ECLI:CZ:US:2006:3.US.502.05
sp. zn. III. ÚS 502/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci stěžovatele R. B., právně zastoupeného Mgr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem Nemocniční 2902/13, Ostrava, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. listopadu 2004 sp. zn. 4 To 211/2004 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. května 2004 sp. zn. 3 T 1/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodněníí:
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů blíže označených v záhlaví tohoto usnesení, neboť jimi měla být porušena jeho základní práva garantovaná v čl. 2 odst. 2, 3, čl. 4 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. května 2004 sp. zn. 3 T 1/2004 uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se (zkráceně řečeno) dopustil tím, že dne 5. května 2003 ve Frenštátě pod Radhoštěm v domě s pečovatelskou službou, při návštěvě J. S. odcizil v jejím bytě ze zásuvky skříně částku 200.000,- Kč a následně dne 7. května 2003 se znovu do bytu dostavil, přislíbil poškozené sepsat smlouvu o půjčce, což však doposud neučinil a peníze nevrátil. Za tento trestný čin byl stěžovatel odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.
Proti citovanému rozsudku podal stěžovatel odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. listopadu 2004 sp. zn. 4 To 211/2004 podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Usnesení odvolacího soudu napadnul stěžovatel dovoláním, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. srpna 2005 sp. zn. 8 Tdo 971/2005 podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tř. ř. Usnesení dovolacího soudu však stěžovatel v ústavní stížnosti nenapadá.
V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy vzaly nesprávně za podklad svých rozhodnutí výpověď poškozené J. S., pokud uvedla, že stěžovatel částku 200.000,- Kč odcizil, aniž by dostatečně zhodnotily, že se nejednalo o odcizení, ale o půjčku. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že napsal své jméno a datum narození na kus papíru, na který poškozená dopsala "200.000,- Kč dvěstatisíc půjčil R. B. dne 5. května". Skutečnost, že se jedná o půjčku, vyplývá dle stěžovatele rovněž z výpovědi JUDr. V. V., která uvedla, že za ní její sousedka S. přišla s žádostí, aby jí poradila něco ohledně půjčky s tím, že stěžovatel je podnikatel a chce si od ní půjčit 200.000,- Kč. S ohledem na tyto okolnosti nebylo podle názoru stěžovatele možné dovodit jeho trestní odpovědnost, protože šlo pouze o občanskoprávní vztah mezi ním a poškozenou, založený ústně uzavřenou smlouvou o půjčce, která byla následně potvrzena ze strany věřitelky J. S.. Z těchto důvodů neměl být stěžovatel trestně stíhán, neboť zahájením trestního stíhání došlo s ohledem na povahu předmětné smlouvy k nepřípustné a nezákonné kriminalizaci soukromoprávního jednání, což je v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe. Stěžovatel v tomto ohledu poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/04.
Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal trestní spis Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 3 T 1/2004 a seznámil se s průběhem dokazování v trestním řízení.
Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat. Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 3, C. H. Beck, 1995, str. 257).
Na druhé straně je však Ústavní soud oprávněn, ale i povinen posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že stěžovatel námitky uvedené v ústavní stížnosti nevznesl v průběhu hlavního líčení ani v odvolacím řízení, ale až v podaném dovolání, přičemž usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo dovolání pro absenci dovolacích důvodů odmítnuto, vůbec napadá, jakkoliv od něj odvíjí zachování lhůty k podání ústavní stížnosti. Ústavní soud poukazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž námitky, které mohly být uplatněny v řízení před obecnými soudy, nemohou být uplatněny až v řízení o ústavní stížnosti a Ústavní soud se tedy jimi nemůže věcně zabývat (srovnej např. nález sp. zn. III. ÚS 359/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 8, str. 367, stejně usnesení sp. zn. III. ÚS 75/01).
Nad rámec shora uvedeného odkazuje Ústavní soud na odůvodnění rozhodnutí soudů prvého i druhého stupně, ze kterého zřetelně vyplývá, že stěžovatel odcizil částku 200.000,- Kč poškozené J. S. bez jejího souhlasu a naplnil tak všechny znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Pokud stěžovatel při své druhé návštěvě napsal poškozené na lístek své jméno s nesprávnou adresou a datem narození, na který poškozená dopsala text uvedený shora v ústavní stížnosti, nelze z této skutečnosti učinit závěr, že stěžovatel peníze neodcizil, a že poškozená mu je půjčila. Výpověď poškozené S. je naprosto jednoznačná v tom ohledu, že se nejednalo o dobrovolné půjčení peněz, ale o jejich odcizení, přičemž následná snaha poškozené vyhotovit doklad potvrzující půjčku stěžovateli byla zjevně vedena úmyslem domoci se vrácení odcizených peněz. Závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/04 na posuzovaný případ nedopadají.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2006