ECLI:CZ:US:2006:4.US.713.06
sp. zn. IV. ÚS 713/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelky MUDr. K. G., právně zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, Karlovo nám. 28, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 37 C 138/2005-47, ze dne 21. 3. 2006, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. 1 Co 103/2006-53, ze dne 1. 8. 2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 9. 11. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 37 C 138/2005-47, ze dne 21. 3. 2006, jímž bylo zastaveno řízení o ochranu osobnosti pro nezaplacení soudních poplatků, a zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. 1 Co 103/2006-53, ze dne 1. 8. 2006, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrzeno.
Výše uvedenými rozhodnutími mělo údajně dojít k zásahu do základních práv stěžovatelky, jež jsou jí garantována čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 3, čl. 7, čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina) a čl. 1 odst. 2, čl. 2 odst. 1, čl. 4čl. 90 Ústavy ČR, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 Všeobecné deklarace lidských práv a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o ÚS).
II.
Stěžovatelka je ve své ústavní stížnosti toho názoru, že obecné soudy jí odepřely právo na spravedlivé meritorní posouzení žaloby o ochranu osobnosti, neboť zastavily řízení pro nezaplacení soudních poplatků, čímž došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv a svobod, jejichž vyčerpávající výčet je uveden výše.
V další části odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka velmi obšírně rekapituluje obsah žaloby na ochranu osobnosti a přiloženého návrhu na osvobození od soudních poplatků, podané k Městskému soudu v Praze, a důvody, které ji k tomuto kroku vedly.
Z obsahu spisu Ústavní soud dále zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 3. 2006, č. j. 37 C 138/2005-47, řízení ve věci žaloby stěžovatelky proti žalovanému MUDr. M. F. o ochranu osobnosti zastavil, přičemž důvodem bylo ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), nezaplacení soudního poplatku stěžovatelkou ve stanovené lhůtě, i když k tomuto úkonu byla vyzvána poté, co nabylo právní moci usnesení, jímž stěžovatelce nebylo v předmětném řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků. Na základě odvolání stěžovatelky vydal Vrchní soud v Praze usnesení, č.j. 1 Co 103/2006-53, ze dne 1. 8. 2006, jímž rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, když řízení zastavil z důvodu nezaplacení soudního poplatku, a dále konstatoval, že v řízení není možné vyčkávat rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, jíž stěžovatelka napadla rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, neboť ústavní stížnost nemá podle §79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve vztahu k předmětnému rozhodnutí odkladný účinek.
III.
V projednávané věci Ústavní soud považuje za vhodné připomenout, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na soudní ochranu, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že zaplacení soudního poplatku patří k základním procesním podmínkám, které je třeba splnit k tomu, aby mohlo být řízení před obecným soudem vedeno. Souhlasí proto s argumentací obecných soudů, týkající se ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, který jednoznačně stanovuje, že "nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví". Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když stěžovatelku poté, co nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, vyzval ke splnění této poplatkové povinnosti. Jestliže však stěžovatelka soudní poplatek ve lhůtě stanovené ve výzvě nezaplatila, a to přestože tato výzva byla stěžovatelce řádně doručena, pak obecný soud na základě zmíněného ustanovení řízení zastavil. Ústavní soud shledává, že tento postup nebyl v rozporu se základními právy stěžovatelky, a jak správně uvedl odvolací soud, nic na tom nezmění skutečnost, že stěžovatelka napadla ústavní stížností rozhodnutí soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Z ústavní stížností napadených usnesení vyplývá, na základě jakých skutkových zjištění a z nich vyvozeného právního závěru obecné soudy rozhodly, přičemž procesní postup a aplikace jednoduchého práva obecnými soudy byla v předmětné věci zcela ústavně konformní.
Obsahově totožnou ústavní stížností stěžovatelky se již Ústavní soud zabýval ve svém usnesení ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. III. ÚS 774/06, a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal důvod, proč by se od svých závěrů již dříve vyslovených měl odchylovat, nezbylo mu, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu