ECLI:CZ:US:2008:1.US.2495.07.1
sp. zn. I. ÚS 2495/07
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera - ze dne 9. října 2008 sp. zn. I. ÚS 2495/07 ve věci ústavní stížnosti OSMPB, občanského sdružení, se sídlem Teplice, U Hadích lázní 24, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2007 č. j. 5 As 31/2007-54, kterým byla jako opožděná odmítnuta stěžovatelova kasační stížnost.
Výrok
I. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2007 č. j. 5 As 31/2007-54 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Toto usnesení se proto zrušuje.
III. Nejvyššímu správnímu soudu se ukládá zaplatit stěžovateli náklady řízení vzniklé před Ústavním soudem ve výši 5 712 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto nálezu k rukám JUDr. Přemysla Kubíčka, advokáta se sídlem České Budějovice, Kasárenská 4.
Odůvodnění:
I.
Ve včas podané ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení výše označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byla jeho kasační stížnost odmítnuta jako opožděná. Uvedl, že kasační stížnost podal ve lhůtě k tomu určené, neboť usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 5. 2007 č. j. 10 Ca 2/2007-43, kterým mu byla ustanovena advokátka, mu zároveň byla určena jednoměsíční lhůta k jejímu podání. Ustanovená advokátka kasační stížnost podala ve lhůtě takto stanovené. Stěžovatel má za to, že výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Zároveň požádal o přiznání nákladů řízení za přípravu a zpracování ústavní stížnosti.
II.
Z ústavní stížnosti a přiloženého spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 2/2007 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je občanské sdružení, které si klade za cíl posílení kontroly činnosti státních orgánů veřejností. V této souvislosti požádal Finanční úřad v Kaplici o sdělení informací o daňových úlevách, poskytnutých podle §55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Jeho žádost byla odmítnuta dne 4. 12. 2006 pod č. j. 29598/06/083970. Odvolání stěžovatele Finanční ředitelství v Českých Budějovicích zamítlo rozhodnutím č. j. 8382/150/2006 ze dne 27. 12. 2006. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel správní žalobu, která byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 3. 2007 č. j. 10 Ca 2/2007-25. Následovalo podání stěžovatele ze dne 26. 4. 2007 k Nejvyššímu správnímu soudu, ve kterém požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 27. 4. 2007 č. j. Na 128/2007-4 postoupil toto podání Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též jen "krajský soud"), které zmíněnému soudu došlo dne 9. 5. 2007. Ten žádosti stěžovatele vyhověl dne 10. 5. 2007 (usnesení č. j. 10 Ca 2/2007-42, 43) a stanovil jím ustanovené advokátce jednoměsíční lhůtu k podání kasační stížnosti. Advokátce stěžovatele bylo zmíněné usnesení doručeno dne 11. 5. 2007, kasační stížnost podala dne 5. 6. 2007, tedy v jednoměsíční lhůtě určené krajským soudem. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 13. 7. 2007 č. j. 5 As 31/2007-54 kasační stížnost stěžovatele jako opožděnou odmítl.
III.
Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy České republiky), respektuje zejména skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvené v ústavním pořádku České republiky, a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.
K takovému porušení v řízení před Nejvyšším správním soudem došlo. Nepřihlédl totiž k obsahu podání stěžovatele ze dne 26. dubna 2007 a k jím vyvolanému procesnímu postupu krajského soudu, směřujícímu k odstranění vad kasační stížnosti ve smyslu §106 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále "s. ř. s."). Stěžovatel totiž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta podáním zaslaným Nejvyššímu správnímu soudu. Ten je postoupil a doručil Krajskému soudu v Českých Budějovicích, o čemž stěžovatele vyrozuměl dopisem ze dne 27. dubna 2007. Usnesením krajského soudu ze dne 10. 5. 2007 byla stěžovateli advokátka ustanovena a byla jí určena jednoměsíční lhůta k vyhotovení kasační stížnosti. Ze shora zmíněného podání stěžovatele jasně vyplývá jeho záměr podat kasační stížnost. Usnesením krajského soudu mu byla ustanovena advokátka, které byla výslovně uložena povinnost "označit rozhodnutí, proti kterému kasační stížnost směřuje, v jakém rozsahu, z jakých důvodů je uplatněn a jaký návrh na vydání rozsudku je činěn ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení". Tuto lhůtu dodržela.
Ústavní soud konstatuje, že v případě stěžovatele Nejvyšší správní soud postupoval v rozporu s pravidly spravedlivého procesu, zakotvenými zejména v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"). Nevzal v úvahu ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s., podle kterého, nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Onou chybějící náležitostí bylo v případě stěžovatele zastoupení advokátem. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí nepřihlédl k předcházející procesní činnosti krajského soudu směřující k tomu umožnit stěžovateli kasační stížnost podat. Snahu krajského soudu vůbec nevzal v úvahu ani věcně nevyargumentoval, proč posoudil kasační stížnost jako opožděnou za situace, kdy krajský soud dodatečnou lhůtu k jejímu podání poskytl. Pokud Nejvyšší správní soud nabyl přesvědčení, že postup krajského soudu byl v rozporu se zákonem, měl ve svém rozhodnutí vysvětlit, v čem tento rozpor spočívá a proč. V odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu však chybí jakákoli argumentace v naznačeném směru.
V nálezu sp. zn. III. ÚS 94/97 ze dne 26. 6. 1997 (N 85/8 SbNU 287) Ústavní soud mj. konstatoval, že nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z článku 36 a násl. Listiny i z článku 1 Ústavy České republiky. Jedním z těchto principů, představujících součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu, a vylučujících libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů svá rozhodnutí odůvodnit. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, nutno takové rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 1 Ústavy České republiky.
Ústavní soud tedy shledal shora uvedený postup Nejvyššího správního soudu za jsoucí v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, zakotveným v čl. 36 odst. 1 Listiny. Svým postupem Nejvyšší správní soud zabránil stěžovateli, aby jeho věc byla projednána stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu, jak zní dikce zmíněného ustanovení Listiny. Věc prošla dvěma instancemi správního soudnictví, krajský soud stěžovateli šanci k projednání jeho kasační stížnosti dal, Nejvyšší správní soud mu ji svým postupem zase vzal. Pro úplnost lze jen dodat, že zamítavý rozsudek krajského soudu ze dne 30. 3. 2007 byl stěžovateli doručen 25. 4. 2007, žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokátem podal hned den následující, tj. 26. dubna 2007. Nejvyššímu správnímu soudu byla toto žádost doručena dne 27. dubna 2007. I z uvedené časové posloupnosti lze zřetelně vyčíst snahu stěžovatele podat kasační stížnost ve lhůtě určené v poučení rozsudku krajského soudu.
Jak již Ústavní soud uvedl ve svém nálezu ze dne 25. 9. 1997 sp. zn. IV. ÚS 114/96 (N 114/9 SbNU 71), právo plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, totiž právo na řádný a spravedlivý proces, zahrnuje v sobě nejen právo na spravedlivý způsob vedení procesu, ale také právo na trvání procesu až do jeho ukončení zákonem předpokládaným způsobem (v tomto případě řízením o kasační stížnosti).
Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil, bez ústního jednání, protože účastníci řízení vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání ve smyslu §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
IV.
Stěžovatel navrhl, aby v jeho případě Ústavní soud použil výjimečně ustanovení §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu a přiznal mu náhradu nákladů řízení vynaložených na právní zastoupení advokátem.
Podle §62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Toto ustanovení tedy platí zásadně, pokud ovšem Ústavní soud nevyužije své pravomoci, podle níž v odůvodněných případech, podle výsledků řízení, usnesením uloží některému účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi jeho náklady řízení (§62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Jak vyplývá z obou citovaných ustanovení, úhrada nákladů řízení před Ústavním soudem není automatická. Lze ji uložit pouze "v odůvodněných případech", např. jako určitou sankci vůči tomu účastníkovi řízení, který svým postupem zásah do základního práva vyvolal [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 53/97 ze dne 17. 2. 1999 (N 26/13 SbNU 195)].
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel je nemajetným občanským sdružením a Nejvyšší správní soud zasáhl do jeho práva na přístup k soudu, je aplikace ustanovení §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zcela namístě. Proto Ústavní soud tímto nálezem přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení vzniklých v řízení před Ústavním soudem. Celková výše náhrady nákladů řízení sestává z úhrady odměny za zastupování advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby po 2 000 Kč podle §9 odst. 3 písm. g) ve spojení s §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu a 19% daně z přidané hodnoty z uvedených částek. Lhůta určená účastníkovi řízení k zaplacení nákladů řízení byla stanovena podle §160 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením §63 zákona o Ústavním soudu.