ECLI:CZ:US:2011:2.US.3350.10.1
sp. zn. II. ÚS 3350/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti P. Č., zastoupeného JUDr. Filipem Horákem, advokátem se sídlem Brno, Radnická 11, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2010 ve věci sp. zn. Komp 2/2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti v záhlaví uvedenému usnesení, jímž mělo být porušeno jeho základní právo či svoboda.
Ústavnímu soudu byla dne 26. 11. 2010 doručena projednávaná ústavní stížnost sepsaná advokátem JUDr. Filipem Horákem určeným stěžovateli rozhodnutím České advokátní komory. Ústavní stížnost neobsahuje žádnou konkrétní námitku směřující proti napadenému usnesení a ani výslovně neodkazuje na obsah textu, jenž stěžovatel nezávisle na svém právním zástupci Ústavnímu soudu zaslal (opakovaně potom spolu se speciální plnou mocí, doručeno Ústavnímu soudu dne 31. 1. 2011). Dne 9. 2. 2011 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti sepsané JUDr. Horákem spolu s kopií napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu a stěžovatelem sepsanou ústavní stížností. Ani v tomto případě stěžovatelův právní zástupce v textu doplnění ústavní stížnosti na stěžovatelův text výslovně neodkázal, přičemž v závěru tohoto doplnění konstatuje, že bez stěžovatelovy součinnosti "není schopen připojit k ústavní stížnosti své kvalifikované odůvodnění".
Dle ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, musí být každý stěžovatel zastoupen v řízení před Ústavním soudem advokátem. Povinnost právního zastoupení advokátem se přitom vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti, neboť účast advokáta má vyloučit, respektive omezit zbytečná podání k Ústavnímu soudu (viz usnesení ve věci sp. zn. II. ÚS 141/97, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 10, s. 377), garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení (srov. stanovisko ve věci sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 9, s. 471) a zajistit předestření ústavněprávně relevantní argumentace v řízení před Ústavním soudem (srov. přiměřeně usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 291/04, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 35, s. 589).
Z výše uvedených důvodů může Ústavní soud při posuzování stěžovatelova podání vycházet jen a pouze z textu sepsaného zmocněným advokátem. Jelikož přitom tato ústavní stížnost neobsahuje žádnou, tím méně pak ústavněprávně relevantní námitku, nelze než konstatovat, že se jedná o podání zjevně neopodstatněné, které musí Ústavní soud odmítnout.
Je třeba poznamenat, že posuzované podání nebylo odmítnuto pro jeho vady, přestože stěžovatelův návrh trpí jinými než formálními vadami. Stěžovatel doložil speciální plnou moc, jeho právní zástupce sepsal ústavní stížnost, ze které je zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá (byť již není zřejmé, z jakého důvodu). Není však současně možno přehlížet, že stěžovatel svému právnímu zástupci přes jeho výzvy neposkytuje potřebnou součinnost, trvá na svém sepsaném podání a že si evidentně zajistil kvalifikované právní zastoupení pouze formálně, přičemž se domnívá, že je tak možno dostát imperativu ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Je tedy zjevné, že stěžovatelův postup nenaplňuje podmínku ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, obchází smysl a podstatu povinného právního zastoupení způsobem, jenž by neměl Ústavní soud jakkoli aprobovat.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2011
Jiří Nykodým
předseda senátu