ECLI:CZ:US:2006:4.US.656.05
sp. zn. IV. ÚS 656/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele L. J., právně zastoupeného advokátem Mgr. Josefem Smutným, tř. Míru 66, Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 13. 6. 2005, č.j. 18 Co 110/2005-247, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 6. 10. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 2005, č.j. 18 Co 110/2005-247.
Výše uvedeným rozhodnutím mělo dojít k zásahu do práv stěžovatele, jež jsou mu zaručena čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 14. 6. 2005, č.j. 18 Co 110/2005 - 247, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 9. 4. 2004, č.j. 9 P 58/2004-206, tak, že dlužné výživné za období od 1. 4. 2001 do 2. 12. 2003 na nezletilého L. J. bylo stanoveno částkou 16.747,- Kč a stěžovateli bylo uloženo zaplatit jej k rukám matky do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Dále bylo citovaným rozsudkem uloženo stěžovateli zaplatit do šesti měsíců od právní moci rozsudku dlužné výživné na již zletilou L. J. ve výši 29.574,- Kč, a to za období od 1. 4. 2001 do 2. 12. 2003. Stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit České republice náklady řízení ve výši 2.256,- Kč.
Stěžovatel se neztotožnil se závěry obecných soudů a proti rozsudku krajského soudu podal předmětnou ústavní stížnost, v níž uvádí, že v rámci řízení před obecnými soudy došlo k porušení jeho práva na spravedlivý soudní proces garantovaný čl. 36 Listiny. Okolnosti spravedlivého soudního procesu spatřuje stěžovatel v nesprávném a dvojakém posuzování otázky vedení společné domácnosti s paní V. J. a z toho vyplývajících důsledků v neprospěch stěžovatele, pokud se týká dluhu na výživném. Podle stěžovatele k atributům spravedlivého soudního procesu náleží, mimo jiné, konzistentní hodnocení skutkového stavu s přihlédnutím ke všem prokázaným okolnostem, což se v daném případě nestalo.
III.
Na výzvu Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil účastník řízení, Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice, jež odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž vyložil, ze kterých důkazů provedených před odvolacím soudem vyšel. Dále pak účastník řízení poznamenává, že svým rozhodnutím ze dne 8. 10. 2003, č.j. 18 Co 173/2003-170, předchozí rozhodnutí okresního soudu v části o dlužném výživném zrušil, aby dalším dokazováním byla právě výše dlužného výživného náležitě objasněna. Krajský soud je přesvědčen, že důkazy byly provedeny v souladu s příslušnými ustanoveními zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zjištěný skutkový stav pak dává spolehlivé odpovědi na otázku, jaká plnění otec na výživném poskytl, zda se jedná o plnění, která lze na plnění vyživovací povinnosti započíst a v jaké výši se tak stalo.
Vzhledem ke skutečnosti, že vyjádření k ústavní stížnosti neobsahovalo žádné nové tvrzení, způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebylo toto zasláno stěžovateli k replice.
IV.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Co se týče námitky stěžovatele, že v řízení před obecným soudem došlo k zásahu do jeho základního práva na spravedlivý proces, je třeba uvést, že se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Z předmětné ústavní stížnosti nevyplývá, jakým konkrétním způsobem mělo dojít k zásahu práva na spravedlivý proces.
Spatřuje-li stěžovatel zásah do základních práv a svobod v tom, jak se obecný soud vypořádal s posouzením otázky společné domácnosti s paní V. J., nezbývá, než odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že Ústavní soud by byl povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadeném rozhodnutí jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadené rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. 8. 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu