ECLI:CZ:US:2006:1.US.463.03
sp. zn. I. ÚS 463/03
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 17. ledna 2006 sp. zn. I. ÚS 463/03 ve věci ústavní stížnosti W., s. r. o., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2003 sp. zn. 20 Co 230/2003 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 2. 2003 sp. zn. 24 C 179/2000, jimiž bylo odmítnuto odvolání stěžovatele pro opožděnost.
I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2003 sp. zn. 20 Co 230/2003 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 2. 2003 sp. zn. 24 C 179/2000 byla porušena základní práva a svobody stěžovatele plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2003 sp. zn. 20 Co 230/2003 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 2. 2003 sp. zn. 24 C 179/2000 se proto zrušují.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností navrhl stěžovatel zrušení shora označených usnesení obecných soudů pro jejich rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní stížnost odůvodnil tím, že se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též jen "obvodní soud") domáhal určení trvání nájemního vztahu. Rozsudkem ze dne 31. 10. 2001 sp. zn. 24 C 179/2000 obvodní soud jeho žalobu zamítl. Zamítavý rozsudek byl doručen stěžovateli dne 4. 12. 2001. Stěžovatel v souladu s ustanovením §42 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ") proti uvedenému rozsudku podal telefaxem odvolání, které odeslal poslední den patnáctidenní lhůty. Následující den, tj. 20. 12. 2001, zaslal originál odvolání obvodnímu soudu, v souladu s §42 odst. 3 OSŘ. Telefaxové podání odeslal osobně zástupce stěžovatele, neboť bylo již po pracovní době a byl v advokátní kanceláři sám.
Obvodní soud usnesením ze dne 4. 3. 2002 odvolání stěžovatele odmítl jako opožděné. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, k němuž mj. přiložil jako důkaz faxový žurnál za rok 2001, včetně všech faxů odeslaných z advokátní kanceláře zástupce stěžovatele dne 19. 12. 2001. Na základě tohoto odvolání Městský soud v Praze (dále též jen "městský soud") usnesením ze dne 1. 8. 2002 sp. zn. 20 Co 404/2002 napadené usnesení zrušil a vrátil věc obvodnímu soudu k provedení dalšího dokazování za účelem prokázání, zda odvolání bylo poslední den lhůty soudu skutečně zasláno. Stěžovatel navrhl důkaz kopií svého faxového žurnálu za rok 2001, včetně dne 19. 12. 2001, a výslechem JUDr. J. S.
Obvodní soud usnesením ze dne 11. 2. 2003 odvolání proti rozsudku ve shora označené věci opětovně odmítl s tím, že faxový žurnál nelze "považovat za důkaz o podání telefaxového podání s odvoláním." Navržený důkaz výslechem advokáta JUDr. J. S. neprovedl a ani se k němu v usnesení nijak nevyjádřil. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel opět odvolání, v němž mj. uvedl, že odeslání telefaxu nelze prokázat jinak než knihou faxových žurnálů, resp. výslechem advokáta, který fax odesílal. Obvodní soud si mohl přijetí telefaxového podání ověřit, protože jde o skutečnost známou soudu z jeho činnosti, kterou není třeba podle §121 OSŘ dokazovat. Dále navrhl vypracování (nijak nespecifikovaného) znaleckého posudku.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 6. 2003 sp. zn. 20 Co 230/2003 napadené usnesení potvrdil. Listina označená jako faxový žurnál podle tohoto soudu není důkazem osvědčujícím odeslání telefaxu. Tento záznam sám o sobě neobsahuje žádnou informaci o obsahu podání, navíc se ani na tomto záznamu uvedené číslo telefaxu neshoduje s číslem telefaxu Obvodního soudu pro Prahu 1. JUDr. J. S. z advokátní kanceláře právního zástupce stěžovatele, pokud tento fax odesílal, by mohl k věci "poskytnout pouze nepřímé informace." Navrhovaný znalecký posudek, resp. účel jeho vypracování nebyl nijak specifikován. Navíc k podání ze dne 20. 12. 2001 stěžovatel nepřipojil žádný průvodní dopis, z něhož by bylo patrno, že jde o doplnění podání ve smyslu §42 odst. 3 OSŘ, ačkoliv je to v advokátní praxi běžné.
Podle stěžovatele mu obě napadená usnesení protizákonně znemožnila přístup k soudu druhé instance. Přijetí telefaxu by mělo být soudu známo z jeho činnosti, proto by se ani nemělo dokazovat. Důkaz požadovaný soudem, tj. lístek vyhotovený faxovým přístrojem bezprostředně po odeslání, nelze v dané věci předložit, ale stěžovatelem předložený telefaxový žurnál má stejnou hodnotu. Rozdíl je pouze v technickém nastavení telefaxu, protože telefax právního zástupce stěžovatele není nastaven tak, aby po každém odeslání telefaxové zprávy vytiskl potvrzení. Toto se vytiskne, až když je zaplněna celá strana. Podle stěžovatele došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, podle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
Ústavní soud si vyžádal spis sp. zn. 24 C 179/2000 Obvodního soudu pro Prahu 1, týkající se dané věci, a vyjádření účastníků řízení.
Podle vyjádření městského soudu stěžovatel hodnověrně neprokázal včasné podání odvolání. Obsahem stížnosti je jen polemika s důvody rozhodnutí a stěžovatel chce použít Ústavní soud jako třetí instanci, navíc z důvodů ryze skutkových, což jde mimo rámec ústavního soudnictví.
Obvodní soud poukázal na důvody svého usnesení.
Stěžovatel dne 4. 11. 2003 doplnil svou ústavní stížnost o aktuální informaci Č. o telefonních a telefaxových číslech Obvodního soudu pro Prahu 1. Jde o informaci zaslanou e-mailovou informační službou Č. právnímu zástupci stěžovatele dne 8. 8. 2003. Podle ní je jedním z telefaxových čísel Obvodního soudu pro Prahu 1 také číslo 224218227, tedy číslo uvedené v telefaxovém žurnálu stěžovatele, na které byly dne 19. prosince 2001 zaslány dvě strany textu.
Ústavní soud posuzoval ústavní stížnost z hlediska ústavně mu daných kompetencí, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto nepostupují v souladu s ústavním pořádkem. S ohledem na shora zjištěné skutečnosti pak dospěl k závěru, že v přezkoumávané věci došlo k výše uvedenému porušení principů obsažených v Listině, které opravňují zásah Ústavního soudu. Ústavní stížnost je tedy důvodná.
Podle §42 odst. 1 OSŘ je možno podání učinit též telefaxem a podle odstavce třetího téhož ustanovení, je-li písemné podání učiněno telefaxem, je třeba je ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Problematikou podání učiněných telefaxem se Ústavní soud zabýval již opakovaně. Například v nálezu sp. zn. III. ÚS 237/97 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9, nález č. 152) Ústavní soud upozornil, že pokud je postup stanovený §42 odst. 3 OSŘ dodržen a soud jej nerespektuje, znemožní tak navrhovateli účinně se domáhat ochrany svého práva a porušuje tak základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.
Jak Ústavní soud dále dovodil, v případě, že v soudní evidenci nelze najít faxové podání, nemůže být stěžovateli jako účastníku řízení tato skutečnost přičítána k tíži, a je proto nutno, jsou-li pro to dostatečné důvody, vycházet z presumpce, že (s přihlédnutím k běhu lhůty a k předložení originálu) bylo podáno včas (viz nález sp. zn. III. ÚS 329/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 20, nález č. 176; srovnej také nález sp. zn. I. ÚS 460/97, uveřejněn tamtéž, svazek 12, nález č. 114).
Tyto právní závěry jsou plně aplikovatelné též v přezkoumávané věci. Ústavní soud ze spisu sp. zn. 24 C 179/2000 Obvodního soudu pro Prahu 1 a z listin předložených stěžovatelem zjistil:
a) Z předloženého telefaxového žurnálu právního zástupce stěžovatele za rok 2001, že dne 19. 12. 2001 byl v 19.03 hod. z jeho účastnické stanice odeslán na číslo 224218227 telefax v délce trvání 1 minuta a 6 sekund, obsahující dvě strany a s výsledkem OK;
b) z kopie e-mailové informační služby Č. ze dne 8. 8. 2003, že jedním z telefaxových čísel Obvodního soudu pro Prahu 1 je také číslo 224218227.
Ústavní soud vyšel ze závěru, podle kterého neexistuje právní povinnost dokazovat zaslání telefaxového podání jen jedním určitým způsobem, tedy ani způsobem, jehož prokázání se domáhají obecné soudy v ústavní stížností napadených rozhodnutích (tedy potvrzení, které se vytiskne po každém jednotlivém odeslání telefaxové zprávy). Z telefaxového žurnálu právního zástupce stěžovatele jednoznačně vyplývá, že dne 19. 12. 2001 v 19.03 hod. byl z jeho účastnické stanice odeslán na číslo 224218227 telefax v délce trvání 1 minuta a 6 sekund, obsahující dvě strany a s výsledkem OK. Je sice pravda, jak uvádějí obecné soudy, že tento záznam sám o sobě neobsahuje žádnou informaci o obsahu podání, což ovšem není pro účely důkazu o zaslání faxu podstatné. Důkazní hodnota telefaxového žurnálu není zásadně odlišná od důkazní hodnoty obecnými soudy požadovaného důkazu. Ústavní soud považuje za prokázáno, že stěžovatel poslal telefax na číslo, které je v informačním systému Č. označeno jako telefaxové číslo uvedeného soudu. Ústavní soud tedy uzavírá, že dokázat zaslání telefaxového podání lze i jinak, nikoli pouze jen potvrzením, které fax vytiskne po každém odeslání jednotlivé faxové zprávy.
Ústavní soud souhlasí s městským soudem v tom, že postup právního zástupce stěžovatele nesvědčí o jeho náležité procesní obezřetnosti, neboť z jeho podání ze dne 20. 12. 2001, adresovaného Obvodnímu soudu pro Prahu 1, nevyplývá, že jde o originál odvolání odeslaného předtím telefaxem. Nicméně ani v tomto případě Ústavní soud neshledal důvod odchýlit se od své judikatury uvedené výše, podle níž i v takovémto případě bude ochrana právům stěžovatele poskytnuta.
S přihlédnutím k těmto skutkovým zjištěním dospěl Ústavní soud k závěru, že oba obecné soudy v napadených usneseních nepřiznaly ochranu právům stěžovatele na soudní ochranu a dopustily se tak procesního excesu, který nabývá rozměru ústavněprávního. Z uvedeného důvodu nezbylo Ústavnímu soudu než obě ústavní stížností napadená usnesení zrušit podle §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jimi byla porušena základní práva a svobody stěžovatele, plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny.