ECLI:CZ:US:2011:1.US.2264.11.1
sp. zn. I. ÚS 2264/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Š. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2011, č. j. 9 Co 433/2011-35, a proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 2. 2011, č. j. 27 EXE 2026/2011-12, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu 2. 8. 2011, jež bylo posouzeno jako ústavní stížnost, brojí stěžovatel proti shora cit. rozhodnutím (poznámka: Ústavní soud přitom vychází z údajů uvedených ve stížnosti samé).
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným projednáním ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud zjistil, že tomu tak není, neboť stěžovatelovo podání nebylo do dnešního dne v souladu se zákonem doplněno.
Uvedené podání nesplňuje zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti. Stěžovatel není mimo jiné zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání zjistil, že stěžovatel podal k Ústavnímu soudu několik návrhů, leč často nebyl advokátem zastoupen. Stěžovatel byl přitom v již projednaných věcech vyzýván k odstranění uvedené vady a byla mu prodlužována lhůta k odstranění vad (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1646/07 ze dne 27. 9. 2007).
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatel byl opakovaně obeznámen s podmínkou povinného advokátního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Bylo tedy v jeho vlastním zájmu, aby jeho další podání již tuto vadu neobsahovala.
Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté poučení bylo objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli informaci, že se na Ústavní soud nelze obrátit jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvávání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud k tomu závěru dospěl opakovaně a jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2387/08 ze dne 22. října 2008).
Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2011
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj