ECLI:CZ:US:2007:4.US.242.06.1
sp. zn. IV. ÚS 242/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele A. Ď., právně zastoupeného Mgr. Jiřím Ježkem, Dvořákova 26, Ostrava, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 14 Tm 28/2004, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2006, sp. zn. 4 Tmo 38/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 28. 4. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných usnesení obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Dne 21. 2. 2005 podal stěžovatel v rámci své trestní věci, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 Tm 28/2004, žádost o opravu a doplnění protokolace. Touto žádostí usiloval o opravu znění protokolu o hlavním líčení ze dne 12. 1. 2005, v němž se mj. podávalo, že byly ze spisu čteny listy č. 277-344 a 352-592. Tento údaj v protokole však nebyl odrazem skutečnosti. Žádost stěžovatele byla usnesením Okresního soudu v Ostravě zamítnuta, stejně tak jako stížnost podaná v dané věci ke Krajskému soudu v Ostravě. Ve svém návrhu ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že v průběhu hlavního líčení ze dne 12. 1. 2005, které trvalo hodinu a čtvrt, nebyla čtena výše uvedená čísla listu, jichž je více než 300. Uvedeným postupem obecných soudů tak mělo dojít k zásahu do základního práva na spravedlivý proces, jež je mu garantováno čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelky neshledal.
Předně musí Ústavní soud konstatovat, že není další soudní instancí a jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší posuzovat stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod.
Podle článku 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatel namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení zjištěno nebylo a k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny ze strany soudu tak nedošlo.
V souvislosti s projednávaným případem je třeba konstatovat, že s námitkou stěžovatele se ve svém odůvodnění řádně vypořádal již Krajský soud v Ostravě. Stěžovatel v návrhu namítá, že v průběhu soudního řízení nebyly a ani nemohly být čteny listy spisu tak, jak to uvádí protokol pořízený z dotčeného soudního jednání. Stěžovateli je třeba dát za pravdu v tom, že přečtení více než 300 stran textu za hodinu a čtvrt není objektivně v lidských silách. Na druhou stranu však nelze abstrahovat od smyslu a účelu soudního jednání, jehož obsah je značně širší než formalistické předčítání každého listu soudního spisu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu je zřejmé, že ač byl stěžovatel v dotčeném soudním řízení zastoupen advokátem (právním "profesionálem"), nevznesl tento při protokolaci proti postupu soudu žádné námitky. Samotné řízení před soudem musí být založeno na racionálním postupu, který povede při zachování zásady spravedlivého procesu k naplnění zásady hospodárnosti a efektivnosti soudního řízení. Za podstatnou je třeba považovat tu skutečnost, zda byli účastníci řízení s obsahem spisu seznámeni či zda měli možnost se s obsahem spisu seznámit. Z návrhu ústavní stížnosti přitom neplyne, že by byl stěžovatel postupem obecného soudu jakkoli zkrácen na svých právech nebo že by mu bylo jakkoli bráněno v jejich uplatňování. Soud v protokole uvedl ta čísla listu, která považoval za projednaná, přičemž mu nesvědčí povinnost každý list spisu předčítat. Skutečnost, že nebyla čtena výše uvedená čísla listu, pak ještě neznamená, že se stěžovatel k obsahu těchto listin nemohl vyjádřit.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2007
Miloslav Výborný
předseda senátu