ECLI:CZ:US:2006:4.US.321.06
sp. zn. IV. ÚS 321/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 28, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2006, č.j. 1 Co 396/2005-39, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005, č.j. 32 C 98/2005-20, takto:
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena její základní práva vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a z čl. 4 Ústavy ČR.
Obě napadená rozhodnutí se týkají návrhu stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků. Soudy shodně rozhodly, že osvobození se nepřiznává. Dospěly k závěru, že se u stěžovatelky jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva a není tedy ve smyslu ust. §138 odst. 1 o.s.ř. naplněna podmínka pro přiznání osvobození od soudních poplatků.
V ústavní stížnosti stěžovatelka velmi obsáhle rekapituluje okolnosti, které ji vedly k podání žaloby na ochranu osobnosti s návrhem na přiznání náhrady nemajetkové újmy. Tato žaloba byla podána pro obsah svědecké výpovědi, kterou žalovaný přednesl jako svědek v jiném řízení, v němž stěžovatelka rovněž vystupuje v postavení žalobkyně. Stěžovatelka má za to, že tato výpověď byla nepravdivá, difamující a že ji lze kvalifikovat jako neoprávněný zásah do práva stěžovatelky na ochranu osobnosti o občanské cti a důstojnosti. Argumentace ústavní stížnosti je zaměřena na prokázání, že žaloba stěžovatelky není zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva a že tedy rozhodnutí soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků není udržitelné.
Obecné soudy však shodně uzavřely, že podání svědecké výpovědi je zákonem uloženou povinností, což bez dalšího vylučuje neoprávněný zásah do osobnostních práv fyzické osoby. Z tohoto důvodu je žaloba zřejmé bezúspěšným uplatňováním práva a osvobození od soudních poplatků přiznat nelze.
Ústavní soud se v minulosti již ve více případech zabýval důvodností nároků na osvobození od soudních poplatků. Zásadně stojí na stanovisku, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů. Současně však i při posuzování ústavnosti rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků Ústavní soud připustil, že nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy může mít za následek porušení základních práv a svobod, a to tam, kde jde o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 289/03). Jinak řečeno, je primárně věcí obecných soudů, aby posoudily důvodnost osvobození účastníka řízení od soudních poplatků; ústavněprávní dimenze může být takovým rozhodováním dotčena, pokud při rozhodování soudy nerespektují kogentní znění procesněprávních norem, nebo pokud je jejich interpretace a aplikace krajně nespravedlivá.
Ačkoliv stěžovatelka má pocit, že tvrzení obsažená ve svědecké výpovědi žalovaného ji velmi výrazně poškodila na mnoha úrovních jejího osobního i profesního života, Ústavní soud nemá, co by obecným soudům v procesu posuzování naplnění podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků vytkl. Jejich závěr je odůvodněn v souladu s tzv. "jednoduchým" právem a ústavně konformně.
S ohledem na okolnosti výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu