ECLI:CZ:US:2006:4.US.90.05
sp. zn. IV. ÚS 90/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelky Hipet domus v.o.s., Školní 154, Trutnov, právně zastoupené JUDr. Hanou Poprachovou, Svatojánské náměstí 47, Trutnov, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 5 A 109/2001, rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 24. 4. 2001, č.j. 1238/2000-6010, a rozhodnutí Okresního úřadu v Trutnově, referátu životního prostředí, ze dne 9. 10. 2000, č.j. 2896/99 ŽP-1/Ch, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 18. 2. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 5 A 109/2001, rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 24. 4. 2001, č.j. 1238/2000-6010, a rozhodnutí Okresního úřadu v Trutnově, referátu životního prostředí, ze dne 9. 10. 2000, č.j. 2896/99 ŽP-1/Ch.
Výše uvedeným rozsudkem mělo dojít k zásahu do práv stěžovatelky garantovaných čl. 11 odst. 4, čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Nejvyšší správní soud odmítl pro opožděnost žalobu proti Ministerstvu zemědělství, kterou stěžovatel podal dne 16. 8. 2001 u Vrchního soudu v Praze. Uvedený postup považuje navrhovatel za nezákonný a pro rozpor s čl. 36 odst. 2 Listiny také za protiústavní. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství bylo stěžovateli doručeno dne 30. 4. 2001 s tím, že právní moci nabylo dne 20. 6. 2001. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že podmínkou řízení před Vrchním soudem v Praze bylo vyčerpání všech řádných opravných prostředků a nabytí právní moci napadaného rozhodnutí, tu pak považuje za stěžejní pro počítání lhůty k podání žaloby. Naopak Nejvyšší správní soud je toho názoru, že žaloba měla být podána ve lhůtě počítané od doručení rozhodnutí stěžovateli. V dalším pak stěžovatel poukazuje na skutečnost, že mu rozhodnutí Ministerstva zemědělství nebylo doručeno do vlastních rukou, což znamená že nebylo učiněno v souladu se zákonem a lhůtu pak nelze od takového doručení počítat.
Naproti tomu Nejvyšší správní soud ČR vyšel při počítání lhůty z ustanovení §250b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2002 (dále jen "o.s.ř"), dle něhož musela být žaloba podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni.
III.
Na výzvu Ústavního soudu se k předmětné ústavní stížnosti vyjádřil Nejvyšší správní soud, jež ve svém přípise ze dne 10. 8. 2005 uvedl, že každé uplatnění práva upravené právním řádem se realizuje cestou určitého formálního procesu, jež je spjat s během času, jakožto objektivní právní skutečností. Dále pak podrobně rozvedl způsob počítání lhůty k podání žaloby podle výše citovaného znění o.s.ř. a poukázal na skutečnost, že situace, kdy se běh lhůty k podání procesních prostředků váže na doručení rozhodnutí, nikoliv na právní moc, nejsou v procesních úpravách raritní.
Ústavní soud zaslal stěžovatelce vyjádření účastníka k replice, načež ta ve svém přípise ze dne 4. 12. 2006 uvedla, že na stížnosti trvá a na jejím obsahu ničeho nemění.
IV.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelky neshledal.
Podle článku 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatelka mimo jiné namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však z obsahu soudního spisu zjištěno nebylo a k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny ze strany soudu tak nedošlo. Ze spisu předloženého Ústavnímu soudu vyplývá, že soud postupoval při řešení sporu zcela v souladu s procesními pravidly.
Nejvyšší správní soud již v odůvodnění napadeného rozhodnutí náležitě osvětlil, jakými úvahami byl veden při výpočtu lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství a není mu v tomto směru čeho vytknout. V případě, že by byla lhůta pro podání opravného prostředku počítána až od okamžiku právní moci napadaného rozhodnutí, byl by kladen nepřiměřený požadavek na účastníky řízení, jež by byli nuceni i opakovaně zjišťovat, zda dané rozhodnutí již nabylo právní moci. Za situace, kdy se správního řízení účastní i desítky účastníků, vedl by uvedený postup k neodůvodněnému zatížení správních orgánů. Stěžovatelčin výklad relevantních ustanovení, upravujících počítání lhůty pro podání opravného prostředku, se tak jeví jako ryze účelový.
Namítá-li pak stěžovatelka, že jí bylo rozhodnutí Ministerstva zemědělství doručeno v obálce se špatnou barvou pruhu, nelze ztrácet ze zřetele podstatu doručení, tj. seznámení adresátky s obsahem rozhodnutí. Stěžovatelka ve své stížnosti nenamítá, že se s rozhodnutím nemohla seznámit, nýbrž právě naopak sama konstatuje, že 30. 4. 2001 znala obsah dotčeného rozhodnutí. Doručení v nesprávné obálce je třeba považovat za pochybení, ovšem v tomto konkrétním případě by bylo čirým formalizmem trvat na doručení rozhodnutí Ministerstva zemědělství v obálce s modrým pruhem. Za podstatnou je třeba považovat tu skutečnost, že dané rozhodnutí bylo dne 30. 4. 2001 ve sféře vlivu stěžovatelky a tato se s ním mohla seznámit.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků odmítnout ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího správního soudu pro zjevnou neopodstatněnost [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a ve vztahu k napadeným správním rozhodnutím pro nepřípustnost [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu