ECLI:CZ:US:2008:3.US.1791.08.1
sp. zn. III. ÚS 1791/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Vladimíra Kůrky a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného JUDr. Radkem Spurným, advokátem, se sídlem v Duchcově, Želénská 1291, proti usnesení Policie České republiky Okresního ředitelství Písek, OOP Písek ze dne 29. dubna 2008 č. j. ORPI-657-4/TČ-2008-15 a usnesení Okresního státního zastupitelství v Písku ze dne 13. června 2008 č. j. ZN 742/2008-14, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas a řádně podanou ústavní stížností ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí. Stěžovatel má za to, že jimi bylo zasaženo do jeho základních práv zaručených ústavním pořádkem, a to konkrétně práva zaručená čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel porušení výše uvedených základních práv spatřuje v porušení práva na obhajobu, práva na spravedlivé a vyčerpávající projednání věci. Namítá shodně jako v opravném prostředku, že orgány činné v trestním řízení porušily ustanovení §158 trestního řádu výslechem osob blízkých s časovým odstupem (podezřelé K. L. a její babičky L. M.), kdy nemohl být objektivně zjištěn skutkový stav věci a nezabývaly se rozpory ve výpovědích svědkyň ani tím, že stěžovatel nemohl trestný čin spáchat, protože byl umístěn ve věznici, kde je kontrolován obsah odeslaných zásilek. Po odložení věci policejním orgánem se stěžovatel obrátil na odvolací orgán s tím, že uvedl řadu námitek proti napadenému usnesení a postupu policejního orgánu a navrhl provedení řady dalších opatření, které měly vést ke spolehlivému závěru, zda ve věci existuje důvodné podezření o spáchání trestného činu K. L. či nikoli (výslechy osob, zajištění listinných důkazů, výpisy telefonických hovorů atd.)
Stěžovatel podrobně rozvádí, že odvolací orgán se podanou stížností zabýval toliko formálně a stížnost stěžovatele zamítl jako nedůvodnou dle ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a pouze uvedl, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu křivého obvinění dle ustanovení §174 odst. 1 tr. zákona. Stěžovatel napadal rozsah, v němž orgány činné v trestním řízení zjišťovaly relevantní skutečnosti. Odvolací orgán se nezabýval obsahem žádosti a nepřezkoumával postup policejního orgánu a nerozhodl o odejmutí věci, ačkoliv podání obsahující i návrh na tento postup byla doručena odvolacímu orgánu před vydáním rozhodnutí. Stěžovatel nesouhlasil se závěrem státního zástupce, že policejní orgán opatřil dostatečný důkazní materiál a že další důkazy není zapotřebí a nevypořádal se s námitkami stěžovatele.
Stěžovatel uvedl přesvědčení, že orgány činné v trestním řízení jednostranně a účelově ukončily trestní stíhání přes závažné indicie a důvodné věcné důkazy, jež byly předloženy. Stěžovatel dále uvedl, že K. L. je motivována ke křivému obvinění tím, že se snaží u Okresního soudu v Písku dosáhnout zákazu styku stěžovatele (otce) s nezletilou dcerou N. S. Státní orgány svým postupem nepřispěly k tomu, aby si K. L., s ohledem na spravedlivé posouzení, pečlivě rozmyslela každé případné další smyšlené obvinění stěžovatele.
II.
Z podané ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu vyplynulo, že Policie České republiky Okresní ředitelství Písek, OOP Písek usnesením ze dne 29. dubna 2008 č. j. ORPI-657-4/TČ-2008-15, podle §159a odst. 1 tr. řádu odložila věc podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění dle ustanovení §174 odst. 1 tr. zákona, kterého se měla dopustit podezřelá K. L. tím, že dne 22. prosince 2005 podala na OO PČR Písek trestní oznámení na stěžovatele, ve kterém jej měla křivě obvinit z trestného činu násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci dle §197a odst. 1 tr. zákona. Policejní orgán řízení zastavil, neboť dospěl k závěru, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak.
