ECLI:CZ:US:2009:4.US.2300.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2300/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci stěžovatele J. C., právně zastoupeného advokátem JUDr. Richardem Třeštíkem, Masarykova 43, Ústí nad Labem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009 č. j. 5 Tdo 414/2009-906, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 13. 8. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatel ve svém návrhu poukazuje především na skutečnost, že soudní řízení před Nejvyšším soudem neproběhlo dle zásad spravedlivého procesu, neboť toto nebylo veřejné, ústní a neproběhlo za přítomnosti stěžovatele. Stěžovatel vytýká dovolacímu soudu, že využil zákonných ustanovení o odmítnutí dovolání, aby mohl stěžovatelovo dovolání projednat ve zjednodušeném řízení, kdy není třeba nařídit veřejné jednání, dát možnost tomu, kdo podal dovolání seznámit se s podáními ostatních spoluodsouzených a státního zástupce, dát možnost tomu, kdo dovolání podal, k těmto podáním se vyjádřit a případně doplňovat svoji argumentaci až do okamžiku, kdy se soud odebere k závěrečné poradě.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 40). To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR).
Ke stěžovatelově námitce, že nepovažuje za správný postup dovolacího soudu, který projednal dovolání bez jeho přítomnosti v neveřejném zasedání, Ústavní soud konstatuje, že předmětnou námitkou se již Ústavní soud opakovaně zabýval v řadě svých rozhodnutí a dospěl k závěru, dle něhož před dovolacím soudem neprobíhá zjišťování skutkového stavu a dovolací soud musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných před soudem nalézacím, případně soudem odvolacím; proto umožňuje zákonodárce Nejvyššímu soudu, aby v určitých případech rozhodl, zda bude jednat veřejně či nikoli. Lze zde odkázat na ustanovení §265r odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), podle něhož může Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání rozhodnutí o odmítnutí dovolání. Ze systematiky ustanovení §265i odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že tato kategorie umožňuje jednodušší procedurou odmítat ta dovolání, kterým by nebylo možno vyhovět ani po provedení veřejného zasedání. Ústavní soud proto ani zde neshledal protiústavnost postupu Nejvyššího soudu a porušení některého ze základních práv stěžovatele (viz k tomu např. nález sp. zn. I. ÚS 585/04, Sbírka rozhodnutí, svazek 38, nález č. 143, str. 122 nebo usnesení sp. zn. I ÚS 176/04, Sbírka rozhodnutí, svazek 33, usnesení č. 31, str. 521).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu