ECLI:CZ:US:2006:2.US.544.04
sp. zn. II. ÚS 544/04
Usnesení
II. ÚS 544/04
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti N.P., právně zastoupené advokátkou Mgr. A.V., proti rozsudku Obvodního soudu pro 8 ze dne 10. 1. 2000, sp. zn. 24 C 173/99, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, jímž jí byla stanovena povinnost zaplatil společnosti Z., s. r. o., částku 9 749 Kč s příslušenstvím a dále zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši 3 150 Kč.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že se dne 10. 5. 2004 dozvěděla o zablokování jejího bankovního účtu, které nařídil soudní exekutor. Teprve dne 25. 6. 2004 obdržela stěžovatelka návrh na nařízení exekuce, dále usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 3. 2004, čj. Nc 6321/2004-5, a dva exekuční příkazy čj. Ex P 815/04. Dne 7. 7. 2004 stěžovatelka nahlédnutím do spisu u Obvodního soudu pro Prahu 8 zjistila, že byl vydán pravomocný rozsudek (napadený ústavní stížností), a že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 jí byl ustanoven opatrovník Mgr. J.L., justiční čekatel Městského soudu v Praze. Opatrovník jí byl ustanoven dle §29 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť se soudu nepodařilo zjistit, kde se zdržuje. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že až do července 2000 byla hlášena k trvalému pobytu na adrese P. a od 20. 7. 2000 bydlí v obci S., což má zapsáno i v občanském průkazu. Na adrese P., což je adresa, kam jí byly doručovány soudní písemnosti, se nezdržuje již od roku 1998, neboť přechodný pobyt zde ukončila v souvislosti se skončením zaměstnání.
Postup soudu považuje stěžovatelka za protiústavní a porušující její základní právo na soudní a jinou právní ochranu, zaručené čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a odkazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu.
Stěžovatelka je přesvědčena, že jí byl ustanoven opatrovník přesto, že nebyla neznámého pobytu, a proto nebyly splněny podmínky §29 odst. 3 o. s. ř. Její bydliště bylo možno zjistit z centrálního registru obyvatel. Stěžovatelka v této věci odkazuje i na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 200/97, I. ÚS 322/2000, IV. ÚS 300/96 a I. ÚS 559/2000.
Závěrem ústavní stížnosti navrhla stěžovatelka odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, a zároveň žádala, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady jejího právního zastoupení zaplatí stát a aby uložil účastníku řízení - Obvodnímu soudu pro Prahu 8 - povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení.
Ústavní soud si k obsahu ústavní stížnosti vyžádal stanovisko Obvodního soudu pro Prahu 8 jako účastníka řízení. Ten ve vyjádření ze dne 3. 12. 2004 uvedl, že ze spisu bylo zjištěno, že platební rozkaz, vydaný dne 26. 7. 1999 byl doručován stěžovatelce na adresu uvedenou v žalobě, a to P. Zásilka se vrátila soudu s poznámkou adresát neznámý.
Dotazem na evidenci obyvatel bylo zjištěno, že stěžovatelka je hlášena na adrese P. Zásilka s platebním rozkazem se však opětovně vrátila s poznámkou, že se stěžovatelka odstěhovala bez udání adresy. Současně soud zjistil, že stěžovatelka ke dni 30. 9. 1999 není ani ve výkonu trestu ani ve vazbě. Soud je proto přesvědčen, že postupoval správně, když stěžovatelce ustanovil opatrovníka dle §29 odst. 2 o. s. ř. Rozsudek byl doručen opatrovníkovi a doložka právní moci byla vyznačena dnem 24. 2. 2000. Soud je rovněž přesvědčen, že nepochybil, jestliže opatrovníkem ustanovil justičního čekatele, protože mu nebyla známa jiná vhodná osoba, která by mohla tuto funkci vykonávat.
Stěžovatelka podle sdělení soudu podala dne 2. 7. 2004 proti usnesení o ustanovení opatrovníka a proti rozsudku napadenému ústavní stížností odvolání, a současně požádala o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Usnesením ze dne 10. 11. 2004 Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl oba návrhy na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Stěžovatelka proti oběma rozhodnutím podala odvolání. Věc tedy není pravomocně skončena.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení
(§72 odst. 4).
Podle odst. 2 téhož ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Stěžovatelka ústavní stížností napadla rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 1. 2000, sp. zn. 24 C 173/99, který nabyl právní moci dne 24. 2. 2000. Jedná se o rozsudek soudu I. stupně, který nebyl v zákonem stanovené lhůtě napaden odvoláním (§204 o. s. ř.). Stěžovatelka, která se řízení neúčastnila a které nebyl rozsudek doručen, neboť jí byl ustanoven opatrovník, tedy využila svých procesních možností, dané jí příslušnými ustanoveními o. s. ř., a požádala ve smyslu ust. §58 odst. 1 o. s. ř. o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti cit. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 za současného podání odvolání.
Dne 7. 9. 2006 bylo Ústavnímu soudu doručeno sdělení Obvodního soudu pro Prahu 8, v němž soudce JUDr. M.S. informuje Ústavní soud o tom, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 12 Co 299/2006, byl rozsudek napadený ústavní stížností zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Z přiloženého usnesení je zřejmé, že odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně z důvodu protiprávně ustanoveného opatrovníka a porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo na projednání věci v jeho přítomnosti.
Zrušením rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 1. 2000, sp. zn. 24 C 173/99, se stala ústavní stížnost návrhem nepřípustným, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než jej podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nemohl Ústavní soud rozhodnout kladně o dalších návrzích, které byly s ústavní stížností spojeny, a to o návrhu, aby náklady právního zastoupení stěžovatelky zaplatil stát (§83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a aby Obvodní soud pro Prahu 8 nahradil stěžovatelce náklady řízení před Ústavním soudem (§62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Rovněž návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Ústavní soud nevyhověl, protože pro něj neshledal relevantní důvody.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2006
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj