ECLI:CZ:US:2010:4.US.3350.09.1
sp. zn. IV. ÚS 3350/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti J. N., právně zastoupeného advokátem Mgr. Tomášem Gureckým, Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2009 sp. zn. 29 Cdo 2281/2007, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2006 sp. zn. 15 Co 502/2006 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2006 sp. zn. 32 C 71/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 28. 12. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel uzavřel dne 21. 3. 2000 s vedlejší účastnicí smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu bylo poskytnuto 30.000,- Kč s tím, že na základě úvěrové smlouvy ze dne 7. 6. 2001 mu bylo poskytnuto 100.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že stěžovatel půjčky nesplácel, 6. 5. 2002 mu vedlejší účastnice oznámila, že z důvodu porušování smluvních podmínek prohlašuje poskytnuté úvěry za splatné. Stěžovatel úvěry nesplatil.
Poté, co proběhlo v dané věci řízení před obecnými soudy, si podal stěžovatel předmětnou ústavní stížnost, v níž tvrdí nesrovnalosti při splácení dluhu. Dále napadá tu skutečnost, že vedlejší účastnice nemůže učinit celý úvěr splatným ke dni 6. 5. 2002 a oznámit to stěžovateli dopisem z téhož dne - úvěr se může stát splatný teprve okamžikem doručení dopisu dlužníkovi. Nesrovnalosti pak spatřuje stěžovatel v celé řadě všeobecných smluvních podmínek. Na závěr stížnosti poukazuje stěžovatel na svůj zdravotní a sociální stav.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení základního práva na spravedlivý proces došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však Ústavní soud z vyžádaného soudního spisu nezjistil.
Z ústavněprávního hlediska je podstatnou především ta skutečnost, že se soudy předmětným případem zabývaly, zhodnotily skutkový stav věci a závěry, k nimž dospěly, řádně odůvodnily.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2010
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu