ECLI:CZ:US:2007:1.US.844.06
sp. zn. I. ÚS 844/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti FinByt, spol. s r. o., se sídlem Olomouc, Handkeho 732/7, zastoupené Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem Olomouc, třída Svobody 31, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2006, čj. 15 Cmo 211/2006 - 75, a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 8. 2006, čj. 46 Cm 44/2003 - 68, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka požaduje zrušení shora označených rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno její žádosti o osvobození od soudních poplatků, kterou podala jako žalobkyně ve věci vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty. Stěžovatelka polemizuje s uvedenými rozhodnutími, s právním i skutkovým hodnocením své finanční situace, jak je obsažena v obou rozhodnutích, a tvrdí, že rozhodnutími obecných soudů byl porušen čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a byla jimi diskriminována ve smyslu čl. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není další přezkumnou instancí v systému obecného soudnictví. Z jeho ustálené judikatury vyplývá, že posouzení, zda jsou v konkrétním případě dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů, přičemž Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud dospěl při zvažování důvodnosti uplatněného nároku (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2000, sp. zn. IV. ÚS 271/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, usnesení č. 28, str. 275 a násl. nebo nález ze dne 22. 5. 2006, vydaný ve věci sp. zn. IV. ÚS 776/05, www.judikatura.cz). Důvodem pro zásah Ústavního soudu by mohl být jen extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry, nicméně existenci takového rozporu Ústavní soud v projednávaném případě nezjistil. Napadená rozhodnutí byla řádně odůvodněna, argumentace v nich obsažená byla logicky konzistentní a skutková zjištění měla dostatečnou oporu v provedeném dokazování. Obecné soudy komplexně posoudily majetkové poměry stěžovatelky. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud neshledal zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky .
Ústavní soud proto ústavní stížnost, jako zjevně neopodstatněnou, odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu