ECLI:CZ:US:2006:4.US.562.06
sp. zn. IV. ÚS 562/06
Usnesení
IV. ÚS 562/06
Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2006 o ústavní stížnosti Dopravního podniku Ústeckého kraje, a.s., se sídlem Praha 5, Lumiérů č.p. 181, IČ: 254 97 961, zastoupeného Mgr. Ilonou Vaněčkovou, advokátkou, Advokátní kancelář v Praze 2, Na Slupi 15, proti usnesení ministra vnitra Mgr. Františka Bublana ze dne 1.8.2006, č.j. VS-156/RK/3-2006, proti usnesení Rady Ústeckého Kraje ze dne 31.1.2006, č. 2/29R/2006, o návrhu, aby Ústavní soud Ústeckému kraji zakázal pokračovat v porušování práva stěžovatele na úhradu prokazatelné ztráty vzniklé zajišťováním dopravy na linkách a spojích v závazku veřejné služby zařazených do základní dopravní obslužnosti území Ústeckého kraje a přikázal mu, aby plnil své povinnosti hradit prokazatelnou ztrátu vzniklou stěžovateli z plnění závazku veřejné služby dle Smlouvy o závazku veřejné služby uzavřené mezi Dopravním podnikem Ústeckého kraje, a.s., a Ústeckým krajem dne 30.12.2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností doručenou osobně Ústavnímu soudu dne 28.8.2006 domáhá, aby Ústavní soud vydal tento nález :
"1. Usnesení Ministra vnitra Mgr. Františka Bublana ze dne 1.8.2006, kterým byly zamítnuty rozklady Stěžovatele proti usnesení Ministerstva vnitra ze dne 13.4.2006 a ze dne 18.4.2006 pod č.j. ODK-535/2-2006 ve spojení s usneseními Ministerstva vnitra ze dne 13.4.2006 a ze dne 18.4.2006 pod č.j. ODK-535/2-2006 se zrušují.
2. Usnesení Rady Ústeckého Kraje č. 2/29R/2006 ze dne 31.1.2006 o výpovědi Smlouvy o závazku veřejné služby uzavřené mezi Dopravním podnikem Ústeckého kraje a.s. a Ústeckým krajem dne 30.12.2003 se zrušuje.
3. Ústeckému kraji se zakazuje pokračovat v porušování práva Stěžovatele na úhradu prokazatelné ztráty vzniklé zajišťováním dopravy na linkách a spojích v závazku veřejné služby zařazených do základní dopravní obslužnosti území Ústeckého kraje a přikazuje se mu, aby plnil své povinnosti hradit prokazatelnou ztrátu vzniklou Stěžovateli z plnění závazku veřejné služby dle Smlouvy o závazku veřejné služby uzavřené mezi Dopravním podnikem Ústeckého kraje a.s. a Ústeckým krajem dne 30.12.2003."
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dále mimo jiné též to, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda je přípustná.
Ústavní stížnost je založena na principu subsidiarity, který je vyjádřen v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Ústavní soud ve své konstantní judikatuře opakovaně uvádí, že nutnost vyčerpání všech účinných procesních prostředků je nezbytnou podmínkou přípustnosti řízení před Ústavním soudem (srov. např. I. ÚS 239/96, Sb. n. u. ÚS, svazek č.6, usnesení č.26; III. ÚS 117/2000, Sb. n. u. ÚS, svazek č.19, nález č.111).
Dle ustanovení §65 odst. 1 soudního řádu správního ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
Napadené rozhodnutí ministra vnitra je správním rozhodnutím, proti němuž mohl stěžovatel brojit správní žalobou. Z uvedeného je zřejmé, že byly dány stěžovateli právní prostředky pro ochranu jeho práv, které byl povinen vyčerpat před podáním ústavní stížnosti, a proto je ústavní stížnost co do návrhu v odst. 1. petitu nepřípustná.
Stěžovatel sice argumentuje ve smyslu §75 odst. 2 písm a) a b) zákona o Ústavním soudu tím, že stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho zájmy a v řízení dochází ke značným průtahům, avšak tyto argumenty neobstojí.
V případě aplikace §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zde musí existovat okolnosti, které povedou Ústavním soud k úvaze, že je nutno věc vyjmout z běžného právního postupu, zejména z rozhodování obecných soudů. Především to musí být situace, kdy nelze od dalšího postupu ve věci, a to ani před obecnými soudy, očekávat efektivní ochranu základních práv a svobod.
Z judikatury Ústavního soudu se podává, že naplnění této podmínky Ústavní soud spatřuje především v případech, kdy je podstatný přesah odůvodněn potřebou zrušení neústavního právního předpisu (III. ÚS 16/96, Sb. n. u. ÚS, svazek č.7, usnesení č.1, str.325; Pl. ÚS 1/98, Sb. n. u. ÚS, svazek č.12, nález č.103, str.71), nebo právní předpis pravidelně vyvolává potíže v praxi a vyžaduje novelizaci předpisů (Pl. ÚS 89/94, svazek č. 2, nález č. 58, str. 151), věc se svou povahou týká tisíců případů, její řešení by odstranilo větší množství soudních sporů (I. ÚS 38/95, svazek č. 5, Sb. n. u. ÚS, svazek č.5, nález č.35, str.283), je pociťována potřeba zajištění ústavně konformního výkladu právního předpisu či dodržení mezinárodní smlouvy (I. ÚS 322/96, Sb. n. u. ÚS, svazek č.9, nález č.127, str.161) nebo je pociťována potřeba zajistit respektování nálezů Ústavního soudu (III. ÚS 467/98, Sb. n. u. ÚS, svazek č.13, nález č.31, str.221). Z tohoto výčtu je patrné, že se stěžovateli nepodařilo prokázat podstatný přesah jeho vlastních zájmů ve smyslu §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť argumentaci zájmy občanů kraje nelze považovat dostatečnou.
K výjimce uvedené v ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu je možno pouze poznamenat, že se stěžovatel omezuje na obecné konstatování o průtazích, aniž by ve smyslu tohoto ustanovení uvedl, ve kterém řízení a o jakém podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům.
Ve vztahu k stížnostnímu žádání v odst. 2. a 3. petitu návrhu připomíná Ústavní soud, že stěžovatel již návrhem projednávaným pod sp. zn. II. ÚS 449/06 požadoval, aby Ústavní soud:
"1. Výpověď Smlouvy o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě ze dne 31.1.2006 podanou Ústeckým krajem Dopravnímu podniku Ústeckého kraje a.s. zrušil a
2. Ústeckému kraji zakázal pokračovat v jednání spočívajícím v nehrazení prokazatelné ztráty vzniklé stěžovateli provozováním linek zařazených do systému základní dopravní obslužnosti Ústeckého kraje a přikázal mu, aby po dobu platnosti licencí vydaných Dopravnímu podniku Ústeckého kraje a.s., dle kterých je Dopravním podnikem Ústeckého kraje a.s. zajišťováno plnění závazku veřejné služby, hradil prokazatelnou ztrátu vzniklou z plnění závazku veřejné služby dle nařízení vlády č. 493/2004 Sb. vždy do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž Dopravní podnik Ústeckého kraje a.s. své závazky veřejné služby plnil."
Je patrno, že nynějším návrhem též odůvodněným údajnou neplatností výpovědi smlouvy domáhá se stěžovatel obsahově téhož rozhodnutí jako v řízení II. ÚS 449/06. Ježto v tehdejším i nynějším řízení vystupují před Ústavním soudem titíž účastníci, možno na důvody, pro něž byla první ústavní stížnost stěžovatele odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11.8.2006, odkázat.
Doplnit je též možno, že má-li stěžovatel za to, že mu vedlejší účastník neposkytuje plnění, o němž se domnívá, že mu poskytováno býti má, nic mu nebrání, aby řešil spor (mezi ním a vedlejším účastníkem vzniklý) cestou vymáhání tvrzeného nároku pořadem práva; obcházení této cesty nemůže Ústavní soud akceptovat, neboť by si tím osoboval (protiústavně - srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) rozhodovat neoprávněně o věci, v níž přísluší rozhodovací pravomoc soudům obecným.
Z řečeného je též patrno, že v uvedených částech (2. a 3.) je ústavní stížnost nejen návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, ale současně i návrhem nepřípustným. Nadto je dále evidentní, že požadavek obsažený v odst. 2. petitu návrhu je uplatněn u Ústavního soudu opožděně (srov. ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl, a to jako návrh nepřípustný a zčásti též jako návrh opožděný a jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b), d) a e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. září 2006
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj