infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23.05.2006, sp. zn. Pl. ÚS 43/03 [ usnesení / DUCHOŇ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.43.03

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Ke zrušení některých ustanovení zákona o obcích

ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.43.03
sp. zn. Pl. ÚS 43/03 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci návrhu skupiny 19 senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupených JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 24, na zrušení některých ustanovení zákonů č. 313/2002 Sb., č. 314/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., a na zrušení některých ustanovení vyhlášky č. 388/2002 Sb., takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky navrhla, podle ustanovení §64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušení: 1. v čl. I. zákona č. 313/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a to: - části bodu 13., která stanoví znění §11 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. a poznámku pod čarou č. 3a , - části bodu 75, která stanoví znění §61 odst. 1 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., - bod 79, 80 a 81 zákona č. 313/2002 Sb.; 2. ustanovení §2, §3 písm. b), §4 zákona č. 314/2002 Sb. a přílohu č. 2 k tomuto zákonu; 3. část 61, 86, 110, 21, 47, 57, 70, 73, 76, 80, 82 a 84 zákona č. 320/2002 Sb. 4. část druhou (§14 - §26) vyhlášky Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb. Ústavní soud vyšel ze své již ustálené judikatury, podle které není vázán odůvodněním návrhu, je však vázán jeho petitem. Ten pak určuje jeho další postup a možný výsledek řízení. Ústavní soud posoudil petit návrhu na zahájení řízení o kontrole ústavnosti výše uvedených ustanovení a konstatuje, že tento petit obsahuje čtyři části. V první části se navrhuje zrušení ustanovení, která v zákoně č. 313/2002 Sb. vůbec obsažena nejsou. Zákon č. 313/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, je zákonem, který, ve vztahu k napadeným ustanovením, obsahuje ustanovení novelizující, která se stávají součástí novelizovaného zákona. Dále tento zákon obsahuje ustanovení zmocňující předsedu vlády k vyhlášení úplného znění zákona o obcích (čl. II). Petit návrhu skupiny senátorů směřuje ve své první části ke zrušení označených ustanovení zákona č. 313/2002 Sb., ve skutečnosti se ale jedná o ustanovení zákona č. 128/2000 Sb. (novelizovaný zákon), ve znění pozdějších zákonů, včetně zákona č. 313/2002 Sb., kterým jsou tato ustanovení měněna a doplňována (novelizující zákon). Obdobně v třetí části petitu je navrženo zrušení ustanovení, která v zákoně č. 320/2002 Sb. rovněž nejsou obsažena. Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, je zákonem, který obsahuje ustanovení novelizující různé zákony v celkem sto šestnácti částech, která se stávají součástí novelizovaných zákonů. Dále tento zákon obsahuje v části sto sedmnácté společná ustanovení, v části sto osmnácté přechodná ustanovení, v části sto devatenácté závěrečná ustanovení a v části sto dvacáté ustanovení o účinnosti zákona. Petit návrhu skupiny senátorů směřuje ke zrušení rubrikovaných ustanovení zákona č. 320/2002 Sb. v části šedesáté prvé, osmdesáté šesté, sto desáté, dvacáté prvé, čtyřicáté sedmé, padesáté sedmé, sedmdesáté, sedmdesáté třetí, sedmdesáté šesté, osmdesáté, osmdesáté druhé a osmdesáté čtvrté, ve skutečnosti se ale jedná o ustanovení zákona č. 239/2000 Sb., resp. zákona č. 254/2001 Sb., resp. zákona č. 241/2000 Sb., resp. zákona č. 20/1987 Sb., resp. zákona č. 94/1990 Sb., resp. zákona č. 325/1999 Sb., resp. zákona č. 50/1976 Sb., resp. zákona č. 248/2000 Sb., resp. zákona č. 102/1963 Sb., resp. zákona č. 282/1995 Sb., resp. zákona č. 147/1996 Sb. resp. zákona č. 166/1999 Sb. (novelizované zákony). Ustanoveními novelizujícího zákona, která návrh napadá, jsou ustanovení novelizovaných zákonů jen měněna a doplňována. Ústavní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu (usnesení sp. zn. Pl. ÚS 25/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, str. 271, či nález sp. zn. Pl. ÚS 33/01, publikovaný pod č. 145/2002 Sb.), podle které takovouto vadu návrhu nelze odstranit. Pokud by totiž navrhovatelé nově formulovali petit svého návrhu v obou částech, podali by ve skutečnosti zcela nový návrh, který by směřoval proti jinému zákonu, totiž proti výše uvedeným novelizovaným předpisům. Oba zákony, které návrh napadá, napadená ustanovení neobsahují, jsou ve smyslu legislativně technickém novelizujícím předpisem, který vnáší změny a doplnění do zákonů novelizovaných. Na základě takto formulovaného petitu tedy napadená ustanovení zrušit nelze. Pro tuto formální vadu petitu byl proto nucen Ústavní soud v této části návrh posoudit jako zjevně neopodstatněný. Od tohoto závěru se pak odvíjí posouzení opodstatněnosti návrhu obsaženém v druhé a čtvrté části petitu. Ve druhé části petitu navrhovatelé navrhli zrušení §2, §3 písm. b) a §4 a přílohu č. 2 zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností. V tomto zákoně se ale neřeší meritum problematiky, kterou navrhovatelé napadají, nýbrž se stanoví jen seznam obcí s rozšířenou působností (§2 cit. zákona), stanoví se zmocňovací ustanovení pro ministerstvo vnitra (§3) a určují se finanční částky daným obcím připadající (§4). Navrhovatelé, s ohledem na to, že základ jimi napadené věci je obsažen v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích - obecní zřízení, (který však, jak uvedeno shora, vůbec nenapadají), také v odůvodnění svého návrhu vůbec nevysvětlují, v čem spatřují neústavnost zákona č. 314/2002 Sb., když z celého návrhu je patrno, že tento zákon může být shledán neústavním v závislosti na otázce, zda by Ústavní soud dovodil neústavnost příslušných ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), a jimi napadených dalších jedenácti zákonů. Tyto zákony sice navrhovatelé zmiňují a jejich protiústavností argumentují, svým procesním postupem však znemožnili Ústavnímu soudu, jak je uvedeno shora, o těchto zákonech meritorně rozhodnout. Odmítnutím návrhu v části prvé a třetí petitu proto ztrácí smysl posuzování ústavnosti zákona č. 314/2002 Sb., s výjimkou posouzení ústavnosti §3 písm. b) zákona č. 314/2002 Sb. (viz dále). Ve čtvrté části petitu navrhovatelé napadli část druhou vyhlášky Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb. S tím souvisí též ustanovení §3 písm. b) zákona č. 314/2002 Sb., napadené v druhé části petitu, které zmocňuje Ministerstvo vnitra stanovit vyhláškou správní obvody obcí s rozšířenou působností. Tato část petitu souvisí s důvody uplatněnými navrhovateli, které jsou relativně nezávislé na důvodech uplatněných ve vztahu k části prvé a třetí petitu, nicméně návrh na zrušení §3 písm. b) zákona č. 314/2002 Sb. a části druhé vyhlášky Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb. je přesto zjevně neopodstatněný, s ohledem na judikaturu Ústavního soudu. Podle §3 písm. b) zákona č. 314/2002 Sb. Ministerstvo vnitra stanoví vyhláškou správní obvody obcí s rozšířenou působností. Navrhovatelé soudí, že podle čl. 79 odst. 1, čl. 104 odst. 1 a čl. 105 Ústavy ČR lze působnost (i místní) stanovit jen zákonem. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky k výzvě Ústavního soudu uvádí, že stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a rozšířenou působností vyhláškou Ministerstva vnitra je odůvodněno možností operativně reagovat na změny vzniklé slučováním nebo rozdělováním obcí. Senát Parlamentu České republiky k výzvě Ústavního soudu sdělil, že při projednávání návrhu zákona č. 314/2002 Sb. v Senátu dospěli senátoři k závěru o ústavnosti jeho ustanovení §3 též s ohledem na judikaturu Ústavního soudu. Ústavní soud v této části návrhu odkazuje na svůj nález sp. zn. Pl. ÚS 55/2000 (publikován pod č. 241/2001 Sb.). V uvedené věci navrhovatelé - skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky - dovozovali, že jimi napadená ustanovení zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen "zákon o matrikách"), svěřují prováděcímu předpisu Ministerstva vnitra, jakožto právnímu předpisu sekundárnímu a podzákonnému, určit, které z obecních úřadů, městských úřadů, případně úřadů městských částí či úřadů městských obvodů, budou pověřeny výkonem působnosti na úseku matrik. Přitom odkazovali na čl. 105 Ústavy ČR, podle něhož lze výkon státní správy svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon, a na čl. 100 odst. 1 Ústavy ČR, podle jehož věty druhé zákon stanoví, kdy jsou územní samosprávné celky správními obvody. Tím byl, podle navrhovatelů, v případu sp. zn. Pl. ÚS 55/2000 Ústavou ČR stanoven požadavek, aby svěření věcné i územní působnosti orgánům samosprávy při výkonu státní správy bylo provedeno formou zákona. Takovéto argumenty Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 55/2000 odmítl; právní úvahy Ústavního soudu, použité v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/2000 jsou použitelné též na věc řešenou v tomto případě. Ústavní soud proto odkazuje, pokud jde o čtvrtou část petitu a návrh na zrušení ustanovení §3 písm. b) zákona č. 314/2002 Sb. (druhá část petitu), na shora uvedený nález sp. zn. Pl. ÚS 55/2000. Požadavku článku 105 Ústavy ČR, podle kterého výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy pouze formou zákona a tomu korespondujícímu čl. 100 odst. 1 Ústavy ČR, tj. určení, kdy jsou obce správními obvody, zákonodárce vyhověl obecnou úpravou, obsaženou v §66 obecního zákona (zákon č. 128/2000 Sb., ve znění zákona č. 313/2002 Sb.), ve spojení s §3 písm. b) zákona č. 314/2002 Sb. Obce s rozšířenou působností stanoví ve smyslu §66 odst. 2 obecního zákona zvláštní zákon, kterým je zákon č. 314/2002 Sb., resp. příloha č. 2 tohoto zákona. Teprve správní obvody obcí s rozšířenou působností jsou stanoveny prováděcím právním předpisem, kterým je, ve smyslu §3 písm. b) zákona č. 314/2002 Sb., navrhovateli napadená vyhláška Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb. Obsahem této vyhlášky není obecná právní úprava, nýbrž její aplikace, tj. v části druhé vymezení správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Obdobně jako v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/2000, Ústavní soud ke čtvrté části petitu a k návrhu na zrušení ustanovení §3 písm. b) zákona č. 314/2002 Sb. (druhá část petitu) uvádí, že zasáhl-li by prováděcí právní předpis, vydaný Ministerstvem vnitra na základě §3 písm. b) zákona č. 314/2002 Sb., podle přesvědčení obce do Ústavou ČR garantovaného práva na samosprávu a pokud je nutno takový právní předpis interpretovat jako právní předpis ve smyslu formálním (tj. jako svojí povahou aplikaci práva), pak obci svědčí oprávnění podat ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy ČR a §72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, k Ústavnímu soudu a spojit s ní, podle §74 zákona o Ústavním soudu, návrh na zrušení tohoto předpisu. Ústavní soud shledal v případě návrhu na zrušení ustanovení zákona č. 313/2002 Sb. a ustanovení zákona č. 320/2002 Sb. neodstranitelnou formální vadu petitu návrhu, a v důsledku toho se stal návrh na zrušení označených ustanovení zákona č. 314/2002 Sb. zjevně neopodstatněným. Rovněž návrh na zrušení vyhlášky Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb. a ustanovení §3 písm. b) zákona č. 314/2002 Sb. je zjevně neopodstatněný. Senátu Ústavního soudu proto nezbylo než návrh odmítnout, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením podle §43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 23. května 2006 František Duchoň, v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.43.03
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka Pl. ÚS 43/03
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název Ke zrušení některých ustanovení zákona o obcích
Datum rozhodnutí 23. 5. 2006
Datum vyhlášení  
Datum podání 1. 9. 2003
Datum zpřístupnění 6. 11. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam 4
Navrhovatel SKUPINA SENÁTORŮ
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Duchoň František
Napadený akt zákon; 314/2002 Sb.; o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností; §2, §3/b, §4, příloha č. 2,
zákon; 320/2002 Sb.; o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů; část 61, 86, 110, 21, 47, 57, 70, 73, 76, 80, 82, 84
jiný právní předpis; 388/2002; vyhláška Ministerstva vnitra o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností; část II. (§14 - 26)
zákon; 313/2002 Sb.; kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů; čl. I bod 13 §11/2, čl. I bod 75 §61/1/c, čl. I bod 79, čl. I bod 80 a čl. I bod 81
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
odmítnuto - pro 2b
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 128/2000 Sb., §11, §66, §61
  • 182/1993 Sb., §43 odst.2 písm.a
  • 320/2002 Sb.
  • 388/2002 Sb.
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení zrušení právního předpisu (skupina senátorů)
Věcný rejstřík působnost/přenesená
obec/nařízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-43-03
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 46023
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-19