ECLI:CZ:US:2009:4.US.351.09.1
sp. zn. IV. ÚS 351/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti V. K. Ph.D., právně zastoupeného JUDr. Pavlem Marečkem, Vaníčkova 1070/29, Ústí nad Labem, proti usnesení Policie ČR, útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury České Budějovice ČTS: OKFK-145-927/TČ-2008-24 ze dne 31. 10. 2008 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích č.j. KZV 48/2007-1350 ze dne 12. 12. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť má za to, že výše uvedená, ústavní stížností napadená, usnesení jsou v rozporu s ústavně zaručenými právy a svobodami zaručenými ústavním pořádkem ČR.
Dne 31. 10. 2008 zahájil Policejní orgán Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování expozitura České Budějovice, trestní stíhání stěžovatele pro podíl na úmyslném manipulování veřejné soutěže na veřejnou zakázku ev. č. VZ 50021521ZR001 s názvem "Olomouc - obsluhování tepelných zdrojů a předávacích stanic", a to pro účastenství na spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dle ustanovení §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů (dále jen"tr. z."), pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle ustanovení §128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) odst. 3 tr. z. a trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku dle ustanovení §127 odst. 1 tr. z.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud po důkladném seznámení se s ústavní stížností napadenými usneseními a ústavní stížností konstatuje, že to, zda je trestní stíhání po právu, se ukáže v dalším řízení. Nyní se Ústavní soud nemůže vyjadřovat k tomu, zda jsou důvody pro zahájení trestního stíhání dány. Ústavní soud na tomto místě konstatuje, že trestní řízení je zákonem upravený postup orgánů činných v trestním řízení, jehož cílem je bez důvodných pochybností na základě řádně opatřených a provedených důkazů a při zachování zaručených práv dotčených osob zjistit, zda byl spáchán trestný čin, zjistit jeho pachatele, uložit mu spravedlivý trest nebo rozhodnout o potřebném ochranném opatření a takové rozhodnutí vykonat. Stěžovatelův případ se nyní nachází ve stádiu trestního řízení, které se nazývá přípravné řízení, jehož cílem je především: prověřit podezření, zda byl spáchán trestný čin, zjistit jeho pachatele, ale také zabránit nedůvodnému postavení obviněného před soud.
K vytýkanému porušení hlavy páté Listiny Ústavní soud konstatuje, že spravedlivým procesem se rozumí celý postup a ucelený řetězec postupů, kdy jsou soudní cestou chráněna práva a právem chráněné zájmy osob. Jinými slovy právo na spravedlivý proces je ústavně zaručené právo každého na přístup před nezávislého a nestranného soudce, před nímž se domáhá ochrany svých práv. Jde o zákonem stanovený procesní postup a zákonem upravené soudní řízení. Spravedlivý proces je také proces, jehož délka je přiměřená složitosti konkrétního případu. Jde tedy o celý řetězec záruk zákonnosti, které v souhrnu odpovídají nárokům ústavnosti vyjádřené v ústavním pořádku České republiky. Všechny tyto aspekty zajišťují "fair trial". Právo na přístup k soudu nebylo stěžovateli odňato. Uplatní se tedy, bude-li stěžovateli hrozit újma na jeho právech po eventuálním podání obžaloby.
Již v nálezu ve věci sp. zn. III. ÚS 62/95 (uveřejněném pod č. 78 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 1996, str. 243 a násl.). Ústavní soud vyslovil tezi, dle níž ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Konstatoval, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze při vlastním rozhodování o meritu věci v těchto souvislostech i soudnímu přezkumu co do jeho zákonnosti (ústavnosti).
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi rovněž opakovaně zdůraznil, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení proto v přípravném řízení považuje, s výjimkou zcela mimořádné situace, za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí (sp. zn. IV. ÚS 316/99, sp. zn. I. ÚS 486/01, sp. zn. IV. ÚS 213/03, sp. zn. IV. ÚS 262/03). Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Tato kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu