ECLI:CZ:US:2012:2.US.3473.12.1
sp. zn. II. ÚS 3473/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti I. Š., zastoupené Mgr. Davidem Čudou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Přerov, Čechova 2, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 25. června 2012 č. j. 60 Co 165/2012-353 a Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. března 2012 č. j. 40 C 93/2008-329, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 90 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně, výroku I., kterým bylo potvrzeno rovněž shora uvedené usnesení Okresního soudu ve Zlíně, jehož výrokem I. bylo dovolací řízení zastaveno, neboť žalobci nezaplatili soudní poplatek za podané dovolání.
Usnesením Krajského soudu Brně ze dne 28. 7. 2011 č.j. 60 Co 202/2011-278 bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 2. 2011 č.j. 40 C 93/2008-232, kterým nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a byla zamítnuta žádost o ustanovení advokáta pro zamýšlené dovolací řízení vůči rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 16. 9. 2010 č.j. 60 Co 283/2010-160 s odůvodněním, že podání dovolání je v tomto případě bezúspěšným uplatňováním práva.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka dovolání podala, aniž zaplatila soudní poplatek a ani nevyhověla následné výzvě k jeho zaplacení, přestože byla poučena o možnosti zastavení řízení, bylo napadeným usnesením Okresního soudu ve Zlíně dovolací řízení zastaveno. Soud uvedl, že žádostí o osvobození od soudních poplatků se nezabýval a znovu o ní nerozhodoval s odkazem na jeho předchozí rozhodnutí. Krajský soud v Brně usnesením rovněž napadeným ústavní stížností usnesení soudu I. stupně potvrdil.
Stěžovatelka namítá, že zamítnutím žádosti o osvobození od soudních poplatků došlo nejenom k odepření práva na soudní ochranu, ale i k porušení článku 4 Listiny. Předmětem nalézacího řízení je určení vlastnického práva k nemovitosti, přičemž rozhodnutím obecných soudů bylo stěžovatelce znemožněno pokračovat v řízení a ve svém důsledku jí bylo znemožněno domoci se svého vlastnického práva. Stěžovatelka je přesvědčena, že její nepříznivá majetková situace naprosto zřejmě vyplývá z podkladů, které obecným soudům již v průběhu řízení doložila, o čemž svědčí i fakt, že v minulosti jí bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. Pokud se soud domníval, že sdělení stěžovatelky, že zastavením řízení může u ní dojít k závažné újmě ve sféře majetkové i k újmě na zdraví, není postačující, měl stěžovatelku poučit a vyzvat, aby své vyjádření doplnila či konkretizovala. Soudy při rozhodování zcela pominuly, že v předcházejícím nalézacím řízení žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků bylo vyhověno a je tedy důvodným žadatelem o přiznání osvobození od soudních poplatků i pro dovolací řízení.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod).
Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. To platí jak pro otázky vztahující se k předmětu sporu, tak i pro hodnocení otázek procesních.
Ústavní soud ověřil, že obecné soudy se v projednávané věci zákonu odpovídajícím způsobem zabývaly konkrétní poplatkovou povinností stěžovatelky vzniklou jí v souvislosti s podáním dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 16. 9. 2010 č.j. 60 Co 283/2010-160. V odůvodnění rozhodnutí srozumitelně uvedly, že k zastavení řízení došlo, neboť stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o její žádosti o osvobození od soudních poplatků a nevyhověla následné výzvě k jeho zaplacení. Soudy rovněž vyložily, z jakých důvodů stěžovatelce nehrozí újma v důsledku zastavení řízení, a vysvětlily, že opakovanou žádostí o osvobození od soudních poplatků se nezabývaly, neboť o ní bylo v téže věci již rozhodnuto. Ústavní soud pro úplnost dodává, že ústavní stížnost směřující právě proti rozhodnutí Krajského soudu Brně ze dne 28. 7. 2011 č.j. 60 Co 202/2011-278 a rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 2. 2011 č.j. 40 C 93/2008-232, kterými nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a byla zamítnuta žádost o ustanovení advokáta pro zamýšlené dovolací řízení, byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3489/11 jako neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že se v předmětné věci jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Obecné soudy se námitkami stěžovatelky náležitě v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu zabývaly a svůj postup řádně odůvodnily. Za situace, kdy stěžovatelka soudní poplatek z podaného dovolání nezaplatila, přičemž její žádost o osvobození od soudních poplatků byla pravomocně zamítnuta, nelze rozhodnutí obecných soudů o zastavení řízení považovat za ústavně rozporné. Důvodem pro nevyhovění žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení bylo, že se jedná o bezúspěšné uplatňování práva a okolnost, že stěžovatelce v jiném řízení bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, proto nemá na uvedené vliv.
Vzhledem k tomu, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2012
Stanislav Balík
předseda senátu