ECLI:CZ:US:2011:3.US.2298.11.1
sp. zn. III. ÚS 2298/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. prosince 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti T. T. N., právně zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Kateřinská 5, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 10. 5. 2010 sp. zn. 29 T 5/2009, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2010 sp. zn. 2 To 79/2010 a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2011 sp. zn. 8 Tdo 196/2011, za účasti Nejvyššího soudu ČR, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základních práv garantovaných článkem 8 odst. 2, článkem 36 odst. 1 a článkem 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, byl stěžovatel v záhlaví označeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 10. 5. 2010 č. j. 29 T 5/2009-1263 uznán ještě spolu s dalšími osobami vinným přípravou k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §7 odst. 1, 187 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen "tr. zák."). Podle výroku o vině napadeného rozsudku krajského soudu se stěžovatel společně s obviněným H. D. L. trestné činnosti dopustil (zkráceně řečeno) tím, že se v době od 18. 3. do 25. 6. 2008 v hale bývalé stolárny společnosti Desná, a. s. ve Velkých Losinách, za využití technického zařízení spolupodílel pravidelným zaléváním a hnojením na hydroponickém pěstování nejméně 2.439 rostlin konopí setého, obsahujících omamnou a psychotropní látku a delta-9-tetrahydrocannabionol. Dle citovaného rozsudku mohlo být z těchto rostlin získáno nejméně 37.010 gramů toxikologicky využitelné hmoty - marihuany, jejímž prodejem bylo po odečtení nákladů možno získat čistý zisk ve výši nejméně 785.156,- Kč. Stěžovatel a druhý obviněný dle skutkových zjištění obecného soudu naplnili znaky uvedeného úmyslného trestného činu, neboť věděli, proč v konkrétním případě rostliny pěstují, věděli, o jaké rostliny jde, věděli, jak se využívají, resp. zneužívají, a věděli také, že látka, jež z nich má být získána, je v České republice zakázána. Ke sklizni rostlin, jejich neoprávněnému zpracování a následnému prodeji toxikologicky využitelné hmoty nedošlo jen proto, že dne 25. 6. 2008 byl proveden policejní zákrok, při kterém byli stěžovatel a obviněný H. D. L. zadrženi.
Za uvedený trestný čin byl stěžovateli nalézacím soudem uložen podle §187 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl stěžovatel podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal stěžovatel odvolání, které však Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením ze dne 20. 9. 2010 sp. zn. 2 To 79/2010 podle §256 tr. řádu zamítl. Stěžovatel v dané věci podal ještě dovolání, které opíral o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání stěžovatele však Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 27. 4. 2011 jako zjevně neopodstatněné dle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
V odůvodnění ústavní stížnosti navrhovatel především vyslovil nesouhlas se skutkovými závěry obecných soudů o tom, že si musel být vědom, že se dopouští nelegální činnosti. Stěžovatel odkázal na svou výpověď v trestním řízení s tím, že mu byla nabídnuta práce ve formě pěstování a zalévání rostlin, za niž měl přislíbenu odměnu; neměl však vědomost, za jakým účelem byly rostliny pěstovány - teprve později se dozvěděl, že se dopouští něčeho nedovoleného. Stěžovatel má za to, že jeho vina trestným činem, zejména pokud jde o subjektivní stránku, byla vyslovena jen na základě pouhých úvah, dedukcí a předpokladů. Stěžovatel je přesvědčen, že závěr o jeho úmyslném zavinění nemá oporu v konkrétních důkazech.
Stěžovatel dále vyjádřil nesouhlas se skutkovými závěry obecných soudů, pokud jde o zisk, jenž měl být prodejem marihuany z pěstovaných rostlin získán. Dle názoru stěžovatele nebylo dostatečně objasněno, jakou formou měl prodej marihuany probíhat: úprava konopí setého do stavu způsobilého ke spotřebě je pouze jednou z možných alternativ, jak s rostlinami konopí mohlo být naloženo.
Stěžovatel dále zdůraznil, že v usnesení o zahájení trestního stíhání musí být subjektivní stránka trestného činu náležitě vyjádřena, což v jeho trestní věci nebylo dle jeho názoru splněno. Další námitky stěžovatel vznesl rovněž proti postupu odvolacího soudu, který dle jeho názoru nepřihlížel k nálezům Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 608/2006, II. ÚS 254/2008 a II. ÚS 1414/2004.
II.
Při posouzení ústavní stížnosti vycházel Ústavní soud ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, sp. zn. 29 T 5/2009, který byl vyžádán v řízení ve věci sp. zn. IV. ÚS 2356/11. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a ve světle spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, jeho úkolem je toliko ochrana ústavnosti (článek 83 Ústavy ČR). Obecným soudům není Ústavní soud nadřízen a nepřísluší mu tudíž provádět "superrevizi" dokazování a skutkových zjištění vzešlých z trestního řízení, pokud ovšem postupem obecných soudů nedojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele (srov. již např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, dostupný v databázi rozhodnutí Ústavního soudu NALUS). Spočívá-li ústavní stížnost v důkazní polemice, připadá kasační zásah Ústavního soudu v úvahu zpravidla jen tehdy, jsou-li v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (viz např. věci sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95 či rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 376/03).
V projednávané ústavní stížnosti navrhovatel opakuje skutkové námitky, jež tvořily základ jeho obhajoby v trestním řízení. Namítá, že (zkráceně řečeno) neměl vědomost o tom, že se podílí na nedovoleném pěstování rostlin konopí setého za účelem výroby omamné a psychotropní látky. Ústavní soud ve svých rozhodnutích v minulosti vyslovil, že závěry o zavinění nesmějí nabýt povahy presumpcí (viz např. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 722/09 ze dne 7. 1. 2010). Zavinění pachatele nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno je na základě zjištěných okolností prokázat. Skutková zjištění obecných soudů ohledně zavinění musejí důsledně vycházet z principu presumpce neviny včetně pravidla in dubio pro reo. Ústavní soud opakovaně položil důraz na nepochybné prokázání právě úmyslu pachatele (viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 575/01, sp. zn. IV. ÚS 438/2000 a další, dostupné v databázi rozhodnutí Ústavního soudu NALUS). V projednávané věci však dle názoru Ústavního soudu nelze obecným soudům ohledně skutkových závěrů o zavinění stěžovatele vytýkat libovůli.
Ingerence Ústavního soudu by byla v dané věci namístě, pokud by závěr o vině byl skutečně založen jen na vágních dedukcích a obecných předpokladech v neprospěch stěžovatele, a zároveň by existovala reálná možnost, že stěžovatel např. jako cizinec mohl jednat ve skutkovém omylu o charakteru své činnosti v pěstírně konopí, případně, že konopí mohlo být pěstováno k nezávadným, např. léčebným účelům. V této souvislosti lze odkázat přímo na závěry nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 254/08 ze dne 18. 11. 2008, podle nějž ze samotného faktu pěstování rostlin konopí setého nelze bez dalšího dovodit úmysl směřující k výrobě omamné a psychotropní látky ve smyslu §187 odst. 1 tr. zák. Případ stěžovatele je však od trestní věci, v níž bylo citovaným nálezem rozhodnuto, podstatně odlišný.
V projednávané věci obecné soudy vědomost stěžovatele o tom, že se účastní nedovoleného pěstování konopí "ve velkém" za účelem výroby drog, dovodily z celé řady prokázaných okolností případu, které po náležitém hodnocení ve svém souhrnu nepřipouštějí o existenci úmyslu stěžovatele vážnějších pochyb. Obecné soudy ve svých rozhodnutích opakovaně poukázaly zejména na vysokou míru utajení, za níž k pěstování konopí docházelo, na množství a finanční náročnost použitého technického vybavení a s tím související profesionalitu, s níž si stěžovatel a další obvinění počínali. Obecné soudy také poukázaly na okolnosti pobytu stěžovatele (s bydlištěm v Ch.) ve Velkých Losinách, i na délku jeho pobytu v České republice; zdůraznily mimo jiné účelovost tvrzení stěžovatele, že nezná rostlinu konopí seté a neví, k čemu se tato rostlina užívá, přičemž připomenuly, že tato rostlina pochází právě z jihovýchodní Asie a je v současné době ve vietnamské komunitě předmětem čilého obchodního zájmu.
K tomu lze pro úplnost dodat, že pro naplnění subjektivní stránky trestného činu je dostatečné, zná-li pachatel fakta, která lze podřadit jednotlivým znakům dané skutkové podstaty a má-li alespoň minimální laickou představu o hodnotách, jež svým jednáním narušuje; zavinění se nemusí vztahovat na právní posouzení skutku či jeho závažnost (míru trestnosti). Při posuzování tzv. intelektuální složky zavinění (vědomosti pachatele o tom, že se dopouští jednání popsaného v dispozici trestněprávní normy) je nutné vždy přihlédnout k nutné minimální míře zkušeností, znalostí a představ pachatele, jež z provedených důkazů vyplývá. Námitku naprosté naivity lze vyvrátit, jestliže je v rozporu s prokázanými objektivními okolnostmi, za nichž k trestnému jednání došlo.
Ústavní soud neshledal pochybení ani pokud jde o právní posouzení skutku podle přísnějšího ustanovení §187 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. Nalézací soud provedl dostatečné důkazy k tomu, aby bylo možné skutek stěžovatele kvalifikovat jako přípravu trestného činu, jímž měl být získán tzv. značný prospěch (§89 odst. 11 tr. zák.). Odhad finančního prospěchu, jehož by bylo možné dosáhnout zpeněžením toxikologicky využitelné hmoty z určitého množství dosud nesklizených rostlin, může být vždy jen přibližný. To však neznamená, že trestní soud může rezignovat na vyčíslení zisku, jehož dosažení je znakem kvalifikované skutkové podstaty. V projednávané věci považuje Ústavní soud za významné, že krajský soud provedené důkazy interpretoval maximálním způsobem ve prospěch obviněných. Ve svých hodnotících úvahách o tom, jaký prospěch mohl být získán, vycházel z prokázané nejnižší možné ceny, za níž by dle znaleckých posudků a zpráv Národní protidrogové centrály bylo možné na černém trhu prodat marihuanu vyrobenou ze zajištěných rostlin ve srovnatelném období. Od takto dosaženého hypotetického zisku odečetl přibližné náklady na pořízení pěstebních zařízení, ne však již např. náklady na elektrickou energii, kterou pachatelé odebírali protiprávně. Ve vztahu k okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby obecný soud dovodil nepřímý úmysl stěžovatele podle §4 písm. b) tr. zák. Ústavní soud ve světle provedených důkazů v těchto skutkových a právních závěrech pochybení nespatřuje - již vzhledem k množství a profesionálnímu způsobu pěstování rostlin konopí s nákladným technickým zázemím si stěžovatel musel být vědom, že se podílí na trestné činnosti, jež má svým organizátorům přinášet obvyklé zisky.
Ústavní soud nad rámec námitek stěžovatele zkoumal, zda byla v projednávané věci naplněna tzv. materiální podmínka pro použití přísnější trestní sazby ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. Ústavní soud zde vycházel z vlastních závěrů vyjádřených v nálezu sp. zn. III. ÚS 1481/09 ze dne 10. 12. 2009. Ústavní soud v citovaném nálezu zdůraznil, že kvalifikační znak musí sehrát za daných skutkových okolností relevantní roli, z níž je možné dovodit podstatné zvýšení stupně společenské nebezpečnosti. Ústavní soud vzal v úvahu, že podle skutkových zjištění obecných soudů stěžovatel zřejmě nepatřil k osobám, jež z trestného činu měly především kořistit. Jde o běžný jev u organizované drogové trestné činnosti, kdy největší rizika odhalení a potrestání nesou pachatelé, jejichž postavení v hierarchii zločineckých skupin (a tím i podíl na zisku z obchodu s narkotiky) je relativně nejnižší. Uložení trestu dle kvalifikované skutkové podstaty, charakterizované výší prospěchu získaného trestným činem, by mohlo být neproporcionální u těch spolupachatelů či účastníků, kteří ke spáchání trestného činu přispěli nepatrnou měrou a bez vyhlídek na významnější materiální zisk. To však není případ stěžovatele, který jako "zahradník" ve velkoplošné pěstírně marihuany zastával úlohu z hlediska dokonání trestné činnosti nikoli bezvýznamnou, za což mu dle jeho vlastní výpovědi byla nabídnuta finanční odměna řádově ve výši tisíců EUR. Konopí seté bylo nelegálně pěstováno ve velkém množství, velmi rafinovaným způsobem, s vyhlídkou na zisk, jež značně přesahoval částku 500.000,- Kč dle §89 odst. 11 tr. zák. Okolnosti ve prospěch stěžovatele nalézací soud dostatečně zohlednil, pokud stěžovateli uložil trest při samé spodní hranici trestní sazby dle §187 odst. 3 tr. zák.
Ústavní soud konečně shledal neopodstatněnou také tu část námitek stěžovatele, jež Vrchnímu soudu v Olomouci vytýká postup v rozporu s ust. §263 tr. řádu a relevantní judikaturou Ústavního soudu, tedy porušení zásady, že odvolací soud je vázán hodnocením důkazů provedených soudem prvního stupně s výjimkou těch, které sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Stěžovatel je přesvědčen, že na jeho trestní věc lze aplikovat zejména závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu sp. zn. I. ÚS 608/06 ze dne 29. 4. 2008.
Citovaný nález reaguje na situaci, kdy odvolací soud, aniž by určitý důkaz provedl, fakticky sám vytváří vlastními spekulacemi o obsahu důkazu alternativní skutková zjištění, která nalézacímu soudu oktrojuje Takový postup je v rozporu trestním řádem a byl judikaturou Ústavního soudu opakovaně označen za nepřípustný i z hlediska garancí práva na spravedlivý proces (srov. však také nález sp. zn. III. ÚS 1104/08 ze dne 19. 3. 2009). Od nepřípustného "přehodnocování důkazů odvolacím soudem" je však třeba lišit kasační oprávnění odvolacího soudu z důvodů dle §258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c) tr. řádu. Jde typicky o situace, kdy jsou skutková zjištění v napadeném rozsudku nedostatečně, zmateně a rozporuplně odůvodněna, působí neúplně a nepřesvědčivě, zejména proto, že nalézací soud určité skutečnosti, jež se z provedeného dokazování podávají, do svých úvah vůbec nezahrnul, některé důkazy zcela pominul nebo určité důkazy hodnotil zjevně jednostranně, v rozporu se zásadami formální logiky. Ve věci stěžovatele odvolací soud usnesením ze dne 29. 3. 2010 č. j. 2 To 11/2010-1184 zrušil prvoinstanční zprošťující rozsudek krajského soudu, neboť tento soud v odůvodnění svého rozhodnutí nedostatečně popsal výpovědi svědků a obžalovaných, nepřihlédl k tomu, že výpovědi obžalovaných se určitým způsobem vyvíjely a tyto výpovědi navzájem nekonfrontoval. Dle závěrů odvolacího soudu zůstalo hodnocení důkazů nalézacím soudem velice kusé a ve svém celku neodráželo pravidla formální logiky. Odvolací soud tyto své výtky blíže konkretizoval poukazem na dílčí rozpory a skutečnosti, jež soud prvého stupně v původním rozhodnutí náležitě nezohlednil, stejně jako se nevypořádal s některými argumenty obžaloby. Uvedený postup odvolacího soudu byl plně v mezích jeho přezkumné pravomoci; označit takový postup za chybný či dokonce protiústavní by v důsledku znamenalo popření samotné dvojinstančnosti trestního řízení. Odvolací soud má oprávnění a povinnost vytknout soudu nalézacímu nedostatečná a nepřesvědčivá skutková zjištění, aniž by ovšem sám bez vlastního dokazování nalézacímu soudu diktoval, k jakým alternativním skutkovým závěrům má dospět.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal tvrzená porušení základních práv stěžovatele, byl nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu