ECLI:CZ:US:2012:1.US.3616.11.1
sp. zn. I. ÚS 3616/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky REALIS-INVEST, s. r. o., se sídlem Svojsíkova 2/1596, Ostrava - Poruba, zastoupené Mgr. Martinem Mojžíškem, advokátem, se sídlem Farní 15, Frýdek - Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 57 Co 296/2011, a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2011, sp. zn. 80 C 2/2010, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala s odkazem na porušení svých základních práv zakotvených v čl. 4 odst. 1, odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla stěžovatelce (žalované) uložena povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 10 389 Kč. Jednalo se o rozhodnutí podle §147 odst. 1 o. s. ř. o separovaných nákladech řízení. Náklady měly vzniknout tak, že jednatel stěžovatelky zmařil jednání soudu tím, že se omluvil až v 7.30 hod. v den plánovaného jednání. Soud shledal odůvodnění zdravotním stavem nevěrohodným.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že zdravotní stav jednatele se těsně před jednáním soudu zhoršil natolik, že se nemohl z jednání omluvit dříve než v den jednání soudu ráno, což podrobněji popisuje v časové souslednosti. Zdůrazňuje, že v řízení nebylo prokázáno, že by jednatel stěžovatelky byl v rozhodné době v takovém zdravotním stavu, který by mu umožňoval omluvit se dříve. Zároveň tvrdí, že rozhodnutí je předčasné s ohledem na to, že není znám výsledek sporu a o těchto nákladech by mělo být rozhodováno s ohledem na úspěch stran řízení ve věci.
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
Při posuzování problematiky nákladů řízení Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Ve svých předchozích rozhodnutích Ústavní soud uvedl, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 10/98, sp. zn. II. ÚS 130/98, sp. zn. I. ÚS 30/02, sp. zn. IV. ÚS 303/02, sp. zn. III. ÚS 255/05 nebo sp. zn. IV. ÚS 131/08 veřejně dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících rozhodování o nákladech řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek libovůle (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 464/09 či sp. zn. II. ÚS 2608/09, dostupná na http://nalus.usoud.cz).
S námitkami stěžovatelky ohledně porušení jejích základních práv, které mělo spočívat v nesprávném výkladu a aplikaci ustanovení §147 odst. 1 o. s. ř. a v následném uložení povinnosti zaplatit žalobci náklady řízení v rozporu s tímto zákonným ustanovením, se Ústavní soud neztotožnil, neboť takový zásah neshledal. Výklad podústavního práva je v prvé řadě věcí obecných soudů, přičemž jak vyplývá z odůvodnění odvolacího soudu, v projednávané věci tento pečlivě vážil argumentaci jednatele stěžovatelky stran jeho údajného akutního zdravotního stavu doloženého dřívějším RTG vyšetřením se závěrem "ostruha na levé patní kosti." V podrobnostech postačí na napadené usnesení odkázat. Ve věci tak nelze hovořit o svévolném, excesivním postupu.
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2012
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu