Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 08.06.2010, sp. zn. Pl. ÚS 58/05 [ nález / ŽIDLICKÁ / výz-4 ],paralelní citace: N 120/57 SbNU 477 [ 230/2010 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:Pl.US.58.05.1
Obecně závazná vyhláška města České Velenice č. 2/2005, o některých opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejn...
Právní větaZa situace, kdy absentuje výslovné zákonné zmocnění obce k regulaci provozní doby hostinských provozoven, které bylo v minulosti (do 30. 9. 2003) obsaženo v §96 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, nelze základ pro vymezení působnosti shledávat v extenzivním výkladu §10 písm. a) zákona o obcích, jímž by se působnost obce dostala do kolize s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz k tomu bod 39 odůvodnění tohoto nálezu).Obec v samostatné působnosti a ve formě obecně závazné vyhlášky není oprávněna ukládat uživatelům staveb omezení či zákazy v užívání staveb na základě toho, zda stavba je či není užívána v souladu s kolaudačním rozhodnutím či jiným individuálním právním aktem stanovícím účel a podmínky užívání staveb.
ECLI:CZ:US:2010:Pl.US.58.05.1
sp. zn. Pl. ÚS 58/05NálezNález pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická (soudce zpravodaj) ze dne 8. června 2010 sp. zn. Pl. ÚS 58/05 ve věci návrhu ministra vnitra Mgr. Františka Bublana doplněného ministrem vnitra MUDr. Mgr. Ivanem Langerem na zrušení obecně závazné vyhlášky města České Velenice č. 2/2005 o některých omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, za účasti města České Velenice jako účastníka řízení, (nález byl vyhlášen pod č. 230/2010 Sb.).I. Ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. a) a čl. 3 odst. 3 obecně závazné vyhlášky města České Velenice č. 2/2005 o některých omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.II. Návrh na zrušení čl. 1 odst. 4, čl. 2 odst. 2 písm. b) a čl. 3 odst. 2 písm. b) a c) obecně závazné vyhlášky města České Velenice č. 2/2005 o některých omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku se zamítá.III. Ve zbývajících částech se návrh odmítá.Odůvodnění:I.Rekapitulace návrhu a argumentace navrhovatele1. Návrhem, jenž byl Ústavnímu soudu doručen dne 27. prosince 2005, splňujícím obsahové i formální náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se ministr vnitra Mgr. František Bublan (dále též jen "navrhovatel") domáhal zrušení v záhlaví uvedené obecně závazné vyhlášky města České Velenice č. 2/2005 o některých omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku (dále též jen "vyhláška" nebo "vyhláška č. 2/2005") z důvodu v návrhu blíže specifikovaného nesouladu s ústavním pořádkem, zákonem č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.2. Konkrétně navrhovatel uvedl, že Zastupitelstvo města České Velenice schválilo napadenou vyhlášku na svém zasedání dne 14. 3. 2005. V souladu s §12 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o obcích") byla vyhláška dne 31. 3. 2005 vyvěšena na úřední desce Městského úřadu města České Velenice, odkud byla dne 20. 4. 2005, po uplynutí patnáctidenní lhůty, sejmuta. Vyhláška nabyla účinnosti dnem 1. 5. 2005.3. Dne 11. 5. 2005 zaslal Krajský úřad Jihočeského kraje přípisem č. j. KUJCK/11653/05-1 OLVV městu výzvu ke zjednání nápravy, neboť shledal v rozporu se zákonem ustanovení vyhlášky regulující používání zábavné pyrotechniky, provozní dobu hostinských zařízení a účel a využívání staveb. Vzhledem k tomu, že město České Velenice nápravu předmětné vyhlášky nezjednalo, přičemž zastupitelstvo města přijalo na svém 19. zasedání konaném 20. 6. 2005 usnesení, jímž konstatuje, že předmětnou vyhlášku nezruší, podal krajský úřad dne 11. 7. 2005 Ministerstvu vnitra návrh na pozastavení účinnosti vyhlášky. Dne 6. 12. 2005 vydalo Ministerstvo vnitra rozhodnutí č. j. ODK-1303/1-2005, kterým pozastavilo účinnost předmětné vyhlášky. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 12. 2005, kdy bylo doručeno Městskému úřadu města České Velenice.4. Vyhláška města České Velenice stanoví, že "závazné podmínky a omezení stanovené touto vyhláškou se vztahují na veřejná prostranství i nemovitosti z nich veřejně přístupné, zejména na veřejné provozovny služeb, hostince, restaurace, vinárny, bary a herny" ve vyjmenovaných částech města České Velenice. Ustanovení článku 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky konstatuje, že "konec provozní doby hostinských provozoven, heren a obdobných provozoven služeb je každý den nejpozději ve 24.00 hodin a počátek provozní doby je každý den nejdříve v 6.00 hodin". V ustanovení článku 3 odst. 2 písm. b) vyhláška stanoví, že "konec veřejné produkce hudby je každý den nejpozději ve 24.00 hod. a začátek je každý den nejdříve v 6.00 hod.". Vyhláška reguluje také užívání zábavné pyrotechniky, neboť uvádí, že "používání zábavné pyrotechniky bude povoleno pouze ve dnech 5. a 31. prosince a 1. ledna". Z ustanovení čl. 3 odst. 3 vyplývá, že "pokud je veřejně přístupná hudební produkce pořádaná uvnitř stavby či budovy, je zakázána v nebytových i bytových prostorech, které k tomu účelu nejsou určeny rozhodnutím stavebního úřadu a je dovolena pouze v prostorách k tomu účelu kolaudovaných".5. Město České Velenice podle navrhovatele zdůvodnilo nutnost přijetí předmětné vyhlášky početnými stížnostmi občanů, kteří poukazovali na narušování veřejného pořádku (zejména v nočních hodinách) v souvislosti s provozem některých pohostinských zařízení v okolí jejich obydlí. Jednalo se zejména o rušení nočního klidu a poškozování jejich soukromého majetku. Město České Velenice mělo za to, že ustanovení §10 písm. a) zákona o obcích dává obcím dostatečné zmocnění jak k úpravě otevírací doby hostinských zařízení, tak k regulaci používání zábavné pyrotechniky, a to právě s ohledem na zajištění veřejného pořádku v obci.6. Navrhovatel spatřuje nezákonnost předmětné vyhlášky v tom, že závazné podmínky a omezení v ní stanovené vztáhla nejen na veřejná prostranství ve vyjmenovaných částech města, ale také na "nemovitosti z nich veřejně přístupné". Město České Velenice v tomto případě dle navrhovatele překročilo limity stanovené v §10 písm. a) zákona o obcích, neboť toto ustanovení umožňuje obcím regulovat určité činnosti pouze na místech, které mají charakter veřejného prostranství. 7. Město České Velenice dále v ustanovení článku 3 odst. 2 písm. b) vyhlášky [správně má být uvedeno čl. 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky] upravuje začátek a konec provozní doby hostinských provozoven, heren a obdobných provozoven služeb. Zmocňovací ustanovení k úpravě konce provozní doby hostinských provozoven bylo obsaženo v ustanovení §96 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, s účinností od 1. 10. 2003 však bylo bez náhrady vypuštěno. V důsledku toho jsou dle navrhovatele provozovatelům hostinských provozoven městem České Velenice ukládány povinnosti bez výslovného zákonného zmocnění, tedy v rozporu s ustanovením čl. 4 odst. 1Listiny základních práv a svobod a současně s článkem 2 odst. 3Ústavy a článkem 2 odst. 2Listiny.8. Dále pak ustanovení článku 3 odst. 2 písm. b) vyhlášky reguluje veřejnou produkci hudby. Podle ustanovení §10 písm. b) zákona o obcích může obec obecně závaznou vyhláškou stanovit povinnosti "pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku". Regulace veřejné produkce hudby jde však nad rámec tohoto zákonného zmocnění, neboť pod pojem "veřejná produkce hudby" lze zahrnout také činnosti, které nespadají do kategorie "kulturních podniků" (např. živou či reprodukovanou hudbu v obchodech, restauracích, popř. jiných zařízeních přístupných veřejnosti). Město České Velenice tedy ukládá povinnosti nad rámec výslovného zákonného zmocnění, což je v rozporu s čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1Listiny a čl. 2 odst. 4Ústavy.9. Ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky stanoví pravidla pro používání zábavné pyrotechniky. Tato problematika je však upravena zákonem č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, přičemž tato oblast je svěřena orgánům státní báňské správy. Podle ustanovení §35 odst. 1 zákona o obcích nepatří do samostatné působnosti obce záležitosti, které jsou svěřeny správním úřadům jako výkon státní správy. Tím, že město České Velenice stanovilo pravidla pro používání zábavné pyrotechniky, přistoupilo k reglementaci otázek, které jsou již regulovány normami veřejného práva, které město k takové úpravě nezmocňují. Ze stejných důvodů shledal navrhovatel v rozporu se zákonem rovněž ustanovení čl. 2 odst. 2 písm. b) vyhlášky.10. Konečně ustanovení čl. 3 odst. 3 vyhlášky dle navrhovatele stanoví, že "veřejně přístupná hudební produkce pořádaná uvnitř stavby či budovy je zakázána v nebytových i bytových prostorech, které k tomu účelu nejsou určeny rozhodnutím stavebního úřadu, a je dovolena pouze v prostorách k tomu účelu kolaudovaných". Povinnost užívat stavbu pouze k účelům, které byly schváleny kolaudačním rozhodnutím, je stanovena v ustanovení §82 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Obec tedy měla touto regulací opět porušit povinnost stanovenou ustanovením §35 odst. 1 zákona o obcích, tj. zdržet se vlastní normotvorby na úsecích, které spadají do výkonu státní správy.11. Vzhledem k výše uvedeným důvodům ministr vnitra navrhl, aby byla obecně závazná vyhláška města České Velenice č. 2/2005 o některých omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku Ústavním soudem zrušena.12. Přípisem ministra vnitra MUDr. Mgr. Ivana Langera ze dne 19. 3. 2007 byl předmětný návrh doplněn tak, že vyhláška mimo jiné upravuje nakládání se zábavnou pyrotechnikou, což je oblast, jež je právně upravena již zákonem č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a rovněž též vyhláškou Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi. V souvislosti s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 57/05 (viz níže) ovšem změnil ministr vnitra částečně svoji argumentaci tak, že akceptuje možnost obcí regulovat v souladu s ustanovením §10 písm. a) zákona o obcích používání výrobků zábavné pyrotechniky. Předpokladem takové regulace je však dostatečně určité vymezení veřejných prostranství, na která se zákaz používání zábavné pyrotechniky vztahuje. Nelze tedy akceptovat zákaz vztažený na všechna veřejná prostranství v obci tak, jak stanovuje napadená vyhláška města České Velenice [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 69/04 (viz níže)]. Proto ministr vnitra uvedl, že i přes existenci novější judikatury Ústavního soudu na podaném petitu trvá.13. Kromě účastníka řízení byl stejnopis návrhu na zrušení vyhlášky zaslán podle §69 odst. 2zákona o Ústavním soudu veřejnému ochránci práv, který však v zákonem stanovené lhůtě nereagoval, a do řízení tedy nevstoupil jako vedlejší účastník řízení. 14. Napadená vyhláška (včetně drobných pravopisných nepřesností) zní:"Obecně závazná vyhláška Města České Veleniceč. 2/2005o některých omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádkuZastupitelstvo Města České Velenice se na svém 17. zasedání dne 14.3.2005, usnesením č. 4/17 usneslo vydat na základě ustanovení §10 písm. a) a c) a §84 odst. 2 písm. i) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a na základě ustanovení §24 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, tuto obecně závaznou vyhlášku:Čl. 1Úvodní ustanovení1) Ochrana, zajišťování a udržování čistoty a veřejného pořádku ve městě je nejen společnou věcí, ale též povinností jak správních orgánů města, kterým tuto povinnost ukládá zákon, tak i všech fyzických a právnických osob sídlících, bydlících či z jiného důvodu se zdržujících na území Města České Velenice.2) Cílem vyhlášky je na základě zákonného zmocnění a v souladu s platnou právní úpravou vytvořit rámec pro zajištění veřejného pořádku ve městě České Velenice (dále jen město) na těch úsecích, které jsou do jeho působnosti svěřeny. 3) Touto vyhláškou není dotčeno právo fyzických ani právnických osob na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti.4) Závazné podmínky a omezení stanovené touto vyhláškou se vztahují na veřejná prostranství i nemovitosti z nich veřejně přístupné, zejména na veřejné provozovny služeb, hostince, restaurace, vinárny, bary a herny v těchto částech města:a) ulice Vitorazskáb) ulice Čsl. Legiíc) ulice Revolučníd) část ulice Komenského od křižovatky s ulicí B. Němcové směrem ke státní hranicie) sídliště Na Sadech.Čl. 2Vymezení pojmů1) Veřejný pořádek ve městě je stav, který umožňuje klidné a pokojné soužití občanů a návštěvníků města a realizaci jejich práv, zejména nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí, ochrany majetku, ochrany zdraví a práva na příznivé životní prostředí.2) Činnosti, kterými je nebo může být ve městě narušován veřejný pořádek, jsou:a) pořádání veřejných hudebních produkcí v podobě živé i reprodukované (např. taneční zábavy, plesy, diskotéky), pokud jsou spojeny s možností konzumace alkoholu,b) používání zábavné pyrotechniky.3) Veřejně přístupná místa jsou zejména silnice, místní a účelové komunikace, parky, plochy veřejné zeleně a ostatní pozemky přístupné každému bez omezení.4) Noční klid je pro účely této vyhlášky čas od 22.00 h do 06.00 hodin.Čl. 3Omezující opatření k zabezpečení veřejného pořádku1) Omezující opatření k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku spočívají:a) ve vymezení místa a času, na nichž lze některé činnosti vykonávatb) ve vymezení místa, kde jsou některé činnosti zakázány.2) Na území města vymezeném v Čl. 1 pod písm. a) až e) se stanovuje:a) konec provozní doby hostinských provozoven, heren a obdobných provozoven služeb je každý den nejpozději ve 24.00 hodin a počátek provozní doby je každý den nejdříve v 6.00 hodin,b) konec veřejné produkce hudby je každý den nejpozději ve 24.00 hodin a začátek je každý den nejdříve v 6.00 hodin,c) používání zábavné pyrotechniky je povoleno pouze ve dnech 5. a 31. prosince a 1. ledna.3) Pokud je veřejně přístupná hudební produkce pořádána uvnitř stavby či budovy, je zakázána v nebytových i bytových prostorech, které k tomuto účelu nejsou určeny rozhodnutím stavebního úřadu, je dovolena pouze v prostorách k tomu účelu kolaudovaných (místní omezení).Čl. 4Výjimky1) Z ustanovení Čl. 3 odst. 2, této vyhlášky může na písemnou žádost udělit výjimku městská rada.2) Výjimku lze udělit pouze:a) na pořádání konkrétní akceb) na určité časové období, je-li činnost (akce) pravidelně opakována, ne však na dobu přesahující jeden rok3) Žadatel o výjimku doloží žádost:a) přesným označením činnosti, dobou a místem konání, určením pořadatele, uvedením druhy hudební produkce a jejím provozovatelem,b) předpokládaným počtem osob, které se akce zúčastní,c) identifikací osoby odpovědné za zajištění pořadatelské služby.4) Městská rada může udělení výjimky a stanovení její účinnosti podmínit splněním určitých doplňujících podmínek směřujících k zajištění veřejného pořádku.5) Městská rada může udělenou výjimku v průběhu jejího trvání odejmout, narušuje-li činnost v době nočního klidu veřejný pořádek.6) Povinnost žádat o výjimku se nevztahuje na akce pořádané městem České Velenice.Čl. 5Kontrola a sankce1) Porušení této obecně závazné vyhláškya) fyzickou osobou bude stíháno podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů,b) právnickou osobou a fyzickou osobou, která je podnikatelem, bude stíháno podle §58 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.2) Kontrolu dodržování veřejného pořádku provádí Městská policie České Velenice a Policie ČR, podklady pro řízení o deliktech zajišťuje Městský úřad České Velenice.Čl. 6Závěrečná ustanoveníTato obecně závazná vyhláška nabývá účinnosti dnem 1.5.2005.místostarosta starosta"II.Vyjádření účastníka řízení 15. K návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky se prostřednictvím právní zástupkyně dne 3. 10. 2006 vyjádřilo město České Velenice. To uvedlo, že přistoupilo k vydání napadené vyhlášky z důvodu neustálého narušování veřejného pořádku a poškozování majetku občanů. 16. Zastupitelé města České Velenice jsou přesvědčeni, že ustanovení §10 písm. a) zákona o obcích dává každé obci dostatečné zmocnění k úpravě otevírací doby hostinských zařízení i k regulaci používání zábavné pyrotechniky z důvodu zajištění veřejného pořádku v obci. Za zajištění veřejného pořádku v obci je zastupitelstvo města zodpovědné všem občanům města České Velenice. Činnosti, které vyhláška č. 2/2005 reguluje, narušují veřejný pořádek v obci. 17. Pokud ministr vnitra ve svém návrhu napadá čl. 3 odst. 2 písm. b) vyhlášky [správně má být uvedeno čl. 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky], který upravuje začátek a konec provozní doby hostinských provozoven, heren a obdobných provozoven služeb, a odvolává se na zrušenou právní úpravu obsaženou v ustanovení §96 zákona o ochraně veřejného zdraví, město České Velenice uvedlo, že právě po zrušení tohoto citovaného ustanovení má zastupitelstvo obce právo upravit provozní dobu těchto zařízení formou vyhlášky na základě ustanovení §10 zákona o obcích. Obdobná je pak dle města České Velenice i problematika regulace veřejné produkce hudby. 18. K regulaci používání zábavné pyrotechniky město uvedlo, že zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, sice svěřuje tuto oblast orgánům státní báňské správy, ovšem vyhláška města řeší jinou otázku než citované právní předpisy. Používání pyrotechniky i za splnění podmínek pro používání pyrotechnických předmětů II. a III. třídy a podtřídy T1 může v neomezené míře narušovat veřejný pořádek, což je právě problém veřejného pořádku města České Velenice. Vyhláška obce proto nezasahuje do oprávnění daných orgánům státní báňské správy, ale pouze upravuje veřejný pořádek ve městě ve smyslu ustanovení §10 zákona o obcích.III.Aktivní legitimace navrhovatele 19. V řízení o zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů se podmínky aktivní legitimace zkoumají k okamžiku zahájení řízení (srov. např. nález ze dne 1. března 2007 sp. zn. Pl. ÚS 8/06, N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb., bod 25). Podle §64 odst. 2 písm. g)zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném v době podání návrhu, byl ministr vnitra oprávněn podat návrh na zrušení jiného právního předpisu obce ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. b)Ústavy. Tato aktivní legitimace nebyla svázána s dalšími podmínkami (viz nález ze dne 25. ledna 2005 sp. zn. Pl. ÚS 9/04, N 13/36 SbNU 139; 90/2005 Sb.). Ministr vnitra tedy byl v okamžiku zahájení řízení oprávněn navrhovat zrušení právního předpisu obce, a to zásadně bez ohledu na průběh řízení o dozoru podle tehdy platného a účinného zákona o obcích. Uvedené se tedy vztahuje i na posouzení aktivní legitimace navrhovatele v dané věci. Z hlediska tohoto řízení tedy není rozhodné, že §64 odst. 2 písm. g)zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 234/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, a zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 46/2004 Sb., podmiňuje aktivní legitimaci Ministerstva vnitra, procesního nástupce navrhovatele, splněním podmínek stanovených v zákonech upravujících územní samosprávu, neboť posuzovaný návrh byl podán před účinností zmíněné novely (viz nález ze dne 11. prosince 2007 sp. zn. Pl. ÚS 45/06, N 218/47 SbNU 871; 20/2008 Sb., body 17 a 18).IV.Ústavní konformita legislativního procesu20. Podle §68 odst. 2zákona o Ústavním soudu posuzuje Ústavní soud nejprve otázku, zda napadený právní předpis byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Ústavní soud se proto nejprve zaměřil na otázku, zda obecně závazná vyhláška města České Velenice č. 2/2005 o některých omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku splňuje tato kritéria.21. Z písemných podkladů, které Ústavnímu soudu předložil navrhovatel, vyplývá, že vyhláška č. 2/2005 byla schválena na zasedání městského zastupitelstva dne 14. 3. 2005, přičemž pro její přijetí hlasovalo všech 15 přítomných zastupitelů. Dne 31. 3. 2005 byla vyhláška vyvěšena na úřední desce Městského úřadu města České Velenice, odkud byla sejmuta dne 20. 4. 2005, tedy po uplynutí zákonem stanovené patnáctidenní lhůty. Vyhláška č. 2/2005 tedy byla vydána ústavně konformním způsobem a v souladu s §84 odst. 2 písm. h), §87 a §12 zákona o obcích.V. Vlastní posouzení napadených ustanovení vyhlášky22. Pokud jde o vlastní posouzení vyhlášky, byl Ústavní soud nejprve postaven před otázku, v jakém rozsahu podrobit napadenou vyhlášku přezkumu. Na jednu stranu totiž navrhovatel v petitu návrhu napadl vyhlášku jako celek, ovšem na druhou stranu zpochybnil svými tvrzeními a argumentací toliko některá její vybraná ustanovení [její čl. 1 odst. 4, čl. 2 odst. 2 písm. b), čl. 3 odst. 2 písm. a), čl. 3 odst. 2 písm. b), čl. 3 odst. 2 písm. c) a čl. 3 odst. 3]. 23. Ústavní soud již ve své dřívější judikatuře vyjádřil přesvědčení, že v řízení o kontrole norem (stejně jako v řízení o preventivní kontrole mezinárodních smluv) nese navrhovatel břemeno tvrzení. Jinými slovy, i když je při posuzování ústavnosti právního předpisu Ústavní soud vázán pouze petitem návrhu, a nikoli jeho odůvodněním, neplyne z toho závěr, že navrhovatele v řízení o kontrole norem, argumentuje-li obsahovým nesouladem právního předpisu s ústavním pořádkem, nezatěžuje břemeno tvrzení. Brojí-li totiž navrhovatel proti obsahovému nesouladu zákona s ústavním pořádkem (nebo jiného právního předpisu s ústavním pořádkem či zákonem, jak je tomu v případě nyní posuzovaného návrhu), pro účely ústavního přezkumu nepostačuje toliko označení ke zrušení navrhovaného zákona (právního předpisu), příp. jeho jednotlivých ustanovení, nýbrž je nezbytné uvést i důvod namítané protiústavnosti. Ústavní soud v rámci přezkumu není tímto důvodem vázán; je vázán toliko petitem, nikoli však rozsahem přezkumu daným důvody obsaženými v návrhu na kontrolu norem (srov. například nález sp. zn. Pl. ÚS 7/03, N 113/34 SbNU 165, 180; 512/2004 Sb., nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 29/09 ze dne 3. 11. 2009 (N 233/55 SbNU 197; 387/2009 Sb.). 24. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že lze přezkoumat pouze ta ustanovení, k nimž se upíná explicitní tvrzení a argumentace navrhovatele. Ve zbývající části navrhovatel neunesl břemeno tvrzení, a tato část návrhu musí být z tohoto důvodu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. 25. Podle své ustálené judikatury volí Ústavní soud k posouzení souladu napadených ustanovení obecně závazné vyhlášky s ústavním pořádkem nebo zákonem tzv. test čtyř kroků (srov. nález ze dne 22. března 2005 sp. zn. Pl. ÚS 63/04, N 61/36 SbNU 663; 210/2005 Sb.). Ústavní soud v rámci tohoto testu postupně zkoumá, zda měla obec pravomoc vydat napadené ustanovení obecně závazné vyhlášky (1. krok testu), zda se obec při vydávání napadených ustanovení obecně závazné vyhlášky nepohybovala mimo zákonem vymezenou věcnou působnost, tedy zda nejednala ultra vires (2. krok testu), zda obec při jejich vydání nezneužila zákonem svěřenou pravomoc a působnost (3. krok testu), a konečně zda obec přijetím napadeného ustanovení nejednala zjevně nerozumně (4. krok testu). VI.Posouzení z hlediska 1. kroku testu26. Ústavní soud v rámci prvého kroku testu konstatoval, že obec vydala napadenou obecně závaznou vyhlášku na základě své pravomoci podle čl. 104 odst. 3Ústavy. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že uvedené ustanovení zmocňuje obec k originární normotvorbě, a tedy k jejímu vydání není zapotřebí výslovné zákonné zmocnění (srov. např. nález ze dne 17. srpna 1999 sp. zn. Pl. ÚS 5/99, N 112/15 SbNU 93, 216/1999 Sb., nebo nález ze dne 11. prosince 2007 sp. zn. Pl. ÚS 45/06, N 218/47 SbNU 871; 20/2008 Sb.). VII.Posouzení z hlediska 2. a 3. kroku 27. Ústavní soud dále přezkoumal napadená ustanovení z hlediska 2. a 3. kroku testu. Jak již bylo zmíněno, ve druhém kroku posuzoval, zda se obec při jejich vydání nepohybovala ultra vires, tj. mimo věcnou působnost zákonem jí vymezenou. Ve třetím kroku zase posuzoval, zda obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nezneužila zákonem jí vymezenou pravomoc, a to cestou sledování účelu, který není zákonem aprobován, cestou opomíjení relevantních úvah při přijímání rozhodnutí, nebo naopak přihlížení k nerelevantním úvahám. K čl. 1 odst. 4 vyhlášky (konkretizace veřejných prostranství)28. Ustanovení čl. 1 odst. 4 vyhlášky upravuje místa, na něž se vztahuje regulace činností dle následujících ustanovení vyhlášky. Navrhovatel tuto úpravu napadl ze dvou důvodů. Jednak proto, že kromě veřejných prostranství se toto ustanovení vztahuje též na nemovitosti, které jsou z veřejných prostranství veřejně přístupné, tj. prostory, které nejsou veřejnými prostranstvími, jednak z důvodu nedostatečné určitosti vymezení těchto prostranství. 29. Dosavadní judikatura Ústavního soudu ve vztahu k vymezení veřejných prostranství setrvávala na právním názoru, že obec je v případě vydání obecně závazné vyhlášky k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku vždy povinna místně určit konkrétní veřejná prostranství, na nichž se určitá činnost v určitém čase omezuje, případně zakazuje (srov. nález ze dne 17. května 2005 sp. zn. Pl. ÚS 62/04, N 108/37 SbNU 409; 280/2005 Sb., nález ze dne 6. června 2006 sp. zn. Pl. ÚS 3/05, N 114/41 SbNU 417; 445/2006 Sb., nález ze dne 6. března 2007 sp. zn. Pl. ÚS 4/05, N 40/44 SbNU 501; 129/2007 Sb.). Podle §10 písm. a) zákona o obcích může obec ukládat povinnosti v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Věcná působnost je v tomto ustanovení následně specifikována demonstrativním výčtem, podle něhož může obec zejména stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány. 30. Od tohoto požadavku Ústavní soud neustoupil ani v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 69/04 (N 44/44 SbNU 557; 161/2007 Sb.), avšak požadavek konkretizace podřadil pod obecnější princip proporcionality, jímž má být regulace poměřována. S ohledem na závažnost regulované, resp. zakázané činnosti (poskytování prostituce) pak dospěl k závěru, že v daném případě je akceptovatelný plošný zákaz takové činnosti. Ani v novějších rozhodnutích proto Ústavní soud nepřestal hodnotit, do jaké míry konkrétní napadená regulace dostála požadavku na vymezení veřejného prostranství (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 35/06, N 72/49, SbNU 67; 286/2008 Sb., nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 47/06 ze dne 2. 6. 2009 (N 127/53 SbNU 597; 250/2009 Sb.).31. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 35/06 (bod 27) pak Ústavní soud již rovněž připustil, aby obec obecně závaznou vyhláškou regulovala činnosti uskutečňované nejen přímo na veřejných prostranstvích, ale též i mimo ně, pokud se důsledek regulovaných činností promítá na veřejných prostranstvích a je způsobilý narušit veřejný pořádek. V tehdejším případě se jednalo o regulaci veřejné produkce hudby v restauracích či diskotékách. 32. Ústavní soud proto ani v nyní posuzovaném případě neměl důvodu se od své předchozí judikatury odchýlit. Napadené ustanovení čl. 1 odst. 4 vyhlášky považuje Ústavní soud za dostatečně určitou konkretizaci prostor, na něž se regulace činností vymezených v následujících částech vyhlášky vztahují [regulace těchto činností obsažená v čl. 3 odst. 2 písm. a) až c) ostatně výslovně odkazuje na takto vymezená prostranství]. Činnosti regulované v čl. 3 vyhlášky jsou činnostmi (veřejná produkce hudby, používání zábavné pyrotechniky), které, ač provozovány mimo veřejná prostranství, jsou způsobilé vyvolat negativní důsledky na místech, jež splňují definiční znaky veřejného prostranství, a současně na těchto místech narušit veřejný pořádek. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ustanovením čl. 1 odst. 4 město České Velenice nevybočilo z působnosti vymezené zákonem ani nikterak svěřenou působnost nezneužilo. K čl. 2 odst. 2 písm. b) a čl. 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky (používání zábavné pyrotechniky)33. Dalším okruhem, jenž byl navrhovatelem napaden, je otázka regulace používání zábavné pyrotechniky v obecně závazné vyhlášce. Tato regulace je obsažena v čl. 2 odst. 2 písm. b) a čl. 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky. 34. Ústavní soud již aproboval možnost regulace používání zábavné pyrotechniky ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 57/05 (N 160/42 SbNU 317; 486/2006 Sb.), jak ostatně v doplnění návrhu uvedl sám navrhovatel. V tomto nálezu Ústavní soud posuzoval regulaci, která umožňovala používání pyrotechnických zařízení výlučně mimo památkovou zónu města. Ústavní soud vyšel z odlišení účelů sledovaných zákonem č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, které jsou definovány především v §1 tohoto zákona, a účelu majetkové a památkové ochrany, kterého se naopak snažilo dosáhnout napadené ustanovení vyhlášky.35. Ústavní soud má za to, že meze stanovené §10 písm. a) zákona o obcích aprobují též ochranu a prosazování dalších účelů, které se nekryjí s předmětem a cílem regulace podle zákona o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. Používání zábavné pyrotechniky je nepochybně způsobilé narušit pokojné soužití občanů obce (veřejný pořádek) hlukem, a to i tehdy, je-li zábavná pyrotechnika užívána na jiných místech, než jsou veřejná prostranství. Ústavní soud z kontextu celé vyhlášky a rovněž z vyjádření města České Velenice dovodil, že právě tento účel město v napadené vyhlášce sledovalo. Úvaha města týkající se prosazení ochrany prostranství vymezených v čl. 1 odst. 4 vyhlášky před hlukem dle Ústavního soudu je nepochybně úvahou relevantní. Ostatně relevantnost připustil sám navrhovatel v doplnění svého návrhu. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že také v případě ustanovení čl. 2 odst. 2 písm. b) a čl. 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky se město pohybovalo v mezích působnosti svěřené zákonem a takto svěřenou působnost nezneužilo. K čl. 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky (regulace provozní doby hostinských zařízení, heren a obdobných provozoven služeb)36. Ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky omezuje počátek a konec provozních dob hostinských a obdobných zařízení služeb. Rovněž k této problematice se již Ústavní soud vyslovil ve své dřívější judikatuře. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/05 (N 45/44 SbNU 583; 162/2007 Sb.) Ústavní soud uvedl, že při různých alternativách výkladu §10 písm. a) zákona o obcích nelze překročit hranice vytyčené ústavním pořádkem a zákony. Jinými slovy, nelze připustit, aby se v konkrétním případě působnost obce dostala do kolize s ústavně zaručeným základním právem. 37. V citovaném nálezu Ústavní soud shledal takovou kolizi s právem podnikat a vykonávat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1Listiny. Regulace obsažená v napadeném ustanovení vyhlášky představuje omezení práva podnikat a vykonávat jinou hospodářskou činnost, takové omezení musí být však podle čl. 26 odst. 2Listiny stanoveno zákonem. Za situace, kdy absentuje výslovné zákonné zmocnění obce k regulaci provozní doby hostinských provozoven, které bylo v minulosti (do 30. 9. 2003) obsaženo v §96 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, nelze základ pro vymezení působnosti shledávat v extenzivním výkladu §10 písm. a) zákona o obcích, jímž by se působnost obce dostala do kolize s čl. 26 odst. 1Listiny základních práv a svobod (viz k tomu dále bod 39). S ohledem na to ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky neobstálo v druhém kroku testu. K čl. 3 odst. 2 písm. b) vyhlášky (regulace veřejné produkce hudby) 38. Obdobnou právní regulací jako je ta obsažená v ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) vyhlášky se již Ústavní soud rovněž zabýval ve svých dřívějších rozhodnutích [nález sp. zn. Pl. ÚS 35/06 ze dne 22. 4. 2008 (N 72/49 SbNU 67; 286/2008 Sb.) nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 46/06 ze dne 21. 10. 2008 (N 176/51 SbNU 163; 22/2009 Sb.), bod 25]. V citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 35/06 (body 18-30) Ústavní soud podrobně rozebral odlišné účely sledované obecně závaznou vyhláškou v mezích §10 písm. a) a b) zákona o obcích na straně jedné a jinými předpisy, které rovněž vymezují požadavky na regulaci hluku či stanovují sankce za nedodržení těchto požadavků, na straně druhé [zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, §47 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, či §127 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Ústavní soud na tyto úvahy plně odkazuje a nenalezl žádného důvodu, proč se od nich v nyní projednávané věci odchýlit. 39. Na rozdíl od shora posuzovaného ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky, které reguluje provozní dobu hostinských zařízení, ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) se nedostává do přímé kolize s čl. 26 odst. 1Listiny. Pro srovnání, ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky omezuje provozování podnikatelské činnosti (konkrétně pohostinské činnosti a poskytování jiných služeb) jako takové (zcela se omezuje provozní doba takových zařízení), a proto v tomto smyslu nemůže být přiměřené sledovanému účelu, jímž je podle zákona o obcích ochrana veřejného pořádku, z čehož plyne, jak již Ústavní soud uvedl shora, že nemůže být podřaditelné pod zmocnění obsažené v §10 písm. a) zákona o obcích. Oproti tomu úprava veřejné produkce hudby a stanovení denní a noční doby, kdy je přípustná veřejná produkce hudby, nereguluje přímo provozování podnikatelské činnosti jako takové, a je nepochybně způsobilá vést ke sledovanému účelu, jímž je konkrétně ochrana veřejného pořádku před negativními důsledky hlučných činností. 40. Proto Ústavní soud na rozdíl od regulace provozní doby hostinských zařízení této části návrhu nevyhověl a napadené ustanovení považuje za vydané v rámci zákonem stanovené působnosti.K čl. 3 odst. 3 vyhlášky (zákaz veřejné produkce v nebytových a bytových prostorech zkolaudovaných k jiným účelům)41. Ustanovení čl. 3 odst. 3 vyhlášky zakazuje provozovat veřejně přístupnou hudební produkci v nebytových i bytových prostorech, které k tomuto účelu nejsou určeny rozhodnutím stavebního úřadu, a naopak dovoluje produkci toliko v prostorách k tomuto účelu kolaudovaných. 42. Problematiku kolaudace staveb, jejich užívání a dohledu nad užíváním v souladu s kolaudačním či jiným rozhodnutím regulují speciální stavebně-technické předpisy, v době přijetí napadené vyhlášky především zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, který byl s účinností od 1. 7. 2006 nahrazen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Stavební zákon přitom jednoznačně stanoví podmínky, za nichž lze stavbu užívat, reguluje aprobované účely užívání staveb, a zejména svěřuje dozor na úseku stavebního plánování a stavebního řádu orgánům státní správy (§171 stavebního zákona). Konkrétně povinnost užívat stavbu jen k účelu vymezenému v kolaudačním rozhodnutí, v ohlášení stavby, ve veřejnoprávní smlouvě, v certifikátu autorizovaného inspektora, ve stavebním povolení, v oznámení o užívání stavby nebo v kolaudačním souhlasu upravuje §126 stavebního zákona. Oprávnění stavebního úřadu provádět kontrolu toho, zda je stavba užívána v souladu s povoleným účelem a stanoveným způsobem, upravuje §133 odst. 2 stavebního zákona.43. Jak již Ústavní soud uvedl, skutečnost, že určitá materie je regulována zákony, nebrání regulaci ve formě obecně závazné vyhlášky, lze-li dovodit odlišný účel regulace a je-li účel sledovaný obecně závaznou vyhláškou podřaditelný pod ustanovení §10 zákona o obcích. 44. Zkoumané ustanovení vyhlášky v podstatě ukládá povinnost užívat blíže vymezené nemovitosti (stavby) k účelu, k němuž byly kolaudovány, resp. neužívat je k účelu jinému (v konkrétním případě k veřejné produkci hudby). Ústavní soud je přesvědčen, že takové ustanovení nemůže být podřazeno pod zabezpečení či zajištění místních záležitostí veřejného pořádku. Jak již bylo shora uvedeno, regulace obecně závaznou vyhláškou se může týkat též míst, která svým charakterem nejsou veřejnými prostranstvími, pokud jsou regulované činnosti realizované na těchto místech způsobilé negativně ovlivnit veřejný pořádek na veřejných prostranstvích. Proto Ústavní soud shora akceptoval omezení veřejné produkce hudby v ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) vyhlášky, které se vzhledem k vymezení prostorů v čl. 1 odst. 4 vyhlášky přirozeně týká též provozu hudby v nemovitostech veřejně přístupných z veřejných prostranství (samotná vyhláška příkladmo uvádí hostince, restaurace, vinárny, bary a herny). Taková formulace omezení je dle Ústavního soudu z hlediska působnosti založené čl. 10 písm. a) a b) zákona o obcích akceptovatelná, na rozdíl od čl. 3 odst. 3 vyhlášky, který omezení či zákazy konstruuje na základě stejných institutů a kritérií vymezených ve stavebněprávních předpisech. Obec v samostatné působnosti a ve formě obecně závazné vyhlášky není oprávněna ukládat uživatelům staveb omezení či zákazy v užívání staveb na základě toho, zda stavba je či není užívána v souladu s kolaudačním rozhodnutím či jiným individuálním právním aktem stanovícím účel a podmínky užívání staveb. Proto ustanovení čl. 3 odst. 3 vyhlášky představuje excesivní vybočení z mezí normotvorné působnosti obce, jehož přijetím město České Velenice jednalo ultra vires. VIII.Posouzení z hlediska 4. kroku testu45. Ústavní soud nakonec posoudil ustanovení čl. 1 odst. 4, čl. 2 odst. 2 písm. b), čl. 3 odst. 2 písm. b) a c) vyhlášky, která obstála v předchozích krocích testu, z hlediska kritéria nerozumnosti, tedy zda se rozhodnutí obce nejeví zjevně absurdní, tj. kdy soudní přezkum vede jen k jedinému možnému závěru, který je absurdní, a tento soudem rozpoznaný závěr zůstal naopak obcí nerozpoznán (srov. nález ze dne 13. září 2006 sp. zn. Pl. ÚS 57/05, N 160/42 SbNU 317; 486/2006 Sb., bod 22). Dospěl přitom k závěru, že takovýto důvod dán není. 46. Z výše uvedených důvodů tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že toliko ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. a) a čl. 3 odst. 3 vyhlášky byla vydána mimo věcnou působnost obce a z důvodů vyložených shora je podle §70 odst. 1zákona o Ústavním soudu zrušil. Pokud jde o ustanovení čl. 1 odst. 4, čl. 2 odst. 2 písm. b) a čl. 3 odst. 2 písm. b) a c) vyhlášky, byl návrh na jejich zrušení podle §70 odst. 2zákona o Ústavním soudu zamítnut. V ostatních částech byl návrh odmítnut podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 2 písm. a)zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný.47. Účastníci řízení v souladu s ustanovením §44 odst. 2zákona o Ústavním soudu vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání.
Odlišné stanovisko soudkyně Elišky Wagnerové S nálezem přijatým ve shora uvedené věci nesouhlasím v rozsahu výroku I a k němu se vztahujícího odůvodnění (body 36 a 37 a dále 41 až 44).Při odůvodnění svého názoru vztahujícího se k čl. 3 odst. 2 písm. a) napadené vyhlášky, o němž se domnívám, že neměl být derogován, se plně odvolávám na to, co jsem uvedla ve svém odlišném stanovisku, které jsem uplatnila ve věci sp. zn. Pl. ÚS 42/05 (N 45/44 SbNU 583; 162/2007 Sb.). Od názoru, který jsem zde vyslovila, nemám důvod se odchylovat. Posléze jej s porozuměním akceptoval i veřejný ochránce práv [např. jeho vyjádření ve věci sp. zn. Pl. ÚS 28/09 - pozn. red.: vyřízeno až nálezem ze dne 2. 11. 2010 (368/2010 Sb.), který bude uveřejněn ve svazku 59 SbNU].Z veřejné debaty, jakož i z názorů mediálně prezentovaných laiky i odborníky vyplývá, že "protihlukové vyhlášky" jsou "sezónním hitem", který je obecně souhlasně přijímán, neboť produkce imisí v podobě hluku zjevně stále stoupá. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 35/06 ze dne 22. 4. 2008 (N 72/49 SbNU 67; 286/2008 Sb.) v bodu 27 Ústavní soud uvedl: "Ústavní soud v této souvislosti poznamenává, že pravomoc obce stanovovat povinnosti k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku se neomezuje jen na veřejná prostranství, jak by snad mohlo vyplývat z ustanovení věty za středníkem v §10 písm. a) zákona o obcích. Jak bylo uvedeno výše, jde jen o demonstrativní výčet. Obec tedy svou regulaci může uplatnit i na činnosti odehrávající se na jiných místech než veřejných prostranstvích, pokud se jejich následky projevují na veřejných prostranstvích nebo pokud jsou způsobilé veřejný pořádek v obci narušit.".Ten, kdo se setkal s hudbou, s níž co do žánru a mnohdy i provedení nesouzní, a vnímá ji pouze jako hluk, který je produkovaný v útrobách staveb, jež nejsou protihlukově izolovány, ví velmi dobře, že veřejný pořádek je takovou hudební produkcí narušen měrou vrchovatou. Pokud jej obec toleruje, resp. nevyvine dostatečné pozitivní protiopatření, odpovídá za porušení práva na soukromí všech osob dotčených takovou produkcí, neboť nedostála povinnosti ochránit veřejný pořádek. Byť je tedy čl. 3 odst. 3 napadené vyhlášky možná nešikovně zformulován, lze z něj přesto vyčíst snahu o naplnění ústavně konformního účelu - totiž zabránit třetím soukromým osobám, aby byť i zevnitř staveb, k jejichž užívání jim svědčí řádný právní titul, porušovaly hlukem právo na soukromí ostatních osob, které se zdržují oprávněně v jiných nemovitostech situovaných v obci, a tak v důsledku rušily veřejný pořádek. Nevidím přirozenějšího garanta pokojného, tj. i klidného a tichého soužití obyvatel obce, než obec samotnou.Z uvedených důvodů jsem s derogačním výrokem nálezu nesouhlasila.