ECLI:CZ:US:2006:4.US.105.05
sp. zn. IV. ÚS 105/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele M. V., právně zastoupeného JUDr. Tamarou Vránovou, nám. T. G. Masaryka 11, Prostějov, proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 2 T 89/2002, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 4 To 27/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 25. 2. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 2 T 89/2002, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 4 To 27/2004.
Výše uvedenými rozsudky mělo dojít k zásahu do základních práv stěžovatele, jež jsou mu garantovány čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stejně tak mělo v proběhlém trestním řízení dojít k porušení čl. 90 Ústavy ČR, jakož i k zásahu do práv zajištěných čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Výše citovanými rozsudky obecných soudů byl stěžovatel uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle ustanovení §8 odst. 1 k §250a odst. 1, 4 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), kterého se dopustil tím, že dne 10. 12. 2001 v Prostějově v úmyslu vylákat pojistné plnění na základě pojistné smlouvy č. 4240004226 ze dne 27. 3. 2000 oznámil společnosti UNIQU pojišťovna, a.s., že neznámý pachatel v době od 21:00 hodin dne 24. 10. 2001 do 09:30hodin dne 25. 10. 2001 odcizil jeho motorové vozidlo zn. AUDI A4 Avant, SPZ PVH 78-99, VIN WAUZZZ8DZYA134441, zaparkované před domem č. 35-37 na ulici Manhardova v Prostějově, kde ho dne 24. 10. 2001 kolem 21:00 hodin odstavila jeho manželka A. V., ačkoliv uvedené vozidlo bylo již v dřívější době předáno neznámé osobě a Ing. K. S. dne 22. 10. 2001 dojel s vozidlem přes území Rakouska, Maďarska a Rumunska do Moldávie do města Kišiněv, kde vozidlo zanechal a do ČR se vrátil letecky, přičemž v dotazníku k doplnění údajů obžalovaný dále uvedl, že vozidlo v posledních třech měsících neopustilo území ČR, a že toto vozidlo kromě něho užívala pouze jeho manželka, ačkoliv s vozidlem se pokusil vycestovat přes území Rakouska a Maďarska do Moldávie i řidič J. B. dne 15. 10. 2001, což se mu však nepodařilo. Pojistné plnění ve výši 897.180,- Kč nebylo obžalovanému vyplaceno.
Poté, co byl stěžovatel Okresním soudem v Prostějově uznán vinným výše popsaným trestným činem, Krajský soud v Brně v souladu s ustanovením §258 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr.ř"), toto rozhodnutí zrušil a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. sám v dané věci rozhodl. Následně podal stěžovatel dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud ČR dne 21. 10. 2004, sp. zn. 7 Tdo 825/2004, tak, že jej odmítl. Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jež bylo doručeno stěžovateli dne 18. 1. 2005, tento předmětnou ústavní stížností nenapadá.
Dle náhledu stěžovatele byla v rámci soudního procesu porušena zásada zákonnosti, neboť soudy nezjistily řádně skutkový stav věci a spolehly se na nedostatečně provedené důkazy. Soud se spokojil s listinným důkazem společnosti Čezia, v.o.s., bez ohledu na jeho průkaznost, pravdivost a spolehlivost. Co se týče svědeckých výpovědí, nebyla prokázána žádná souvislost, mezi stěžovatelem a řidiči vozidla, kteří měli vozidlo vyvézt do zahraničí. V průběhu soudního řízení navrhoval stěžovatel výslech znalce, který provedl expertízu klíčů od vozidla, neboť s jeho závěry nesouhlasil, dále navrhoval výslech zástupce společnosti Čezia, v.o.s. Vzhledem k tomu, že ve spise existují pouze fotokopie o průjezdu vozidla pod uvedenou SPZ, mělo být důkazně zjištěno, zda vůbec vozidlo pod touto SPZ je právě vozidlem, které bylo stěžovateli odcizeno. Dle jeho názoru není problém v rámci organizované trestné činnosti, týkající se obchodu s auty, vyrobit falešnou SPZ.
III.
Na výzvu Ústavního soudu se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Brně, jenž odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí.
Z pozice vedlejšího účastníka řízení se k ústavní stížnosti vyjádřila též pojišťovna UNIQA, a.s., jež ve svém přípise ze dne 25. 4. 2005 více méně konstatuje skutečnosti zřejmé z odůvodnění napadených rozhodnutí.
Vzhledem ke skutečnosti, že vyjádření účastníků k ústavní stížnosti neobsahovalo žádné nové tvrzení, způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebylo toto zasláno stěžovateli k replice.
IV.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelů neshledal.
Dle náhledu Ústavního soudu je třeba uvést, že stěžovatel ve svém návrhu opakuje toliko tvrzení, s nimiž argumentoval již před obecnými soudy a která již byla předmětem hodnocení. Polemizuje-li pak s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy a dovozuje-li, že nebylo prokázáno naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu dle ustanovení §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. z., a to ve fázi pokusu (§8 odst. 1 tr. z.), odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).
Obecný soud v každé fázi řízení váží, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit, řečeno jinými slovy posuzuje též, nakolik se jeví návrhy stran na doplňování dokazování důvodné. Význam jednotlivých důkazů a jejich váha se objeví až při konečném zhodnocení důkazních materiálů. Shromážděné důkazy soud hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, což je třeba v předmětném případě obzvláště zdůraznit. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Z principu rovnosti účastníků nevyplývá, že by byl obecný soud povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení; případně, že by důkazy provedené z jejich podnětu měly být učiněny v nějakém úměrném poměru. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu.
Ústavní soud projednal návrh stěžovatele a nezjistil, že by při rozhodování obecných soudů došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků řízení a mimo ústní jednání podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2006
Vlasta Formánková předsedkyně senátu