ECLI:CZ:US:2012:2.US.488.12.1
sp. zn. II. ÚS 488/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu P. Č., proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2011 č. j. 22 UL 7/2011-7 a č. j. 22 UL 8/2011-7, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 2. 2012, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, jimiž mělo být zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Uvedenými rozhodnutími bylo Okresnímu soudu ve Strakonicích uloženo, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení spisu vyzval stěžovatele podle §209 a §43 odst. 1 o.s.ř. k odstranění vad podání ze dne 5. 12. 2010, které je podle obsahu odvoláním proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 5. 10. 2010 č. j. 12 Nc 1671/2010-13.
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující jeho meritorní projednání.
Zmíněné podání však náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem nesplňuje. Stěžovatel si je sepsal sám a není zastoupen advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Není-li splněna podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepisu ústavní stížnosti advokátem, stanovená fyzickým či právnickým osobám zákonem o Ústavním soudu, Ústavní soud stěžovatele podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu vyzve k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Tento postup však není nutný v každém případě. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle citovaného ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Pokud však stěžovateli dříve (v předchozích řízeních) poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení jednak neefektivním a formalistickým, jednak to ve své podstatě představuje obcházení lhůt stanovených v §72 odst. 3, 4 a 5 zákona o Ústavním soudu, neboť zákonná šedesátidenní lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, přičemž její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování návrhu či odstraňování jeho vad stěžovatele zvýhodňuje oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
Jak Ústavní soud zjistil z lustrace ústavních stížností, stěžovatel byl Ústavním soudem opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem a o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován v souvislosti s jeho předchozími podáními adresovanými Ústavnímu soudu (viz I. ÚS 786/09, I. ÚS 787/09, II. ÚS 1370/09, III. ÚS 3215/09 a další).
Z toho vyplývá, že je již dlouho a velmi dobře informován o tom, jaké požadavky klade zákon o Ústavním soudu na řádnou ústavní stížnost. V okamžiku podání nyní posuzovaného návrhu mu rovněž bylo známo shora prezentované stanovisko, neboť jeho předchozí nekvalifikovaně podané návrhy již Ústavní soud opakovaně odmítl, aniž by ho vyzýval k odstranění vad (viz I. ÚS 226/12, I. ÚS 74/12, III. ÚS 3946/11 a další). Ústavní soud tedy již považuje za nadbytečné stěžovatele znovu formálně vyzývat k odstranění vad jeho podání za situace, kdy ani předchozí opakované výzvy zjevně nerespektoval.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 23. února 2012
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj