ECLI:CZ:US:2006:4.US.709.05
sp. zn. IV. ÚS 709/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2006 v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti V. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem, Advokátní kancelář v Praze, Králodvorská 16, proti příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody vydaným Městským soudem v Praze dne 5.10.2005, sp. zn. 40 T 2/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2.11.2005 se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí a dále požaduje, aby bylo konstatováno, že vydáním příkazu k dodání stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody ze dne 5.10.2005, sp. zn. 40 T 2/2001 bylo ze strany Městského soudu v Praze porušeno základní právo stěžovatele zakotvené v čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 95 Ústavy České republiky.
Stěžovatel byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3.2.2003, č.j. 11 To 52/02-1154, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17.5.2002, sp. zn. 40 T 2/2001, uznán vinným trestným činem podvodu dle §250 odst. 1 a odst. 4 trestního zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let se zařazením do věznice s dozorem.
Na základě žádosti stěžovatele o odklad výkonu trestu byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2.3.2004, sp. zn. 40 T 2/2001, dle §322 odst. 1 trestního řádu odložen výkon trestu odnětí svobody do 2.12.2004. Městský soud v Praze odůvodnil své rozhodnutí s odkazem na stanovisko Ústřední lékařské komise zdravotnické služby Vězeňské správy ČR, která uvedla, že je nepochybné, že odsouzený trpí závažnou duševní poruchou, jež by jej mohla ohrozit na životě nebo zdraví.
Ještě před uplynutím lhůty, na kterou byl výkon trestu odnětí svobody odložen, podal stěžovatel další žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody; ta byla Městskému soudu v Praze doručena 12.11.2004. Městský soud v Praze předložil znalecký posudek i jeho doplněk přiložený k nové žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody k opětovnému posouzení Ústřední lékařské komisi zdravotnické služby Vězeňské správy ČR. Na základě doporučení této komise ze dne 26.1.2005 nechal Městský soud v Praze vypracovat dva znalecké posudky, které měly diagnostikovanou duševní poruchu stěžovatele potvrdit nebo vyvrátit. Oba znalci (znalecké posudky ze dne 28.9.2005 a 1.10.2005) uvedli, že stěžovatel trpí duševní poruchou, ale je schopen výkonu trestu odnětí svobody.
Dne 5.10.2005 byl vydán ústavní stížností napadený příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, na jehož základě byl stěžovatel ještě téhož dne převezen do Věznice Praha - Pankrác.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že na jeho shora uvedenou žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody nebylo po dobu téměř jednoho roku reagováno. Stěžovatel polemizuje se závěry obou znaleckých posudků, poukazuje na jejich vnitřní rozpornost, se kterou se Městský soud v Praze nijak nevypořádal. Dále uvádí, že o jeho žádosti nebylo rozhodnuto procesně správným způsobem, neboť mělo být vydáno usnesení, kterým by byla jeho žádost zamítnuta a zároveň měl být vyzván, aby předložil příslušným orgánům Vězeňské služby zprávu o svém zdravotním stavu dle ustanovení §322 odst. 2 trestního řádu. Z těchto důvodů považuje stěžovatel vydání příkazu k dodání jeho osoby do výkonu trestu odnětí svobody za porušení čl. 95 Ústavy ČR, který mimo jiné stanoví, že soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, jakož i jeho právo na svobodu a osobní bezpečnost zakotvené v čl. 5 Úmluvy, neboť příkaz k dodání stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody byl vydán nezákonně.
Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 40 T 2/2001, a po zhodnocení skutkové i právní stránky věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a že není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným. Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny, a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základního práva; to však není případ stěžovatele.
V dané kauze byl Ústavní soud postaven před otázku, zda bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces či osobní svobodu postupem Městského soudu v Praze v řízení o odklad výkonu trestu odnětí svobody.
Nelze se ztotožnit s námitkou stěžovatele, že na jeho žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody doručenou Městskému soudu v Praze dne 12.11.2004 nebylo nijak reagováno. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 40 T 2/2001, bylo zjištěno, že znalecký posudek a jeho doplněk, oba vypracované MUDr. B. M., přiložené k žádosti stěžovatele byly postoupeny Ústřední lékařské komisi zdravotnické služby Vězeňské správy ČR, která se k nim dne 26.1.2005 vyjádřila. Na základě jejího doporučení nechal Městský soud v Praze vypracovat dva znalecké posudky.
Institut odkladu výkonu trestu Ústavní soud chápe jako institut, který má především zabránit tomu, aby se ve výkonu trestu odnětí svobody nacházely osoby trpící vážnými chorobami, které není možno léčit ve výkonu trestu (I. ÚS 156/02, nepublikováno).
Ze zorného úhlu naplnění účelu tohoto institutu pohlíží Ústavní soud na řízení před soudem. Je zřejmé, že městský soud postupoval v souladu s trestním řádem, když činil všechny kroky potřebné ke zjištění objektivního zdravotního stavu stěžovatele a jeho schopnosti vykonat uložený trest odnětí svobody. Zásadní otázkou v řízení o odklad výkonu trestu je, zda je stěžovatel i přes svou nemoc schopen výkonu trestu. Dva nezávislí znalci jednoznačně potvrdili schopnost stěžovatele vykonat uložený trest, neboť stěžovateli i ve výkonu trestu může být poskytnuta adekvátní lékařská péče. Městský soud v Praze správně postupoval tak, že vydal příkaz k dodání stěžovatele do výkonu trestu.
Výtka stěžovatele, že městský soud měl o jeho žádosti o odklad výkonu trestu rozhodnout, je lichá, neboť po novele ustanovení §322 trestního řádu provedené zákonem č. 283/2004 Sb. (účinného od 1.7.2004) soud negativní rozhodnutí o žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody nevydává.
Ústavní soud dává stěžovateli za pravdu v tom, že městský soud měl dle §322 odst. 2 trestního řádu stěžovatele vyzvat k předložení lékařských zpráv příslušné věznici. Toto pochybení městského soudu však není takové intenzity, aby ho bylo třeba napravovat vydáním nálezu Ústavního soudu.
Vzhledem k těmto závěrům musel Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu