ECLI:CZ:US:2011:2.US.3043.11.1
sp. zn. II. ÚS 3043/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. října 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů a) Ing. V. Š. a b) K. Š., nezletilé, zastoupené zákonným zástupcem Ing. V. Š., oba bez právního zastoupení, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 8. 2011 sp. zn. 2 KZV 23/2010 a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 7. 3. 2011 sp. zn. 1 SZN 813/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou prostřednictvím veřejné datové sítě bez platného kvalifikovaného certifikátu dne 11. 10. 2011 a doplněnou ve smyslu ust. §42 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dne 12. 10. 2011 se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí. Před věcným posouzením ústavní stížnosti musel Ústavní soud zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání. Podání stěžovatelů vykazovalo řadu formálních vad (stěžovatelé nebyli právně zastoupeni, k podání nebyla připojena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva).
Z řady předchozích řízení před Ústavním soudem vyplývá, že Ing. Š. jako stěžovatel i jako zákonný zástupce nezletilé stěžovatelky byl opakovaně a dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Ústavní soud stěžovatele, a to i v postavení zákonného zástupce nezletilé, vyzýval k odstranění vad návrhu spočívajících v nedostatku právního zastoupení např. v řízeních IV. ÚS 2007/11, I. ÚS 2008/11, IV. ÚS 2009/11, III. ÚS 2634/11. Stěžovatel byl tedy opakovaně a dostatečně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem, a aby byl v řízení o ní advokátem také zastoupen, resp. aby jako zákonný zástupce zajistil právní zastoupení nezletilé (srov. bod 10 a 11 nálezu sp. zn. II. ÚS 485/10 ze dne 13. 4. 2010). Tyto požadavky kladené zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou stěžovateli nepochybně známy.
V řízení o ústavní stížnosti nelze považovat za nevyhnutelnou podmínku, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě identických případů předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zákonný požadavek, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2107/07 nebo sp. zn. I. ÚS 337/09). Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, stejně jako pro zajištění právního zastoupení [a to i v případě nemajetnosti stěžovatele, když z informací uvedených na internetové adrese ČAK (http://www.cak.cz/images/prilohy_-_word/Prav_pomoc_nemajetnym.doc) je patrno, že ČAK vyřizuje žádosti o určení advokáta do jednoho týdne]. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli (jak zjistil Ústavní soud, předmětné rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze bylo stěžovateli doručeno dne 12. 8. 2011, přičemž stěžovatel podal ústavní stížnost poslední den zákonné šedesátidenní lhůty).
Ústavní soud dodává, že vzhledem k výše uvedenému a ke způsobu rozhodnutí se nezabýval aktivní legitimací stěžovatele jako zákonného zástupce nezletilé k podání ústavní stížnosti za nezletilou a jejímu zastupování v řízení o ní ve věci, v níž je stěžovatel v postavení podezřelého/obviněného a nezletilá v postavení poškozené, když Ústavní soud pro posouzení splnění podmínek projednatelnosti ústavní stížnosti vycházel ze zákonného zastupování nezletilé stěžovatelem. Nadto, tvrdí-li stěžovatel nečinnost kolizního opatrovníka nezletilé, nemůže sám svévolně za něj v trestním řízení činit procesní úkony, ale jako zákonný zástupce nezletilé se má domáhat v příslušném řízení změny v jeho osobě.
Proto soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2011
Eliška Wagnerová, v. r.
soudce zpravodaj