ECLI:CZ:US:2009:3.US.1051.09.1
sp. zn. III. ÚS 1051/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. května 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti O. L., právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Skákalem, advokátem se sídlem v Semilech, Nádražní 24, proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 29. 10. 2008 sp. zn. 2 T 201/2008 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. 12 To 42/2009, za účasti Okresního soudu v Semilech a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, splňující všechny náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základních práv chráněných článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článkem 6 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, byl stěžovatel v záhlaví uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Semilech uznán mimo jiné vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Skutek měl (zkráceně řečeno) záležet v tom, že stěžovatel a jeho syn, ods. R. L., měli v Jablonci nad Jizerou dne 1. 8. 2008 kolem 18.00 hod. ve vzájemném srozumění odcizit z chodby v penzionu u K. ke škodě majitelů penzionu A. a P. K. starožitné zrcadlo v rámu v hodnotě 5.500,- Kč, které měli naložit na střechu osobního automobilu a odvézt jej do místa svého trvalého bydliště, kde byli zadrženi hlídkou Policie ČR.
Stěžovatel podal proti výše citovanému rozhodnutí soudu prvého stupně odvolání, které však Krajský soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným rozsudkem dle ust. §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že se obecné soudy náležitě nezabývaly jeho důkazními návrhy. Poukázal na to, že se již v řízení před soudem prvého stupně a zejména pak v řízení odvolacím domáhal výslechu svědkyně I. J., jejíž výpověď by dle tvrzení stěžovatele mohla potvrdit jeho skutkovou verzi případu a vést ke zproštění obžaloby z trestného činu krádeže. Stěžovatel dokonce dovolacímu soudu předložil vyjádření uvedené svědkyně, které dal sám obstarat prostřednictvím soukromé detektivní kanceláře. Odvolací soud, stejně jako dříve soud nalézací, však návrh na předvolání a výslech svědkyně J. zamítl.
Stěžovatel je přesvědčen, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny, a zejména jeho právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky, resp. dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě ve smyslu článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy. Stěžovatel má zato, že obecné soudy náležitým způsobem neodůvodnily, proč jeho důkaznímu návrhu nebylo vyhověno. Nesouhlasí s tím, že by návrh na výslech uvedené svědkyně byl návrhem irelevantním.
Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti, a to s ohledem na výzvu k nástupu výkonu trestu odnětí svobody, který si má stěžovatel na základě napadeného pravomocného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2009 odpykat.
II.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska námitek stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud i v této souvislosti - s ohledem na stěžovatelem uplatněné námitky - považuje za nutné zopakovat, že jeho úkolem je pouze ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a nikoliv "běžné" zákonnosti. Přestože je součástí soudní moci, upravené v hlavě čtvrté Ústavy, je vyčleněn ze soustavy obecných soudů, není jim proto ani nadřízen a nepřísluší mu zpravidla přehodnocovat jimi prováděné dokazování, pokud jím nedojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu na základě námitek skutkového a důkazního charakteru je zásadně dán pouze tehdy, pokud jeho právní závěry jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, dostupný v on -line databázi rozhodnutí NALUS).
Ústavní soud se v řadě svých rozhodnutí zabýval problematikou tzv. opomenutých důkazů a podmínkami, za nichž je nutno hodnotit neprovedení důkazů jako porušení ústavních práv a svobod (srov. např. sp. zn. III. ÚS 61/94, III. ÚS 95/97, III. ÚS 173/02, IV. ÚS 570/03 a další). Jde o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci. V projednávané věci je však již z odůvodnění napadených rozhodnutí zřejmé, že neprovedením důkazu výslechem svědkyně J. k porušení základních práv stěžovatele nedošlo.
Dle tvrzení stěžovatele je zmíněná svědkyně s to dosvědčit mu tzv. alibi - tedy, že se v době, kdy došlo ke spáchání trestného činu krádeže, nacházel na jiném místě v rozhovoru s touto svědkyní. Jak Ústavní soud ze spisového materiálu zjistil, nalézací soud se tímto důkazním návrhem zabýval, uvedl jej do souvislosti s jinými důkazy ve prospěch a v neprospěch stěžovatele, a v tomto kontextu navrhovaný důkaz označil za nadbytečný (str. 5 napadeného rozsudku Okresního soudu v Semilech). Náležitou pozornost věnoval důkazním návrhům stěžovatele i Krajský soud v Hradci Králové, který k důkazu provedl stěžovatelem předloženou zprávu detektivní kanceláře "Kobra", obsahující prohlášení svědkyně J., o jejíž výslech stěžovatel ve veřejném zasedání usiloval. Odvolací soud obsah uvedené zprávy v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně rozebral a vysvětlil, proč tvrzení ve zprávě uvedená nejsou věrohodná. Stěžovatel je přitom z trestné činnosti usvědčován celou řadou důkazů, provedených v hlavním líčení, které nalézací soud označil, provedl a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku podrobně zhodnotil. Za této situace se výslech svědkyně J. jevil jako zcela nadbytečný, což odvolací soud rovněž vysvětlil s odkazem na ust. §2 odst. 5 tr. řádu.
Ústavní soud opakovaně judikoval, že obecné soudy ve věcech trestních nemusejí vyhovět všem důkazním návrhům stran, jsou-li tyto návrhy zjevně nadbytečné, tzn. že nejsou s to ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, resp. způsobilé cokoli změnit na skutkových zjištěních dosažených důkazy dosud provedenými. Je ovšem povinností soudů, aby zamítnutí návrhu náležitě odůvodnily. V projednávané věci se obecné soudy svým povinnostem, vyplývajícím z trestního řádu, nezpronevěřily. Na základě námitek stěžovatele a obsahu napadených rozhodnutí nelze tudíž dovodit ani tvrzené porušení práv vyplývajících z citovaných článků Listiny a Úmluvy.
Vzhledem k těmto skutečnostem byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu