ECLI:CZ:US:2006:1.US.561.06
sp. zn. I. ÚS 561/06
Usnesení
I. ÚS 561/06
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. P., zast. JUDr. Ladislavem Eretem, advokátem, sídlem Voráčovská 14, Praha 4, proti průtahům v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp.zn. 16 C 353/99 a před Městským soudem v Praze pod sp.zn. 18 Co 232/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 17.8.2006 domáhá vydání nálezu, jímž by bylo rozhodnuto o tom, že postupem v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp.zn. 16 C 353/99 a před Městským soudem v Praze pod sp.zn. 18 Co 232/2006 bylo porušeno jeho právo na to, aby jeho záležitosti byla nezávislým a nestranným soudem rozhodnuta v přiměřené době bez zbytečných průtahů, že postupem Městského soudu v Praze bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce, a soudům bylo uloženo projednat věc v nejkratší možné době bez zbytečných průtahů ve složení senátu původně určeného k projednání věci sp.zn. 18 Co 232/2006.V návrhu na zahájení řízení uvedl, že se domáhá náhrady škody způsobené třemi žalovanými na stavbě jeho rodinného domu, avšak do dnešního dne spor nebyl pravomocně ukončen; prvoinstanční rozsudek byl poprvé vydán dne 23.11.2005 a v současné době probíhá odvolací řízení, které je dle jeho názoru opět nedůvodně a záměrně protahováno. Poukázal na průtahy, které v řízení před soudem I. stupně byly po celou dobu řízení a toto řízení se z důvodů bezdůvodného odročování na neurčito a na vzdálené termíny protáhlo na dobu přesahující 6 let. Odvolacímu soudu vytýká, že se místo toho, aby se zabýval výhradami účastníků vůči rozsudku, svolal ústní jednání na den 28.6.2006 a při něm odročil odvolací řízení na neurčito s tím, že uloží účastníkům doplnit skutková tvrzení, což do dne podání ústavní stížnost neučinil, ačkoliv uběhly již téměř 2 měsíce. Též poukázal na to, že pro řízení před odvolacím soudem byla původně dle rozvrhu práce určena předsedkyně senátu JUDr. Eva Keményová, které také svolala a nařídila ústní jednání, avšak tato senátu dne 28.6.2006 nepředsedala ani nebyla jeho členkou a senát zasedal v jiném složení.
Ústavní soud požádal stěžovatele o sdělení, zda využil všechny procesní prostředky k ochraně jeho práv a zda postupoval podle ustanovení §174a zák. č. 6/2002 Sb. Stěžovatel informoval, že prostředky zakotvené v uvedeném ustanovení nevyužil, protože tento postup by byl neefektivní, s ohledem na popsané průtahy řízení, v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 7.3.2005, sp.zn. I. ÚS 319/04. Dále doplnil ústavní stížnost o konstatování, že je občanem Spolkové republiky Německo a je v důsledku úrazu nevidomý, což jej, byť má zajištěnu právní pomoc, handicapuje zejména v možnosti podrobně se seznámit s rozsáhlým písemným materiálem a dokumentací a možností kdykoliv zaujmout bezprostředně stanovisko.
Před meritorním projednáním ústavní stížnosti je fundamentální povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny formální náležitosti a podmínky její přípustnosti ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu). Přitom je třeba respektovat, že ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí i mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu s §75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4). Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje, kromě jiného, zejména v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy až po vyčerpání všech jiných prostředků způsobilých zajistit ochranu subjektivního práva.
K posuzovanému případu, pokud stěžovatel namítá neodůvodněné průtahy v řízení, Ústavní soud uvádí, že ve své rozhodovací činnosti původně nevyžadoval vyčerpání tzv. hierarchické stížnosti, tj. stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, před podáním ústavní stížnosti, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení (srov. např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. I. ÚS 600/03, II. ÚS 504/03). Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) provedenou zákonem č. 192/2003 Sb. byl do právního řádu České republiky včleněn s účinností od 1.7.2004 nový institut - tzv. návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§174a zákona o soudech a soudcích). S ohledem na tuto snahu zákonodárce zavést do právního řádu nový efektivnější prostředek sloužící účastníkům řízení k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení též vyčerpání tohoto procesního prostředku v řízení před obecnými soudy (viz např. usnesení ve věcech sp. zn. I. ÚS 506/04, sp. zn. IV. ÚS 259/04). Jak vyplývá z reakce stěžovatele, resp. jeho právního zástupce, návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích, podán nebyl. Jestliže stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 7.3.2005, sp.zn. I. ÚS 319/04, pak uniklo jeho pozornosti, že i tento nález je plně v souladu s právními závěry výše formulovanými, a že k vyhovění ústavní stížnosti došlo z důvodu jejího podání přede dnem nabytí účinnosti zmiňované novely.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem ohledně nevyčerpání návrhu podle §174a zák. č. 6/2002 Sb. byla ústavní stížnost soudcem zpravodajem, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2006
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj