ECLI:CZ:US:2012:1.US.4412.12.1
sp. zn. I. ÚS 4412/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, o ústavní stížnosti J. R., zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Palác YMCA, Na Poříčí 12, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2072/2012 ze dne 28. srpna 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu.
Napadeným usnesením, jak patrno z jeho obsahu, bylo jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věta prvá a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto dovolání stěžovatelky směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 21 Co 356/2011 ze dne 17. 1. 2012, jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 5 C 70/2002 ze dne 18. 4. 2011 tak, že se žaloba stěžovatelky na zaplacení částky 46 239,- Kč žalovaným zamítá. Nepřípustnost dovolání stěžovatelky byla odůvodněna ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009, limitem tam stanoveným s poukazem na to, že dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu, vydaným po 1. 7. 2009, bylo rozhodováno ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 46 239,- Kč, tedy o plnění nepřevyšujícím částku 50 000,- Kč.
V důvodech ústavní stížnosti s poukazem na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 358/1996 stěžovatelka uvádí, že původně uplatňovala vůči žalovanému pohledávku přesahující částku 50 000,- Kč, z čehož dovozuje přípustnost svého dovolání a tvrdí, že odvolacím soudem i soudem dovolacím jí byl upřen "jakýkoliv opravný prostředek proti zamítavému rozsudku jen proto, že v průběhu řízení soudy vyloučením části sporu k samostatnému řízení zredukovaly původně uplatněný vzájemný návrh navrhovatelky na částku nižší než 50 000,- Kč". V uvedeném postupu spatřuje porušení shora označeného práva a navrhuje zrušení napadeného usnesení dovolacího soudu.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky, která stížností napadá rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, v podstatě však zpochybňuje samotné vyloučení jejího vzájemného návrhu k samostatnému projednání v řízení předcházejícím, Ústavní soud nezjistil. Dovolací soud totiž postupoval zcela v souladu s příslušnými procesními předpisy přípustnost dovolání upravujícími a v napadeném rozhodnutí také nepřípustnost dovolání stěžovatelky dostatečně a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem objasnil. Vysvětlil, že pro posouzení přípustnosti dovolání není - oproti přesvědčení stěžovatelky - rozhodné, jaká částka byla původně uplatněna žalobou (jiným návrhem na zahájení řízení), nýbrž to, v jakém rozsahu je příslušné peněžité plnění zpochybněno, tj. jaká část peněžitého plnění se dovoláním dotčeným výrokem o věci samé nabízí dovolacímu soudu k dovolacímu přezkumu a že pro přípustnost dovolání v posuzovaném případě je tedy bez významu, že svým vzájemným návrhem, jenž byl vyloučen k samostatnému projednání, stěžovatelka původně uplatnila nárok ve výši 70 000,-Kč. Na zdůvodnění napadeného rozhodnutí tak lze odkázat se závěrem, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky napadeným rozhodnutím dovolacího soudu nedošlo. Z uvedených důvodů byla její stížnost odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu