ECLI:CZ:US:2006:2.US.432.06
sp. zn. II. ÚS 432/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. července 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti P. P., zastoupeného JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v průtazích v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem, sp. zn. 33 Cm 287/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností podanou dne 13. 7. 2006 se stěžovatel domáhal vydání nálezu, v němž by Ústavní soud konstatoval porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na vyřízení věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě a uložil Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby nepokračoval v průtazích v řízení vedeného pod sp. zn. 33 Cm 287/99 a aby ve věci neprodleně jednal.
Jak stěžovatel blíže rozvedl, podal dne 2. 11. 1998 žalobu k Okresnímu soudu v Semilech, který vyslovil svou věcnou nepříslušnost a věc postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Tento soud od tohoto okamžiku až do současnosti nenařídil jednání, na němž by se věc meritorně řešila, po celou dobu toliko řešil otázky příslušnosti a formální náležitosti řízení.
Stěžovatel v průběhu této doby vyčerpal i tzv. hierarchickou stížnost a poté podal i ústavní stížnost, která byla usnesením odmítnuta jako nepřípustná pro nevyčerpání prostředku v podobě návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (dále jen "zákon o soudech a soudcích").
Ačkoliv stěžovatel tento prostředek nyní uplatnil, přesto podává novou ústavní stížnost, neboť je přesvědčen, že procesní prostředek podle §174a zákona o soudech a soudcích je podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva za určitých okolností neúčinný a tento soud nepožaduje jeho vyčerpání. Z toho podle stěžovatele vyplývá, že na použití tohoto procesního prostředku nelze trvat a předchozí ústavní stížnost neměla být Ústavním soudem odmítnuta, neboť v jeho věci nebude návrh na určení lhůty efektivní a jednalo by se toliko o formalitu.
II.
Před tím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Jednou z podmínek meritorního projednání ústavní stížnosti je, že stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Sám stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že k ochraně svého práva na vyřízení věci bez zbytečných průtahů využil prostředek v podobě návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích, o němž dosud zřejmě nebylo rozhodnuto.
Soudce zpravodaj vážil argumenty předestřené stěžovatelem stran neefektivnosti takového prostředku a dospěl k závěru, že dosud neexistují empiricky podložené doklady o tom, že tento prostředek je prostředkem neefektivním, na jehož vyčerpání není třeba trvat.
Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 60/04 (vyhl. pod číslem 264/2005 Sb.), ve kterém posuzoval ústavnost tohoto prostředku, uvedl, že "ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích je v našem právním řádu prvním pokusem o systémové řešení průtahů při soudcovském rozhodování. Stávající právní úprava byla přijata především na základě četných výtek ze strany Evropského soudu pro lidská práva, který považoval dosavadní možnosti nápravy průtahů řízení za nedostatečné. Nová úprava se svými relativně přísně stanovenými lhůtami představuje řešení, které by mělo vyhovovat naplnění požadavku řádné ochrany účastníků před průtahy řízení."
Vzhledem k tomu reagoval Ústavní soud na tuto snahu zákonodárce zavést do právního řádu nový efektivnější prostředek sloužící jednotlivci k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, tak, že považuje za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti průtahům v řízení vyčerpání tohoto návrhu před obecnými soudy (srov. např. usnesení ve věcech sp. zn. I. ÚS 506/04, sp. zn. IV. ÚS 259/04, IV. ÚS 367/04 a další).
Jak uvedeno shora, dosavadní praxe při aplikaci tohoto prostředku nepřivedla prozatím Ústavní soud k závěru o neefektivnosti takového prostředku, a proto i nadále Ústavní soud setrvává na povinnosti stěžovatele vyčerpat tento prostředek před podáním ústavní stížnosti. Navíc v mezidobí byl tento prostředek zákonodárcem doplněn komplementární úpravou obsaženou v novele zákona č. 82/1998 Sb., o o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, která účastníkovi řízení umožňuje v případě průtahů v řízení požadovat po státu zaplacení vedle skutečně vzniklé škody i odškodnění za nemateriální újmu.
Ostatně, pokud jde o samotnou ústavní stížnost jako prostředek k ochraně jednotlivce před průtahy v řízení, jak Evropský soud pro lidská práva (např. rozsudky Hartman vs. Česká republika nebo Schmidtová vs. Česká republika), tak i sám Ústavní soud (např. nálezy sp. zn. I. ÚS 600/03 nebo I. ÚS 296/04) v minulosti konstatovaly, že ústavní stížnost je v tomto ohledu prostředkem neefektivním a navíc nesystémovým. Ústavní soud je oprávněn v podstatě učinit to, co obecný soud rozhodující o určení lhůty k provedení úkonu, tedy zakáže pokračovat v průtazích a uloží soudu povinnost jednat. Není však oprávněn bdít nad výkonem tohoto rozhodnutí, tedy nad tím, v jakém časovém horizontu obecný soud začal skutečně jednat tak, aby se již průtahů nedopouštěl, a není ani oprávněn stěžovateli přiznat odškodnění.
S ohledem na to je soudce zpravodaj přesvědčen, že je třeba trvat na vyčerpání návrhu podle §174a zákona o soudech a soudcích. Teprve, pokud by se v případě stěžovatele ukázalo, že tento prostředek, jehož uplatnění je možné i opakovat, skutečně nevede k odstranění průtahů v řízení, lze připustit proti jinému zásahu orgánu veřejné moci též ústavní stížnost. Nicméně, také o její efektivitě platí, co již bylo uvedeno shora.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2006
Eliška Wagnerová, v.r. soudce zpravodaj