ECLI:CZ:US:2010:2.US.3387.09.1
sp. zn. II. ÚS 3387/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele N. Č., zastoupeného Mgr. Petrem Brožem, advokátem se sídlem v Berouně, Husovo nám. 44/31, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2009 sp. zn. 8 To 506/2009 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 9. 2009 sp. zn. 29 T 96/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí a tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížností je napadeno usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp.zn. 29 T 96/2006.
Stěžovatel byl v nalézacím řízení odsouzen za trestný čin dle ustanovení §187 odst.1, 2 písm. a) tr. zákona, přičemž odsuzující výrok byl opřen o usvědčující důkaz, kterým byla výpověď spoluobžalovaného J. S. a který byl důkazem stěžejním, byť ne jediným. Spoluobžalovaný S. pří své výpovědi v hlavním líčení konaném v tomto řízení uvedl, že heroin od stěžovatele v inkriminovaný okamžik skutečně převzal.
Stěžovatel v návrhu na obnovu řízení poukazoval, že spoluobviněný v jiném řízení v postavení svědka, a to v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp.zn. 42T 24/2007, vypověděl, že od stěžovatele nikdy žádný heroin ani jiné drogy neobdržel.
Soud podle tvrzení stěžovatele nejprve zkoumal, zda je návrh na obnovu řízení, především s ohledem na svědectví spoluobžalovaného S., důvodný a dospěl k závěru, že nikoliv, což poměrně podrobně odůvodňuje v rozhodnutí ze dne 2.9.2009, kterým byl návrh stěžovatele na obnovu řízení dle ustanovení §283 písm. d) tr. řádu zamítnut. Právě tímto postupem byla dle názoru stěžovatele porušena především jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud totiž rovnou hodnotil, zda nově provedené, dříve neznámé důkazy, jsou či nejsou způsobilé založit změnu rozhodnutí o vině či trestu stěžovatele a tímto hodnotícím úsudkem přesáhl rámec hodnocení, který mu zákon v této věci svěřuje. Soud se musí spokojit se závěrem, že nové, dříve neznámé důkazy či skutečnosti vykazují určitý rámec pravděpodobnosti, že by mohlo na základě jejich provedení v obnoveném řízení ke změně výroku o vině či trestu. Postačí tedy pouze určitý, nikoliv zanedbatelný, stupeň pravděpodobnosti, že nový důkaz či skutečnost jsou způsobilé přivodit pro stěžovatele příznivější rozhodnutí ve věcí. K hodnocení, zda tak tomu skutečně je, soud není v této fázi řízení oprávněn. Tato podmínka je pak dle názoru stěžovatele splněna a to právě výpovědí dříve spoluobžalovaného S.
Stěžovatel má za to, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces i tím, že v přezkoumávané věci, tedy v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp.zn. 29 T 96/2006, o povolení obnovy řízení, rozhodoval soudce Mgr. Radek Mařík, který v téže jeho věci rozhodoval jako člen odvolacího senátu Městského soudu v Praze v řízení o odvolání stěžovatele proti původnímu rozsudku vydanému Obvodním soudem pro Prahu 10. Takovýto postup je dle názoru stěžovatele v rozporu s ustanovením §30 odst.3 tr. řádu a ve své podstatě znamená, že stěžovatel byl odňat svému zákonnému soudci a v jeho věci rozhodoval soudce vyloučený.
Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí zdůraznil charakter obnovy řízení jako mimořádného opravného prostředku, jenž znamená průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí vydaných v trestním řízení. V řízení obnovovacím (iudicium rescidens) se vychází ze správnosti pravomocných rozhodnutí a je v zásadě na navrhovateli, aby nové skutečnosti a důkazy ve smyslu ust. §278 odst. 1 tr. řádu označil. Ústavní soud proto v případech ústavních stížností směřujících proti rozhodnutí obecných soudů o návrhu na povolení obnovy řízení ve smyslu ust. §277 a násl. tr. řádu zejména posuzuje, zda se obecné soudy nedopustily libovůle, když hodnotily charakter navrhovatelem předkládaných důkazů a argumentů dle kritérií uvedených v ust. §278 odst. 1 tr. řádu. Ústavní soud však opakovaně zdůraznil, že v řízení o obnově se nepřezkoumává zákonnost, správnost a odůvodněnost původního rozhodnutí (viz např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 1103/03, sp. zn. III. ÚS 361/07, III. ÚS 3077/07 dostupná v databázi NALUS).
Jde-li o výklad a aplikaci předpisů obecného práva, lze je hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (viz teze "přepjatého formalizmu").
Obnova řízení skončeného pravomocným rozsudkem postihuje výhradně vady ve skutkových zjištěních, které vznikly tím, že soudu v době jeho rozhodování nebyly známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé změnit skutkový stav věci, a na tomto novém skutkovém základě ovlivnit jeho právní posouzení a následně i výrok o vině, náhradě škody či trestu.
Důkazy a skutečnosti musí být - ve smyslu §278 odst. 1 tr. řádu - "nové", tj. dříve nebyly soudu známy nebo nebyly dostupné (proveditelné), ačkoli objektivně existovaly; důvod obnovy řízení je dán i tehdy, jestliže obviněný v původním řízení navrhl určitý důkaz, ten však nemohl být z důvodu objektivních překážek proveden (listina se pokládala za ztracenou, svědkova adresa se nezjistila apod.). Oproti tomu za nové důkazy nelze pokládat ty, které byly dříve označeny nebo jinak známy, avšak neprovedeny proto, že je soud nepokládal za relevantní, resp. měl-li za to, že určitá skutečnost byla již prokázána jinak. Obecné soudy nemohou bez dalšího převzít nově tvrzené skutečnosti a důkazy, aniž by je hodnotily ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkazy jsou tak způsobilé vyvolat následky předvídané v ust. §278 tr. řádu.
V nyní projednávaném případě se obecné soudy relevantními podmínkami umožňujícími povolení obnovy řízení řádně zabývaly. Soud I. stupně vyhověl důkazním návrhům stěžovatele a provedl v rámci řízení o obnově jak výslech svědka (dříve spoluobžalovaného) S., tak výslech dalších navrhovaných svědků. Provedl rovněž důkazy spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 42 T 24/2007, jehož součástí byla výpověď svědka S., jíž se stěžovatel v návrhu na obnovu řízení dovolával. Ze všech takto provedených důkazů pak soud dospěl k závěru, že nové důkazy a skutečnosti nemohou ve spojení se skutečnostmi a důkazy již dříve známými odůvodnit jiné rozhodnutí o vině stěžovatele nebo o trestu, neboť nové skutečnosti a důkazy nikterak nezpochybňují správnost skutkového stavu věci, jak byl nalézacím soudem dříve zjištěn. Soud I. stupně uvedený závěr dostatečně podrobně odůvodnil; především se věnoval tomu, z jakého důvodu považuje pozdější výpověď svědka S. za nepřesvědčivou a nevěrohodnou a za spolehlivě vyvrácenou provedenými důkazy. Stížnostní soud převzal právní závěry soudu I. stupně jako zcela správné, a proto stížnost stěžovatele, byť se stručným, ale dostačujícím odůvodněním, zamítl.
Námitka stěžovatele, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce - předseda senátu Mgr. Radek Mařík - není důvodná. Stěžovatel tuto námitku opírá o ustanovení §30 odst. 3 tr. řádu, podle něhož "Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn." Ze znění citovaného ustanovení je zřejmé, že z účasti na rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení podle §282 a násl. a také v obnoveném řízení podle §287 a §288 není vyloučen soudce nebo přísedící, který se účastnil na původním rozhodnutí (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 62/04 - "Samotná skutečnost, že předseda senátu krajského soudu rozhodoval o odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, nemůže být důvodem pro vyloučení tohoto soudce z rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí o zamítnutí návrhů na povolení obnovy řízení, trestní řád tento důvod vyloučení nestanovuje. Tato námitka stěžovatele je neopodstatněná jak v rovině obecného práva, tak i v rovině práva ústavního).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu