ECLI:CZ:US:2011:3.US.3362.11.1
sp. zn. III. ÚS 3362/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. prosince 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Mgr. P. P., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou se sídlem Místecká 329/258, 720 00 Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. srpna 2011 č. j. 15 Co 140/2011-298 a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. března 2011 č. j. 21 C 372/2003-287, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 11. 2011, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví usnesení označených rozhodnutí pro údajné porušení čl. 1, čl. 28, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zejména pro porušení nezávislosti a nestrannosti obou ve věci rozhodujících soudů.
Stěžovatel uvádí, že usnesením Okresního soudu v Ostravě byl podle ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovníkem žalovaného Ing. R. P. v řízení vedeném Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 21 C 372/2003. Rozsudkem ve věci samé byla žaloba žalobce zamítnuta a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému č. 1 na náhradě nákladů řízení částku 178 320,- Kč a žalovaným č. 2 a č. 3 na náhradu nákladů částku 185 446,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Stěžovatel vyúčtoval Okresnímu soudu v Ostravě poskytnutí právní pomoci opatrovanci v pravomocně skončeném řízení ve výši 70 320,- Kč včetně DPH podle ustanovení §7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. Protože hodnota sporu činila 772 000,- Kč, činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 11 420,- Kč bez DPH, za pět úkonů právní služby proto stěžovatel účtoval částku 57 100,- Kč a pět režijních paušálů ve výši 300,- Kč, vše navýšené o 20 % DPH.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 3. 2011 č. j. 21 C 372/2003-287 přiznal stěžovateli za výkon funkce opatrovníka a náhradu hotových výdajů částku 3 600,- Kč. Po odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatel zdůrazňuje, že je mu známa judikatura Ústavního soudu v případech odměňování advokátů ustanovených soudy podle ustanovení §29 o. s. ř., ale tvrdí, že v právní úpravě této problematiky došlo k zásadní změně a současně je v projednávané věci nutné brát zřetel na specifické okolnosti, které mají, podle názoru stěžovatele, odůvodňovat vyhovění ústavní stížnosti. Stěžovatel s odvoláním na závěry Ústavního soudu, uvedené v nálezech sp. zn. IV. ÚS 2380/08 a sp. zn. IV. ÚS 2067/10, tvrdí, že nelze činit rozdíl mezi výkonem funkce ustanoveného opatrovníka a zástupce účastníka, neboť oba vykonávají "stejnou práci, přičemž by jim měla náležet i stejná odměna". Podle názoru stěžovatele závěry výše označených rozhodnutí Ústavního soudu již nekorespondují se současnou právní úpravou této problematiky, a to s ohledem na zákon č. 399/2010 Sb., kterým byla novelizována s účinností od 1. 1. 2011 vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., jímž byla do advokátního tarifu doplněna ustanovení §12a, §12b a §12c.
Uvedená novelizace tak rozdílně upravuje odměňování advokáta v případě ustanoveného zástupce a ustanoveného opatrovníka, což je podle názoru stěžovatele zjevnou "protiústavní diskriminací opatrovníka ustanoveného podle ustanovení §29 o. s. ř., který je odměňován rozdílně od ustanoveného zástupce podle ustanovení §30 o. s. ř."
II.
Z připojených listin se zjišťuje, že Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 3. 2011 č. j. 21 C 372/2003-287 přiznal stěžovateli jako ustanovenému opatrovníkovi (§29 odst. 3 o. s. ř.) v řízení o zaplacení částky 772 000,- Kč s příslušenstvím za výkon jeho funkce odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 3 600,- Kč, a to podle ustanovení §9 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. odměnu ve výši 1 800,- Kč a náhradu hotových výdajů v téže výši (obojí včetně 20% DPH) za pět úkonů právní služby.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 8. 2011 č. j. 15 Co 140/2011-298 usnesení soudu prvního stupně potvrdil, přičemž konstatoval, že v §9 odst. 5 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., s účinností od 1. 9. 2006 ministerstvo spravedlnosti stanovilo způsob určení odměny advokáta při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, tak, že za tarifní hodnotu se považuje částka 500,- Kč a odměnu advokátu hradí stát (§23 zákona o advokacii). Odvolací soud zdůraznil, že výše odměny za právní pomoc poskytnutou soudem ustanoveným advokátem se řídí do jisté míry odlišným právním režimem, než výše odměny advokáta při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám.
III.
Po zvážení námitek stěžovatele Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Podstatou námitek stěžovatele je jeho nesouhlas s výší odměny a náhrady hotových výdajů, které byly stěžovateli jako soudem ustanovenému opatrovníkovi osobě neznámého pobytu přiznány ústavní stížností napadenými rozhodnutími.
Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře vícekrát zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces. Opakovaně k této otázce judikoval, že tato problematika (resp. odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 10/98, sp. zn. II. ÚS 130/98, sp. zn. I. ÚS 30/02, sp. zn. IV. ÚS 303/02, sp. zn. III. ÚS 255/05, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Je vhodné rovněž připomenout, že Ústavní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně dovodil, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně jejich doménou; zobrazují se v něm aspekty nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např. sp. zn. I. ÚS 457/05). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi jen v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud otevřel ústavní stížnost věcnému posouzení, jsou výjimečné (např. sp. zn. III. ÚS 224/98, sp. zn. II. ÚS 598/2000, sp. zn. III. ÚS 727/2000, sp. zn. III. ÚS 619/2000, sp. zn. I. ÚS 633/05). O takové extrémní vybočení v projednávané věci však nejde.
Ústavní soud konstatuje, že v projednávané věci byly ze strany obou obecných soudů dodrženy požadavky vyplývající z výše vymezeného rámce ústavního přezkumu případů věcně obdobných projednávané věci. Krajský soud v Ostravě v ústavní stížností napadeném usnesení uvedl, že o odměně stěžovatele jako opatrovníka a náhradě hotových výdajů rozhodl podle ustanovení §9 odst. 5 vyhlášky ministerstva spravedlnosti ve znění účinném do 31. 12. 2010, tedy před nabytím účinnosti vyhlášky č. 399/2010 Sb., kterou se novelizuje již citovaná vyhláška č. 177/1996 Sb. Stěžovatelem zmiňovaná ustanovení §12a, §12b a §12c vyhlášky č. 399/2010 Sb. nabyla účinnosti od 1. 1. 2011.
Úkony právní služby, za něž byla v nynější věci přiznávána stěžovateli odměna či náhrada, byly poskytnuty přede dnem účinnosti nové právní úpravy. Podle článku II přechodných ustanovení k vyhlášce č. 399/2010 Sb., bylo-li řízení ve věci zahájeno před účinností této vyhlášky, náleží ustanovenému zástupci nebo opatrovníkovi za úkony právní služby, poskytnuté v souvislosti s tímto řízením do dne účinnosti této vyhlášky, mimosmluvní odměna podle dosavadních právních předpisů.
Odvolací soud v napadeném rozhodnutí řádně a přesvědčivě vyložil, z jakých ustanovení konkrétních právních předpisů při svém rozhodování vycházel. Nelze tedy jeho rozhodnutí hodnotit jako rozhodnutí svévolné či vykazující prvky libovůle. Ústavní soud nemá, co by mohl vytknout závěrům obecných soudů z ústavněprávního hlediska.
Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu