338,40 Kč. Nejvyšší soud tak rozhodl pro nepřípustnost dovolání, když jím stěžovatel brojil proti výroku, kterým bylo jeho žalobě vyhověno (pokud jde o částku 180.000,- Kč), stejně tak jako dovolání proti výroku, kterým bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně ohledně částky 281.338,40 Kč. Pokud jde o další výroky odvolacího soudu i soudu I. stupně, týkající se povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 1.200.000,- Kč a také nákladů řízení před soudy obou stupňů, byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové i Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Z obsahu návrhu, podaného k Ústavnímu soudu dne 2. 6. 2002, je nepochybné, že stěžovatel brojí proti rozsudkům soudů I. a II. stupně, přičemž výroky týkající se jemu uložených povinností, jakož i nákladů řízení, byly Nejvyšším soudem dne 21. 10. 2004 zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou. S ohledem na obsah §72 odst. 1 písm. a) a §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byl návrh, který po zrušujících výrocích dovolacím soudem již nesměruje proti pravomocnému rozhodnutí ve věci, o níž bude znovu jednáno před soudem I. stupně a stěžovateli byla tak dána možnost využít opět procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, jako nepřípustný odmítnut [§43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Návrh směřující proti výroku, jímž bylo vyhověno žalovanému (tj. stěžovateli) ohledně částky 180.000,- Kč, je nutno považovat za návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou - stěžovatele nelze mít za dotčeného rozhodnutím soudu, když jeho žalobě vyhověl. V tomto rozsahu byl proto jeho návrh odmítnut dle §43 odst. 1 písm. c) cit. zákona o Ústavním soudu.
Pokud jde o ústavní stížnost týkající se výroků, kterými nebylo žalovanému stěžovateli vyhověno ve věci vzájemného návrhu ohledně částky 281.338,40 Kč, představující požadovanou úhradu za tzv. vícepráce a doplatek dohodnuté ceny díla, je třeba uvést, že se stížnost proti tomuto rozhodnutí dotýká pouze obsahu smlouvy o dílo a možnosti závěru, že smlouva nebyla uzavřena účastníky dostatečně určitě a srozumitelně. Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i kopie odvolání, které stěžovatel jako žalovaný podal proti rozsudku soudu I. stupně, vyplývá, že i odvolání směřovalo k hodnocení platnosti předmětné smlouvy o dílo. S uvedenou námitkou se odvolací soud vypořádal, stejně jako soud I. stupně, z jehož odůvodnění rozsudku na str. 9 také mj. vyplývá, že se účastníci řízení v protokolu ze dne 26. 8. 1998 vyjádřili tak, že smlouvu o dílo ze dne 1. 9. 1995 považují za nespornou. Proto v tomto rozsahu byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 3. března 2005