ECLI:CZ:US:2009:1.US.2997.08.1
sp. zn. I. ÚS 2997/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti Mysliveckého sdružení Honební společnost Sedliště-Frýdek, sídlem Sedliště, zast. JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamelem, Ph.D., advokátem, sídlem Pod Štandlem 2218, Frýdek-Místek, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.5.2005, č.j. 8 Co 205/2005-136, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se v návrhu na zahájení řízení ze dne 7.8.2006, předanému k poštovní přepravě dne 4.12.2008 a následujícího dne doručeného Ústavnímu soudu, domáhal vydání usnesení, kterým by Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.5.2005, č.j. 8 Co 205/2005-136, neboť byl, podle jeho názoru, krácen na svých právech na spravedlivý proces. Uvedl, že proti němu podal dovolání, které bylo rozsudkem z 26.5.2006, č.j. 28 Cdo 2970/2005 zamítnuto.
Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp.zn. 12 C 252/2002 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel vystupoval v pozici žalovaného ve sporu o určení neplatnosti rozhodnutí mimořádné členské schůze o vyloučení člena. Napadeným rozsudkem byl změněn rozsudek soudu I. stupně tak, že rozhodnutí mimořádné členské schůze bylo zrušeno; rozsudek byl právnímu zástupci stěžovatele doručen 7.7.2005. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26.5.2006, č.j. 28 Cdo 2970/2005-174, jako neopodstatněné zamítl; rozsudek dovolacího soudu byl právnímu zástupci stěžovatele doručen 4.7.2006.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že posledním opravným prostředkem stěžovatele bylo dovolání, přičemž rozhodnutí o něm bylo stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci, doručeno 4.7.2006. Tento den byl rozhodný pro počátek běhu lhůty k podání stížnosti a je zřejmé, že ke dni podání ústavní stížnosti k poštovní přepravě, tato lhůta uplynula, protože stížnost je podávána po více než dvou letech po doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku. Navíc, stěžovatel napadá pouze rozhodnutí odvolacího soudu, ač je evidentní, že měl napadat rozhodnutí soudu dovolacího.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. leden 2009
Ivana Janů,
soudce zpravodaj