Proti uvedenému rozhodnutí policejního orgánu o odložení trestního stíhání podal stěžovatel stížnost, již však státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Písku v záhlaví citovaným usnesením ze dne 13. června 2008 č. j. ZN 742/2008-14 jako nedůvodnou dle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl. Po přezkoumání správnosti výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které vydání předcházelo, konstatoval, že za účelem prověřovaného jednání byl opatřen dostatečný důkazní materiál a z tohoto důvodu již není zapotřebí provádět další dokazování.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně judikuje, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jejž průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, tj. především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem.
Ústavní soud ve své judikatuře rovněž zdůrazňuje, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení považuje, snad s výjimkou nastoupení zcela mimořádných okolností, za nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí. Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení trestního je tudíž pojímána restriktivně; pro projednávanou věc je pak v první řadě relevantní závěr učiněný ve věci sp. zn. II. ÚS 155/05, ve které Ústavní soud (s odkazem na usnesení sp. zn. III. ÚS 192/2000 www.usoud.cz) prohlásil, že "způsob prověřování oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, nelze z pohledu ústavněprávního zahrnout pod základní práva, garantovaná čl. 36 ... Listiny". Tato kasační intervence má své místo zásadně jen v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení již nikterak odstranit.
Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen za naprosto mimořádných okolností, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02, publikovaný pod č. 105 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 30, str. 471; dostupný také na www.usoud.cz,). I tehdy však Ústavní soud setrval na stanovisku, že mu nepřísluší jakkoli přezkoumávat rozhodnutí o zahájení trestního stíhání po věcné stránce a vyjadřovat se k jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející do pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Důvodnost obvinění je totiž předmětem celého trestního řízení a Ústavní soud je v této souvislosti povolán zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně až po jeho ukončení, po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv podle trestního řádu. Ústavní soud nyní dodává, že uvedené závěry platí ve stejném rozsahu i na rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, kterými rozhodly o odložení podezření ze spáchání trestného činu. Mezi ústavně zaručená práva a svobody nepatří "právo na to, aby jiný subjekt byl trestně stíhán".
K ústavní stížnosti stěžovatele Ústavní soud uvádí, že nesdílí výhrady stěžovatele o porušení jeho ústavně zaručených práv. Stěžovatel podal v zákonné lhůtě stížnost, ve které uvedl důvody nesouhlasu s rozhodnutím policejního orgánu, požádal o zrušení a pokračování ve vyšetřování, současně se dožadoval provedení dalších důkazů (výslechy svědků, zajištění listinných důkazů, výpisy telefonických hovorů atd.). Šetřením policejními orgány OO PČR Písek se tvrzení v jeho oznámení nepotvrdilo a bylo odloženo ve smyslu ust. §159a odst. 1 tr. zákona. Policejní orgán v odůvodnění uvedl, že z dosavadního průběhu šetření, podání vysvětlení zainteresovaných osob nebyly zjištěny žádné důkazy svědčící o tom, že se K. L. dopustila tr. činu křivého obvinění dle §174 odst. 1 tr. zákona a ani jiného trestného činu. Policejní orgán řízení zastavil, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak.
Proti uvedenému rozhodnutí policejního orgánu o odložení trestního stíhání podal stěžovatel stížnost, na základě které státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Písku přezkoumal rozhodnutí policejního orgánu. Po přezkoumání správnosti výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které vydání předcházelo, konstatoval, že policejní orgán postupoval v průběhu prověřování plně v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu a za účelem prověřovaného jednání byl opatřen dostatečný důkazní materiál a z tohoto důvodu již není zapotřebí provádět další dokazování. Jelikož byl shledán opatřený důkazní materiál dostatečný i hodnocení důkazů ze strany policejního orgánu bylo shledáno správné, dospěl k objektivnímu závěru, že stížnost stěžovatele zamítl jako nedůvodnou dle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, neboť z předchozího řízení jednoznačně vyplynulo, že v předmětné věci se nejedná o podezření ze spáchání trestného činu.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 21. října 2008
Jan Musil v. r.
předseda senátu