ECLI:CZ:US:2010:1.US.2897.10.1
sp. zn. I. ÚS 2897/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. R., zastoupené Mgr. Pavlem Scholle, advokátem se sídlem Třebíč, Bráfova 16, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 6 Tdo 563/2010, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 2. 6. 2009, čj. 42 To 70/2009 - 384, a rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 T 21/2008 - 330, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, po odstranění vad svého prvotního podání, Alena Rozmarýnová (dále jen "stěžovatelka") navrhla zrušení shora označených rozhodnutí, vydaných v její trestní věci, pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání a rozhodnutí věci samé, prověřuje, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle §72 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněn podat každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, a to za splnění několika zákonných podmínek. Zejména se jedná o ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jedná se o lhůtu kogentní. Její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout ani prodloužit [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu].
Posledním rozhodnutím ve věci stěžovatelky bylo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 6 Tdo 563/2010, kterým bylo odmítnuto její dovolání proti shora označenému odvolání, jako opožděně podané. Podle sdělení právního zástupce stěžovatelky i Okresního soudu v Třebíči bylo usnesení Nejvyššího soudu stěžovatelce doručeno dne 6. 8. 2009 a jejímu obhájci JUDr. MgA. M. Š. dne 28. 7. 2009. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti označeným rozhodnutím obecných soudů tak počala běžet dne 7. 8. 2009 a uplynula dne 5. 10. 2010.
Jelikož ústavní stížnost, resp. elektronické podání, stěžovatelka učinila dne 6. 10. 2010 ve 23:35:56 (viz elektronické podání), jedná se o návrh podaný po šedesátidenní zákonné lhůtě (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Z výše uvedených důvodů, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2010
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu