ECLI:CZ:US:2006:3.US.254.06
sp. zn. III. ÚS 254/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. prosince 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. V., zastoupeného Veronikou Nedbalovou, advokátkou se sídlem Jáchymova 2, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2005 č. j. 30 Co 396/2005-144, a návrhu na odložení jeho vykonatelnosti, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, podanou včas [§72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadá stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2005 č. j. 30 Co 396/2005-144, a tvrdí, že výše označeným rozsudkem bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu, jakož i právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Těžiště ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatele s postupem a závěry odvolacího soudu, který, aniž v řízení opakoval dokazování ohledně majetkových poměrů a příjmů stěžovatele a matky nezletilých dětí, jakož i potřeb nezletilých, po zopakování důkazu výpisem z účtu stavební spořitelny a zjištěním aktuálních příjmů obou rodičů nezletilých, podstatným způsobem zvýšil soudem prvního stupně stanovené výživné u obou nezletilých, takže v závislosti na této úpravě vzrostla i povinnost stěžovatele hradit nedoplatek na výživném.
Podle názoru stěžovatele odvolací soud porušil jeden z principů nesporného řízení, neboť nerespektoval ve svém řízení vyšetřovací zásadu a povinnost v odůvodnění svého rozhodnutí jasným a srozumitelným způsobem vymezit rámec, v němž se pohybovala volná úvaha odvolacího soudu a kritéria posouzení provedených důkazů. Tím byl údajně porušen princip dvojinstančnosti řízení a v jeho důsledku i právo na spravedlivý proces.
Stěžovatel zpochybňuje i správnost, resp. věrohodnost důkazu provedeného odvolacím soudem, z něhož následně označený soud vyvodil i údajně nesprávný skutkový závěr, přičemž zdůrazňuje, že právě potvrzení jeho zaměstnavatele - společnosti ŠKODAEXPORT a. s. o jeho příjmu ze dne 20. 9. 2005 a k němu vyhotovený dodatek ze dne 26. 10. 2005, kterým odvolací soud dokumentoval výši příjmů stěžovatele, "není podložené komplexním dokazováním a neodpovídá realitě". Odvolací soud vzal za základ svých skutkových zjištění pouze ona výše uvedená potvrzení o příjmu stěžovatele, aniž přitom přihlédl k potvrzení jeho zaměstnavatele ze dne 21. 1. 2005, z něhož při svém rozhodování vycházel soud prvního stupně, a nevypořádal se přitom s diametrálně rozdílnými údaji o výši příjmu za stejná časová období, uvedená v předmětných potvrzeních.
Stěžovatel polemizuje rovněž se skutkovými závěry odvolacího soudu ohledně změny poměrů nezletilých dětí, které údajně odvolací soud vyvodil bez provedení potřebných důkazů, resp. v tomto ohledu dokazování soudu prvního stupně v odvolacím řízení nezopakoval, což je podle jeho mínění o to víc zarážející, že odvolací soud zvýšil výživné na oba nezletilé zpětně od září 2003.
II.
Ústavní soud si od Obvodního soudu pro Prahu 8 vyžádal spis vedený tímto soudem pod sp. zn. P 245/2001, z něhož zjistil následující skutečnosti:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 10. 2001 sp. zn. P 245/2001 (na č. l. 44 - 45) byla schválena dohoda rodičů nezletilých Petry a Jana V. (jedná se o pseudonymy), jíž se pro dobu před a po rozvodu manželství svěřují nezletilí do výchovy matky a stěžovateli se ukládá přispívat na výživu nezl. Petry měsíčně částkou 4 500,- Kč a na nezl. Jana měsíčně částkou 3 500,- Kč, jak v době před rozvodem, tak i pro dobu po rozvodu manželství (výrok pod bodem I.).
Manželství rodičů nezletilých bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 2. 2002 č. j. 6 C 89/2001-12, který nabyl právní moci dnem 23. 2. 2002.
Návrhem, došlým Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 13. 12. 2003, se matka nezletilých domáhala zvýšení výživného na nezletilé s tím, že se v mezidobí podstatným způsobem změnily poměry na straně stěžovatele a s ohledem na jejich věk a mimoškolní aktivity značně vzrostly i potřeby nezletilých.
Podle sdělení zaměstnavatele stěžovatele - společnosti ŠKODAEXPORT a. s. ze dne 21. 1. 2005 (č. l. 61), činil průměrný čistý měsíční příjem stěžovatele jako obchodního ředitele této společnosti za období I. až XII. roku 2003 částku 45 792,- Kč a za totéž období roku 2004 částku 39 591,- Kč.
V návaznosti na své písemné vyjádření k návrhu stěžovatel zaslal soudu listinné doklady (smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 22. 5. 2002 ve výši 1 800 000,- Kč na výstavbu rodinného domu stěžovatele v obci Černošice, splatnou do 16. 5. 2007).
Rozsudkem Okresního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 5. 2005 sp. zn. P 245/2001 (č. l. 115) bylo zvýšeno výživné pro nezletilou Petru na částku 7 000,- Kč a na nezletilého Jana na částku 5 000,- Kč měsíčně s platností od 1. 9. 2004. Vzniklý nedoplatek na výživném ve výši 22 500,- Kč a 13 500,- Kč bylo umožněno stěžovateli splácet spolu s běžným výživným v měsíčních splátkách po 2 000,- Kč.
Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku konstatoval nárůst potřeb nezletilých od poslední úpravy poměrů nezletilých - nezletilá Petra od 1. 9. 2003 studuje osmileté gymnázium s rozšířenou jazykovou výukou a často jezdí se školou do zahraničí, u nezletilého Jana je tato potřeba spatřována v řadě mimoškolních aktivit. Po shrnutí výdělků u obou rodičů, jejich majetku i dalších příjmů dospěl soud k závěru, že návrh matky nezletilých je důvodný, neboť potřeby nezletilých od poslední úpravy značně vzrostly, přičemž změnu poměrů u matky nezletilých neshledal.
Ke zcela odlišnému závěru dospěl soud prvního stupně při posouzení změny poměrů u stěžovatele. V tomto případě konstatoval, že jeho životní úroveň je nadstandardní; tu tvoří jak měsíční příjmy, tak i nově postavený rodinný dům o velikosti 6 + 1 v hodnotě kolem 5 000 000,- Kč a hodnotný stavební pozemek. I když se stěžovatel zavázal splácet poskytnutou hypotéku v měsíčních splátkách po cca 15 000,- Kč, soud prvního stupně zdůraznil, že je nutné vzít nejdříve v úvahu nároky nezletilých. Protože stěžovatel výstavbou rodinného domu řešil svoji bytovou situaci, soud prvního stupně dovodil, že i s ohledem na nutnost podílet se na zvýšených nákladech nezletilých i ze strany jejich matky, nelze požadavku matky na výši výživného v plné míře vyhovět.
Předmětný rozsudek napadl stěžovatel odvoláním s tím, že jemu uložená výše výživného je příliš vysoká a neodráží jeho skutečnou životní úroveň a finanční možnosti.
Odvolací soud si před nařízením jednání ve věci vyžádal zprávy od zaměstnavatelů obou rodičů o jejich průměrných měsíčních výdělcích za období od ledna 2004 do září 2005.
Z protokolu z jednání před odvolacím soudem ze dne 1. 11. 2005 (č. l. 141-142) se zjišťuje, že poté, co byly přečteny listinné důkazy, neměli účastníci řízení k těmto listinám žádné připomínky a nevznesli ani návrhy na doplnění dokazování.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 11. 2005 č. j. 30 Co 396/2005-144 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výživném tak, že výživné pro nezl. Petr V. zvýšil na částku 13 000,- Kč a výživné pro nezl. Jana V. na částku 9 000,- Kč, v obou případech s účinností od 1. 9. 2003; v ostatním byl tento výrok potvrzen.
Odvolacím soudem byl změněn rovněž výrok rozsudku soudu prvního stupně o nedoplatku na výživném s tím, že nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 1. 9. 2003 do 31. 10. 2005 ve výši 221 000,- Kč pro nezl. Petr a ve výši 143 000,- Kč pro nezl. Jana je stěžovatel povinen zaplatit do 31. 3. 2006 k rukám matky.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že ve smyslu ustanovení §213 o. s. ř. zopakoval důkaz výpisy z účtů vedených u označené stavební spořitelny a doplnil důkazní řízení aktuální zprávou o příjmu matky a zprávami o příjmu stěžovatele, a poté dospěl k závěru, že odvolání není možné vyhovět, ale naopak je nutné výživné nově stanovené soudem prvního stupně ještě více zvýšit.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že při porovnání poměrů existujících v době posledního rozhodování příslušného soudu s dobou, v níž probíhá řízení o změně výše výživného, jsou splněny podmínky pro zvýšení výživného. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud na základě jím provedeného doplněného dokazování dospěl k závěru, že výše přiznaného výživného zcela neodpovídá znění ustanovení §85 odst. 2 a §96 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rodině"), přičemž doba, od které bylo výživné zvýšeno, odpovídá ustanovení §99 odst. 1 zákona o rodině ve spojení s ustanovením §163 o. s. ř. Odvolací soud vzal v úvahu skutečnost, že stěžovateli jsou při jeho služebních pobytech v zahraničí vypláceny značné cestovní náhrady, které však do výše průměrného výdělku nezapočítával, i když si byl současně vědom toho, že tyto náhrady zcela pokrývají jeho pobyt v cizině a snižují tím i jeho náklady na potřeby v České republice. Stejně postupoval odvolací soud i ohledně zvýšených příjmů stěžovatele za první pololetí roku 2005, neboť z připojeného výkazu zaměstnavatele stěžovatele bylo zřejmé, že v tomto období mu byly vyplaceny jednorázové složky mzdy, které by zkreslovaly průměr celého kalendářního roku.
Při celkovém zhodnocení majetkových poměrů stěžovatele dospěl odvolací soud k závěru, že životní úroveň stěžovatele je nadstandardní. Na této vysoké životní úrovni se však nezletilí mimo stanoveného výživného v zásadě nepodílejí, i když odvolací soud akceptoval skutečnost, že stěžovatel nad rámec výživného oběma nezletilým spoří ve formě stavebního spoření.
U matky nezletilých odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že "na její straně k zásadní změně poměrů v mezidobí nedošlo".
III.
Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatele, obsahu připojeného spisu sp. zn. P 245/2001, včetně napadeného rozsudku odvolacího soudu dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Tak, jako již mnohokrát, Ústavní soud i v dané věci musí konstatovat, že není součástí soustavy obecných soudů, nevykonává nad nimi přezkumnou pravomoc, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 45/94, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, č. 5, Praha 1995), o což podle povahy námitek stěžovatel svou ústavní stížností usiluje.
V předmětné věci stěžovatel odvolacímu soudu vytýká, že své rozhodnutí o zvýšení výživného pro nezletilé děti stěžovatele opřel zejména o nově provedené důkazy - potvrzení zaměstnavatelů rodičů nezletilých o výši jejich výdělků a ostatních příjmech v označeném časovém období, které se údajně "ukázalo jako chybné". K uvedenému tvrzení předložil stěžovatel Ústavnímu soudu znalecký posudek znalkyně Ing. E. K. z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence a mzdy ze dne 23. 1. 2006, tedy znalecký posudek vypracovaný až po nabytí právní moci rozsudku napadeného ústavní stížností o zvýšení výživného.
Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. P 245/2001 bylo zjištěno, že odvolací námitky stěžovatele proti rozsudku soudu prvního stupně směřovaly zjevně proti údajně nesprávně vyhodnoceným výdělkovým možnostem a životní úrovni stěžovatele a matky nezletilých s tím, že podle názoru stěžovatele nevzal soud prvního stupně při svém rozhodování v úvahu peněžité částky a další požitky, které stěžovatel poskytuje nezletilým nad rámec stanoveného výživného. Za této situace vedl odvolací soud dokazování výhradně k prokázání mezi účastníky sporných skutečností, tedy výši všech peněžitých i nepeněžitých plnění a náhrad poskytovaných zaměstnavateli oběma rodičům nezletilých. Protože výkazy zaměstnavatele stěžovatele za rozhodné období byly značně kusé, zaslal za tímto účelem odvolací soud mzdovým účtárnám zaměstnavatelských subjektů k vyplnění a potvrzení dotazníky (o. s. ř. č. 111a), které byly při jednání odvolacího soudu dne 1. 11. 2005 za přítomnosti stěžovatele a jeho právního zástupce čteny k důkazu (č. l. 141). Takto provedené listinné důkazy byly korigovány pouze předloženým prohlášením oddělení mezd ŠKODAEXPORT a. s., s tím, že do výdělku stěžovatele byly omylem zahrnuty i částky za ubytování, V ostatních ohledech nebylo ze strany účastníků k listinným důkazům žádných připomínek.
Nelze tedy akceptovat tvrzení stěžovatele, že potvrzení předložené jeho zaměstnavatelem v rámci odvolacího řízení "se ukázalo jako chybné" jen proto, že mylně obsahovalo položku, která ostatně v rozhodování odvolacího soudu o zvýšení výživného pro nezletilé nebyla vzata v úvahu (str. 4 rozsudku odvolacího soudu, pátý odstavec shora). Jestliže teprve nyní, cestou ústavní stížnosti, vznáší stěžovatel k provedeným listinným důkazům výhrady, přičemž zpochybňuje zejména správnost údajů poskytnutých odvolacímu soudu oddělením mezd společnosti ŠKODAEXPORT a. s., jde ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu o nepřípustné novoty, které se jako takové z přezkumu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) vymykají (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 359/96, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 8, č. 95, Praha 1998, usnesení ÚS ze dne 24. 10. 2006 sp. zn. III. ÚS 750/2006 a další).
Oba obecné soudy rozhodovaly o návrhu matky nezletilých za situace, v níž bylo zjištěno, že na straně nezletilých (nezl. Petra nastoupila od 1. 9. 2003 do víceletého gymnázia a u nezl. Jana v přímé úměře k jeho věku narůstají potřeby dle jeho aktivit) i na straně stěžovatele došlo k podstatné změně okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek výživného (§163 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k ustanovení §99 odst. 1 zákona o rodině).
Je nepochybné, že nezletilé děti stěžovatele mají právo se podílet na vysoké životní úrovni svého otce. V návaznosti na výše uvedené je proto při rozhodování o změně výživného vždy třeba zjistit, zda došlo, v jakém rozsahu a od jakého okamžiku (doby) ke změně poměrů na straně oprávněných nezletilých i na straně povinných rodičů.
Zatímco soud prvního stupně při posuzování kritérií výživného pro nezletilé (§96 odst. 1 zákona o rodině) vycházel při stanovení zvýšení výživného mimo jiných okolností z velmi kusého (pouze dvouřádkového) oznámení zaměstnavatele stěžovatele (č. l. 61) o jeho průměrném čistém měsíčním příjmu, do jehož výše zahrnul i rukou připsané (avšak nevyčíslené) "bonusy" za zjišťované období, nelze odvolacímu soudu vytknout, že tuto neúplnost skutkového zjištění soudu prvního stupně odstranil tím, že při svém rozhodování vycházel rovněž z doplněného dokazování a z opakování dalších důkazů, a to i z údajů uvedených v potvrzeních na č. l. 134 - 138 u stěžovatele a na č. l. 130-132 u matky nezletilých. Odvolací soud tímto postupem současně respektoval zásadu uvedenou v ustanovení §154 odst. 2 o. s. ř., že pro rozsudek je rozhodující (skutkový) stav v době jeho vyhlášení.
Ústavní soud se proto neztotožňuje s názorem stěžovatele v tom, že odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku odvolacího soudu postrádá vymezení rámce volné úvahy při stanovení výše vyživovací povinnosti stěžovatele k nezletilým i kritéria výživného.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti se Ústavní soud neztotožnil s tvrzením stěžovatele o porušení jeho ústavně garantovaných práv a svobod a ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Ze stejného důvodu Ústavní soud nevyhověl návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti touto stížností napadeného rozhodnutí, neboť takový návrh sleduje osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2006
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu