infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.07.2008, sp. zn. I. ÚS 2858/07 [ usnesení / DUCHOŇ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2008:1.US.2858.07.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2008:1.US.2858.07.1
sp. zn. I. ÚS 2858/07 Usnesení Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. I.K., zastoupeného JUDr. Martinem Žižkou, advokátem se sídlem Teplice, Masarykova 915/31, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2007, čj. 9 Co 207/2007 - 47, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ve včasné ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým, jako soud odvolací, potvrdil usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 1. 2007, čj. 13 C 377/2005 - 36, kterým byl stěžovatel ustanoven opatrovníkem žalované osoby, neznámého pobytu. Uvedeným usnesením bylo, podle stěžovatele, porušeno jeho právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 90 Ústavy ČR, v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR, protože byl ustanoven opatrovníkem proti své vůli. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů, kterými došlo a bylo potvrzeno (odvolacím soudem) ustanovení stěžovatele (jako advokáta) opatrovníkem podle §29 OSŘ, osobě neznámého pobytu, aniž by stěžovatel vyslovil k tomuto ustanovení souhlas. Odvolací soud, podle stěžovatele, nesprávně aplikoval ustanovení OSŘ a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen "zákon o advokacii"). Obecným soudům vytkl, že neprojevily snahu žalovanému ustanovit opatrovníkem osobu v příbuzenském vztahu. Ústavní soud si vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, který zcela odkázal na své závěry v napadeném usnesení. Ty jsou založeny na skutečnostech, že po opakovaném ověřování místa pobytu žalovaného byly vyčerpány všechny možnosti zjištění jeho pobytu, a proto soud prvního stupně přistoupil k ustanovení opatrovníka. Vzhledem k tomu, že stěžovatel, jako advokát, neuvedl žádný z důvodů, na které pamatuje ustanovení §19 odst. 1 písm. a) až e) zákona o advokacii, pro který by byl povinen žalovanému odmítnout poskytnutí právních služeb, jeho nesouhlas s výkonem funkce opatrovníka z jiných důvodů není relevantní. K námitce stěžovatele, týkající se možnosti ustanovit opatrovníkem žalovaného osobu v příbuzenském vztahu, uvedl, že při pátrání po pobytu žalovaného nebyla zjištěna žádná jeho blízká osoba. Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů zásah do ústavně zaručených práv a svobod. V souladu s odůvodněním usnesení odvolacího soudu poukazuje Ústavní soud na ustanovení §19 zákona o advokacii, z něhož vyplývá závěr, že ustanovený advokát je povinen funkci opatrovníka vykonávat, ledaže by měl důvod, pro který by byl ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi povinen odmítnout poskytnutí právních služeb. Takové důvody však stěžovatel neuvedl a jím vyslovený "prostý" nesouhlas s ustanovením opatrovníka je, jak správně konstatoval odvolací soud, právně irelevantní. Soudy postupovaly zcela v intencích platné judikarury Ústavního soudu (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1130/07 či sp. zn. I. ÚS 1879/07, dostupné na http://nalus.usoud.cz) a Ústavní soud považuje jejich postup za zcela ústavně konformní. V této souvislosti je účelné zmínit také judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (věc Van der Mussele proti Belgii, ESLP - Application no. 8919/80), v níž bylo zdůrazněno, že rizika, podstoupená v souvislosti s výkonem určité profese (v citovaném případu se to konkrétně týká právě advokátů), jsou vyvažována výhodami souvisejícími s danou profesí (např. do jisté míry profesní monopol v obhajování a zastupování). S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 30. července 2008 Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2008:1.US.2858.07.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 2858/07
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 7. 2008
Datum vyhlášení  
Datum podání 6. 11. 2007
Datum zpřístupnění 14. 8. 2008
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Duchoň František
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 9 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 85/1996 Sb., §1 odst.2, §18 odst.1, §19
  • 99/1963 Sb., §29 odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/zákaz nucených prací nebo služeb
Věcný rejstřík advokát
opatrovník
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-2858-07_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 59459
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-08