ECLI:CZ:US:2012:2.US.4026.12.1
sp. zn. II. ÚS 4026/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti V. H., zastoupeného Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1618/2011-675 ze dne 30. srpna 2012, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 27 Co 346/2010-630 ze dne 2. prosince 2010, a rozsudku Okresního soudu Praha - západ č. j. 7 C 230/2006-584 ze dne 17. března 2010, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Krajského soudu v Praze a 3) Okresního soudu Praha - západ, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti KOVOHUTĚ HOLDING DT, a. s., se sídlem Křižíkova 270, Čelákovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 18. října 2012 a doplněnou podáním z 5. listopadu 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich byla rozsudkem soudu prvního stupně zamítnuta žaloba, kterou se po vedlejší účastnici řízení domáhal zaplacení 27.125.000 Kč s příslušenstvím, z titulu náhrady škody. Rozsudkem odvolacího soudu byl k jeho odvolání potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. Usnesením dovolacího soudu bylo jeho dovolání odmítnuto jako nepřípustné pro absenci otázky zásadního právního významu. Stěžovatel tvrdí, že postupy a rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho ústavně zaručené základní právo podle čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje, že obecné soudy dospěly k závěru, že se nestal vlastníkem kameniva - ostřiva ani na základě kupní smlouvy ani uplynutím vydržecí doby. Ačkoliv v dobré víře započal v roce 1999 oprávněnou držbu předmětného ostřiva, nemohl k němu vlastnické právo nabýt vydržením, neboť do promlčecí lhůty zasáhla účinnost zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, protože předmětný materiál je odpadem. K jeho vlastnictví i nakládání bylo proto třeba speciálních vlastností podle §12 odst. 3 uvedeného zákona. Proto není dána odpovědnost vedlejší účastnice řízení za škodu, kterou měla způsobit v letech 2003 a 2004 prodejem 70.000 tun korundového kameniva firmě FLAG METAL s. r. o., čímž bylo vyčerpáno úložiště.
3. Stěžovatel obecným soudům vytýká, že skutková zjištění nesprávně posoudily po stránce hmotněprávní. Obecné soudy zjistily (mimo jiné ze znalecké expertizy F. B. a posudku soudního znalce J. K.), že v relevantní době docházelo k obchodování s předmětným ostřivem jako se zbožím, bylo dále využíváno, tedy mělo ekonomický význam pro všechny subjekty, které s ním přišly do styku, a stěžovatel neměl úmysl se ho zbavit. Právní předchůdce vedlejší účastnice řízení s ním jako s odpadem nezacházel, ani jej jako odpad nikdy neevidoval. I soudem přibraný znalec K. hovoří jednoznačně o možnosti je drcením a tříděním změnit na zboží a v roce 2003, kdy bylo uzurpováno právním předchůdcem stěžovatelky, bylo jako celek prodáno jako zboží. Z toho je zřejmé, že původní účelové určení této věci nezaniklo a proto se nemohlo stát odpadem ve smyslu §3 odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb. Dále tvrdí, že znalecký posudek znaleckého ústavu nelze považovat za posudek zpracovaný nezávislým znalcem. Při zpracování posudku znalec nepřihlédl k některým listinným důkazům obsaženým ve spise, zcela svévolně zkontaktoval vedlejší účastnici řízení a posudek zpracoval dle jejího vyjádření, získaného v sídle jejího právního předchůdce. Tím znalec nahradil roli soudce a prováděl "výslech" zástupce vedlejší účastnice řízení, a o takto získané informace opřel své závěry. Znalec ani nehodnotil korundové ostřivo nýbrž městský rund, neboť veškeré korundové ostřivo bylo v době zpracování posudku odtěženo. Proto navrhl provést revizní znalecký posudek znaleckého ústavu, nicméně oba soudy to bez jakéhokoliv odůvodnění zamítly.
4. Ústavní soud předesílá, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), v ustanovení §43 přiznává v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje
k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.
5. Dále Ústavní soud zdůrazňuje, že není běžným dalším stupněm v systému všeobecného soudnictví (sp. zn. I. ÚS 68/93, N 17/1 SbNU 123). Proto skutečnost, že obecné soudy vyslovily názor, s nímž se někdo neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (sp. zn. II. ÚS 294/95, N 63/5 SbNU 481). V minulosti Ústavní soud vymezil, že nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod zásadně pouze v případech konkurence norem podústavního práva, konkurence jejich výkladových alternativ, a konečně v případech svévolné aplikace podústavního práva (sp. zn. III. ÚS 671/02, N 10/29 SbNU 69), a co do ústavněprávní relevance pochybení v kognitivním procesu dokazování, jakožto procesu zjišťování skutkového stavu, jde o případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377). O nic takového se ale v posuzovaném případě nejedná.
6. Je třeba vyjít z toho, že s ohledem na procesní zásadu iudex est iudex peritorum resp. iudex peritus peritorum je to soudce, kdo rozhoduje nejen o věci samé, ale i o vedení řízení a v jejím rámci o potřebě znaleckého zkoumání, rozsahu znaleckého úkolu a konečně i místa závěrů znaleckého posudku v mase provedených důkazů při tvorbě skutkových a posléze právních závěrů (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 947/11 ze dne 28. června 2011). Právě s ohledem na toto východisko nelze výslovné konstatování obecných soudů prvního i druhého stupně, že neshledaly důvody pro vypracování revizního znaleckého posudku, považovat za rozporné s ústavním pořádkem. Toto konstatování bylo totiž včleněno do rámce podrobných skutkových a právních závěrů. Znalecké zkoumání bylo pro dané řízení evidentně relevantní především v otázce, zda v důsledku činnosti obchodní společnosti NIMETAL, spol. s r.o., jež předmětnou hmotu prodala stěžovateli skrze k tomu neoprávněného zaměstnance a aniž ji kdy vlastnila, změnila předmětná hmota charakter. Skutečnost, že se jednalo původně o odpad, bylo totiž dáno původním chováním vedlejší účastnice řízení (úmyslem zbavit se jí jako nepotřebné) a nikoliv zásadně tehdejším charakterem této hmoty. Nic na tom nemění konstatování znalce, že v důsledku určité budoucí činnosti by se charakter hmoty změnit mohl, jak na to poukazuje stěžovatel. Obecné soudy rovněž výslovně konstatovaly, že pozdější změna označování této hmoty vedlejší účastnicí řízení rovněž nemohla charakter této hmoty změnit. Konečně to, že znalec konal vlastní znalecké šetření, rozhodně nelze samo o sobě považovat za rozporné se znaleckým úkolem a tím méně s ústavním pořádkem.
7. Ústavní soud přitom neprováděl stěžovatelem přiložené listiny jako důkazy, neboť se jednalo o listiny provedené jako důkazy již v řízení před soudem prvního stupně.
8. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu