ECLI:CZ:US:2006:1.US.678.04
sp. zn. I. ÚS 678/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky G., zastoupené advokátem JUDr. Z.K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2004, čj. 17 Co 324/2004 - 28, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 7. 2004, čj. 7 C 37/2004 - 22, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhla zrušení v záhlaví označených usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud").
V ústavní stížnosti stěžovatelka shrnula průběh svého sporu s žalovanou MčP. Uvedla, že žalovaná neoprávněně obsadila jí užívané nebytové prostory a protiprávně zabavila její majetek, který jí i nadále zadržuje. To způsobilo, že stěžovatelka nemůže podnikat a nemá ani žádné finanční prostředky. Proti městské části podala žalobu, ale vzhledem k uvedené situaci nemůže zaplatit vysoký soudní poplatek. Zamítnutí žádosti o prominutí soudního poplatku znemožňuje stěžovatelce uplatňovat její práva, což je v rozporu s ustanoveními §1, §2 a §3 OSŘ.
V souladu s ustanovením §42 odst. 3, 4 zákona o Ústavním soudu bylo vyžádáno vyjádření účastníků řízení.
Městský soud uvedl, že v daném případě nebyly pro osvobození od soudních poplatků, podle §138 OSŘ, splněny podmínky a závěr soudu byl v usnesení zdůvodněn. Na osvobození od soudních poplatků není právní nárok, účastník nemůže vázat svá ústavní práva, vyplývající ze soudního procesu, na poskytnutí osvobození od soudních poplatků.
Z ústavní stížnosti napadených rozhodnutí bylo zjištěno, že u obvodního soudu bylo, pod sp. zn. 12 C 48/2000, vedeno řízení o žalobě městské části proti stěžovatelce (tehdy v procesním postavení žalované) o zaplacení smluvní pokuty ve výši 491 000,-- Kč. Žalobě bylo vyhověno, rozsudek nabyl právní moci dne 31. 7. 2003. Řízení v uvedené věci bylo skončeno zamítavým rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2251/2003. O ústavní stížnosti proti tomuto rozsudku rozhodoval i Ústavní soud. Usnesením ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 324/04, ji shledal zjevně neopodstatněnou.
V řízení před Obvodním soudem, vedeném pod sp. zn. 7 C 37/2004, se stěžovatelka domáhá po žalované městské části zaplacení částky 5 897 456,-- Kč z titulu náhrady škody a požádala o osvobození od soudních poplatků. Obvodní soud její návrh zamítl usnesením ze dne 14. 7. 2004, čj. 7 C 37/2004 - 22, a Městský soud usnesením ze dne 30. 8. 2004, čj. 17 Co 324/2004 - 28, napadené usnesení obvodního soudu potvrdil.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, nález č. 5, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR). S ohledem na uvedené posuzoval Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatelka sice neuvádí žádnou ústavněprávní argumentaci, ani blíže nespecifikuje, které ústavně zaručené základní právo nebo svoboda měly být postupem a rozhodnutími obecných soudů porušeny, ale z její stížnosti lze dovodit (pokud píše o nemožnosti uplatnění svých práv), že namítá zásah do práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Ústavní soud připomíná, že v otázce osvobození od soudních poplatků je možnost jeho zásahu do rozhodování obecných soudů ještě omezenější než v případech ostatních, jak zmínil mj. v usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, nález č. 28, str. 275), kde konstatoval, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl.
V projednávané věci lze konstatovat, že rozhodnutí obecných soudů jsou vyčerpávajícím způsobem odůvodněna. Obvodní soud se při aplikaci §138 odst. 1 OSŘ zabýval tím, zda u stěžovatelky nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Poukázal na výsledek řízení vedeného pod sp. zn. 12 C 48/2000 a na to, že v řízení zahájeném dne 12. 5. 2004 stěžovatelka uplatňuje, po více než pěti letech od tvrzeného protiprávního jednání, náhradu škody. S ohledem na to obvodní soud žalobu posoudil jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Uvedenou argumentaci doplnil v odůvodnění svého usnesení ještě městský soud, když konstatoval, že k osvobození od soudních poplatků nepostačí jen nedostatek finančních prostředků žadatele, ale kumulativně musí být splněna i podmínka, že nejde o zjevně bezúspěšné uplatnění nebo bránění práva či o svévolnou žalobu. Ústavní soud je toho názoru, že z ústavně právního hlediska nelze napadeným rozhodnutím obecných soudů nic vytknout, jejich procesní postup a aplikace podústavního práva byla ústavně konformní, k zásahu do základních ústavně zaručených práv stěžovatelky garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedošlo.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal v řízení před obecnými soudy žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu