ECLI:CZ:US:2006:4.US.357.06
sp. zn. IV. ÚS 357/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti OSDA - ČR - VESTIN TRADE se sídlem Ostrava, Nádražní 532/157, zastoupeného JUDr. Milošem Bláhou, advokátem se sídlem Praha 8, Zenklova 117, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2006, č.j. 5 Cmo 124/2006-28, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2006, č.j. 42 Cm 120/2005-14, takto:
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na soudní a jinou právní ochranu zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením krajský soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč. Vrchní soud potom k odvolání stěžovatele toto rozhodnutí potvrdil. Soudy dospěly k závěru, že stěžovateli se nepodařilo osvědčit důvody k osvobození od soudního poplatku. Krajský soud navíc shledal u návrhu prvky svévolného uplatnění práva. Odvolací soud se ze závěrem krajského soudu o nevěrohodnosti listin předložených stěžovatelem ztotožnil. Dodal, že stěžovatel novými listinami předloženými v odvolacím řízení tuto nevěrohodnost pouze potvrdil.
Ústavní stížnost je vyjádřením opačného názoru stěžovatele na věrohodnost jím předložených listin. Stěžovatel se domnívá, že jím předložené listiny osvědčující důvodnost osvobození od soudních poplatků byly dostatečně věrohodné. Vyvrací rozpory, které v listinách shledaly krajský i vrchní soud. Vyjadřuje se k aplikaci a interpretaci tzv. "jednoduchého" práva obecnými soudy, aniž by uváděl bližší ústavněprávní argumentaci. Dovozuje pochybení obecných soudů a z něj vyplývající porušení svého základního práva na soudní ochranu. V této souvislosti se odvolává na nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 150/93, z něhož však cituje pasáž, která se zcela obecně vyjadřuje k požadavkům kladeným na soudy čl. 36 Listiny a nesouvisí konkrétně s jeho vlastním případem. Jestliže stěžovatel soudům vytýká, že dostatečně nezjišťovaly skutkový stav, Ústavní soud mu připomíná, že žádá-li osvobození od soudních poplatků, je na něm, aby doložil důvodnost takového kroku.
Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti i rozhodnutí obou soudů dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost postrádá bližší ústavněprávní argumentaci, stěžovatel pouze vyjadřuje nesouhlas se závěrem soudů, že nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Ústavní soud připomíná, že v otázce osvobození od soudních poplatků je jeho ingerenční činnost do rozhodování obecných soudů ještě omezenější než v případech ostatních, jak se o tom zmínil mj. i v usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000. Zde konstatoval, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl. Oba soudy svá rozhodnutí přiléhavě odůvodnily. Námitky stěžovatele uplatněné v ústavní stížnosti nejdou nad rámec polemiky se závěry obou soudů a neobsahují žádné tvrzení, které by naznačovalo pochybení soudů, jež by mohlo mít za následek zásah do základních práv účastníka řízení.
Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho základních práv Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu