ECLI:CZ:US:2006:1.US.293.06
sp. zn. I. ÚS 293/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P.Ch., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27.2.2006, sp. zn. 29 Co 526/2005-207, 29 Nc 31/2005-207, 29 Nc 32/2005-207, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu došlo dne 12.5.2006 podání stěžovatele, které bylo označeno jako ústavní stížnost.
Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ustanovení §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je účastník řízení před Ústavním soudem povinen být zastoupen advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
Vzhledem k tomu, že podání stěžovatele trpělo vadou spočívající v neexistenci zastoupení advokátem, byl stěžovatel dne 6.6.2006 vyzván k odstranění této vady s poučením, že ústavní stížnost bude odmítnuta, pokud neodstraní vadu ve lhůtě 20 dnů od doručení této výzvy. Tato výzva byla stěžovatelem převzata dle dodejky dne 22.6.2006.
Ústavní soud konstatuje, že soudcovská lhůta určená k odstranění výše uvedeného nedostatku podání, marně uplynula, neboť jej stěžovatel přes poučení o možných následcích neodstranil.
Ústavní soud sice vzal v úvahu žádost stěžovatele o prodloužení lhůty k odstranění vady, a to alespoň do 15.9.2006, která Ústavnímu soudu došla dne 12.7.2006, leč důvody pro její prodloužení neshledal (ust. §63 cit. zákona, ust. §55 občanského soudního řádu). Ústavní soud přihlédl ke skutečnosti, že stěžovatel podal v posledních letech celou řadu ústavních stížností, z nichž některé byly již vyřízeny. V rámci řízení o těchto stížnostech byl opakovaně vyzýván k odstranění vad návrhu (např. II. ÚS 213/02, III. ÚS 679/02, III. ÚS 393/04, I. ÚS 790/04, III. ÚS 243/05 a další) a je mu tedy již delší dobu známo, že v řízení před Ústavním soudem je povinen mít právní zastoupení advokátem. Vzhledem k těmto okolnostem Ústavní soud považuje zákonnou lhůtu 60 dnů k podání ústavní stížnosti, prodlouženou o lhůtu 20 dnů k odstranění formálního nedostatku stěžovatelova podání, za dostačující k zajištění obligatorního zastoupení advokátem. V tomto kontextu zdůrazňuje, že šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou zákonnou a nelze ji obcházet prodlužováním soudcovských lhůt k odstranění vad návrhu. Proto žádost stěžovatele o prodloužení lhůty nebyla - s ohledem na okolnosti případu - shledána důvodnou. K jeho žádosti o upřesnění ústavní stížnosti, jejíž vady měl odstranit, Ústavní soud uvádí - ve smyslu své dřívější argumentace ve věci téhož stěžovatele (III. ÚS 393/04) - že k její identifikaci je postačující údaj ve výzvě Ústavního soudu, že podání stěžovatele došlo Ústavnímu soudu dne 12.5.2006. Ostatně, stěžovateli bylo známo, že prakticky u všech jeho dřívějších ústavních stížností existoval jeden zásadní nedostatek, totiž chybějící právní zastoupení advokátem.
Za této situace, kdy stěžovatel i přes poučení o možných následcích nedostatek svého podání ve stanovené lhůtě neodstranil, nezbylo Ústavnímu soudu než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2006
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj