ECLI:CZ:US:2007:4.US.1683.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1683/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Albert Handtmann, Armaturenfabrik GmbH und Co. KG, se sídlem Arthur-Handtmann-Strasse 13 + 23, 88396 Biberach, SRN, zastoupeného JUDr. Tomášem Uzlem, advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 16, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2005, č. j. 7 Cm 199/2004-135 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 3. 2007, č. j. 2 Cmo 105/2006-169, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 2. 7. 2007 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Ústavní soud z podané ústavní stížnosti, přiložených příloh a vyžádaného spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 Cm 199/2004 zjistil, že žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 23. 6. 2004 se žalobkyně P. A. F. PRAHA s.r.o., se sídlem Praha 4, Libušská 313, domáhala po žalované, obchodní firmě STAROBRNO, a.s., se sídlem Brno, Hlinky 160/12, vydání filtračního zařízení HANDTMANN Multi-Mikro S70, č. 11702 a zaplacení 1.798,- Kč s přísl. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 10. 2005, č. j. 7 Cm 199/2004-135, žalobu zamítl z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, neboť podle závěru soudu kupní smlouva na dodávku předmětného filtračního zařízení byla uzavřena mezi stěžovatelem a žalovanou, nikoliv mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobu tedy nemohla žalobkyně podat vlastním jménem, ale pouze jménem stěžovatele. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 3. 2007, č. j. 2 Cmo 105/2006-169, odvolání stěžovatele odmítl podle ustanovení §218 písm. b) o. s. ř. vzhledem k tomu, že bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Odvolací soud dospěl k závěru, že subjektivní legitimaci k podání odvolání zákon přiznává jen účastníkům řízení (a rovněž vedlejšímu účastníku řízení za splnění dalších podmínek), jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá újma, tj. v daném případě je subjektivně legitimována k podání odvolání do výroku rozsudku o věci samé pouze obchodní firma P. A. F. PRAHA s.r.o.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že podle jeho názoru žalobou ze dne 15. 6. 2004 uplatnil svůj nárok u soudu. Podle obsahu žaloby je podle tvrzení stěžovatele zřejmé, že společnost P. A. F. PRAHA s.r.o. je zmocněna pro účel sporu stěžovatele zastupovat. Soud prvního stupně proto měl podle ustanovení §5, §43 odst. 1 a §104 odst. 2 o. s. ř. učinit vhodná opatření směřující k odstranění nedostatku žaloby čili i odstranitelného nedostatku podmínky řízení - nedostatku v zastoupení. V této souvislosti stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 127/96 s tím, že pojem "aktivní legitimace k vedení sporu" použitý soudem prvního stupně v jeho výzvě ze dne 3. 3. 2005 je dosti zavádějící, a proto nejednoznačně zodpověditelný, protože směšuje hmotně právní pojem aktivní věcné legitimace s procesně právním pojmem "vedení sporu". Vrchní soud v Olomouci pak podle názoru stěžovatele tvrzené pochybení soudu prvního stupně nenapravil.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti, tj. zejména zda byla podaná osobou zjevně oprávněnou a zda je Ústavní soud příslušný k jejímu projednání. Pouze v případě, že ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jí může Ústavní soud zabývat také věcně.
Podle čl. 88 odst. 1 Ústavy zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. Současně čl. 88 odst. 2 Ústavy stanoví, že soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni ústavním pořádkem a zákonem podle čl. 88 odst. 1 Ústavy, tj. zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou oprávněni ústavní stížnost podal fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podmínkou tedy je, aby stěžovatel byl přímo účastníkem v řízení, nikoliv tvrzeným účastníkem.
Jak vyplývá z obsahu spisu vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 7 Cm 199/2004, žalobu na vydání věci dne 23. 6. 2004 podala obchodní firma P. A. F. PRAHA s. r.o. I když Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. 7 Cm 199/2004, vyzval podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni - firmu P. A. F. PRAHA s.r.o. mimo jiné pod bodem 1) k uvedení, na základě čeho je dána její aktivní legitimace k vedení tohoto sporu a i přesto, že žalovaná obchodní firma STAROBRNO, a.s., ve svém vyjádření ze dne 6. 6. 2005 (č. listu 113) i při ústním jednání před soudem prvního stupně (č. listu 122) námitku nedostatku aktivní legitimace žalobkyně vznesla, právní zástupce žalobkyně obchodní firmy P. A. F. PRAHA s.r.o. na obsahu žaloby tak, jak byla podána trval (č. listu 123) a neučinil žádné procesní úkony, která mu příslušná ustanovení o. s. ř. umožňují (§92). Krajskému soudu pak nezbylo než žalobu z důvodu, že žalobkyně není aktivně legitimována k vedení tohoto sporu, zamítnout. I když stěžovatel poté podal v předmětné věci odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci, ve kterém se označil jako žalobce, nic nemohlo změnit na skutečnosti, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 7 Cm 199/2004 a tudíž nemohl být ani účastníkem odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci.
Ústavní soud vázán ústavním pořádkem a v návaznosti na tento i zákonem o Ústavním soudu konstatuje, že ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím byla podána někým zjevně neoprávněným. Stěžovatel nebyl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená pravomocná rozhodnutí [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a tak ani nemohlo dojít v souvislosti s vydáním těchto rozhodnutí k tvrzenému zásahu do práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem.
Soudkyně zpravodajka proto usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítla jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. září 2007
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka